Projekty jako Švábi si bezesporu zaslouží uznání a, jak ukázala i předpremiérová projekce na Letní filmové škole, také nemalé divácké sympatie. Jde totiž o malý, nenápadný titul vzniklý bez finanční podpory velkých institucí a vycházející z nadšení několika spolužáků z FAMU. To je patrné už na stopáži, jež těsně překračuje hodinovou hranici, díky níž lze titul považovat za celovečerní film. I kvůli tomu se nejde zbavit dojmu, že by se dílo lépe vyjímalo jako součást nějakého progresivního televizního cyklu a možná by tak k talentovaným tvůrcům přitáhlo více pozornosti než v případě uvedení v kinech. Přesto si novinka svých (čtyřikrát) patnáct minut slávy zaslouží.

Anotace láká na „temně groteskní příběh o tom, kam až člověk zajde, když dá na dobře míněnou radu svého souseda“. Celovečerně debutující režisér a scenárista Luboš Kučera však hodinovou stopáž využívá nejen k mísení rozličných žánrů, ale i vrstvení absurdních a dohromady leckdy jen velmi volně provázaných situací. Jde tedy hlavně o černohumornou existenciální komedii, v níž se může stát v podstatě cokoli.

Jejím protagonistou je urolog Miloš, ztvárněný nehercem Rudolfem Skopcem. Do svého povolání zamilovaný, jinak však na rozbouřené emoce spíše skoupý muž středního věku, jenž se momentálně cítí jako oběť systému – kvůli neovlivnitelným okolnostem přišel o svou ordinaci, život mu navíc ztrpčují znepokojivě hluční sousedi z vyššího patra a koneckonců i jeho nejbližší, neochotní docenit jeho kulinářský um. Jeho místy sebelítostivý, místy rezignovaný pohled na svět mu brání i v tom, aby se těšil z těhotenství své mladší manželky Lucie (Anita Gregorec Sedláček).

Ta pracuje jako učitelka na střední škole, kde rovněž čelí několika trablům: jednak je do ní zamilovaný natvrdlý tělocvikář (Petr Šmíd), neochotný smířit se s koncem jejich nedávného románku, a co je horší, začne ji vydírat dvojice studentů, která z hlubin internetu vydolovala pornonahrávku, v níž nejspíš účinkuje právě jejich kantorka. Načasování Švábů do kin tedy nemohlo být příznačnější, jelikož Luciiny snahy očistit své jméno dopadají stejně marně jako v případě určitých person tuzemské politické scény.

Navzdory přítomnosti tohoto pikantního macguffinu i angažování velmi efektně hláškujícího Radima Neuvirta, známého z filmů Martina Pohla, však Kučerova prvotina nesklouzává k tělesnému humoru a podobným nechutnostem. Znepokojivě detailní záběry na domácí guláš či mletí masa v sobě nezapřou dávku existenciální tísně, jež „život“ zmíněných trudných postav prosycuje. Načrtnuté motivy se ztrácejí a opět vynořují, nelze však říct, že by se cíleně vyvíjely – dramaticky neuspokojivá struktura snímku tak spíše vystihuje určitou bezvýchodnost a zasmušilost postav, projevující se třeba i nepřívětivou výpravou a volbou lokací.

Částečně se tak nabízejí paralely třeba s loňským Mordem, absurdita a záměrná vyprázdněnost mnohých momentů však má blíže třeba k Odborným dohledům Pavla Göbla (ať už nad východem Slunce, nebo nad výkladem snu), případně k mumblecorovým dramediím Bohdana Karáska (Karel, já a ty). A v postavě Miloše se i hrdě zračí tradice tuzemského filmového chcípáctví.