Mord, první celovečerní snímek scenáristy a režiséra Adama Martince, autora oceňovaných krátkometrážních filmů jako Anatomie českého odpoledne, touží po tom kráčet ve šlépějích klasik typu Slavnosti sněženek nebo Hoří, má panenko. Je to chůze důstojná a přináší ke stolu kromě jitrnic i něco nového? Pojďme se o tom pobavit.

Na začátek se hodí říct, že děj Mordu se točí, jak už asi z názvu tušíte, kolem zabijačky. Ta se koná na jedné menší usedlosti někde na východě Česka, kam se sjede celá rodina, aby tradičně porazila prase a naplnila si břicha. Jak už to ale u podobných sešlostí chodí, na mušku se nedostane jenom sympatický čuník, ale víceméně všichni a všechno, o čem se v téhle rodině běžně nemluví.

Film je sympaticky rozkročen mezi komedií odkazující na československou novou vlnu a dramatem s moderním vypravěčským jazykem nastavujícím zrcadlo nám všem divákům, kterak se můžeme zhlédnout v různých postavách, případně tam najít některé z našich blízkých, přátel, nebo jen známých. Že se ovšem scénář v mnoha ohledech strefuje do černého, uvidí asi každý. Vlastně mi to v tomhle směru připomnělo i nedávný satirický snímek Kdyby radši hořelo, který byl svojí formou i vyzněním možná o něco odvážnější, ale zase z něj nešly tak silné emoce.

Mord naopak nejvíc táhne onen scénář, který mimo jiné chytře pracuje s faktem, že v obsazení hrají z velké části neherci (hlavní roli dokonce ztvárnil režisérův otec). Jejich hlášky jsou tak krkolomné, opakující se, občas jakoby ani nevěděli, co v dané situaci říct. Přesně jako by to bylo v realitě. Rozhodně se ale nejedná o žádnou improvizační komedii, na to si zase tvůrčí tým v čele se šikovným režisérem dali velký pozor.

Film táhne dopředu jasná dějová linka okolo zabijačky – nebo spíše toho, jak nehladce celá ta akce probíhá. Nejdřív to jsou navlhlé patrony, pak pro změnu hádka, jestli se budou moci dívat děti, jenom aby záhy přiběhl nerudný soused a začal vyhrožovat udáním, protože Evropská unie porážky zakázala. Film rychle přechází z jedné situace do druhé, zatímco umně prohlubuje důležité postavy, někde pak odlehčí hláškou či pádem, jinde naopak přitlačí na emoční rovině, když například naťukne něčí trauma nebo jenom s citem ukáže dění z perspektivy starého člověka.

Málokdy se v debutu najde taková míra kontroly, jakou Martinec na Mordu po celou dobu demonstruje. Jasně, nic není perfektní, jedna nebo dvě pasáže tak třeba trvají o něco déle, než by musely, kamera působí na můj vkus až moc chladně a některá poselství by mohla být dotaženější, takové věci se ale dají snadno odpustit.

Přehrajte si trailer Atmosféru má totiž jinak Mord parádní, všestranná ukázka života na vesnici nepůsobí kýčovitě ani urážlivě, naopak se v ní mísí důležité i vtipné postřehy toho, co autor sám prožil nebo viděl. Především se ale jedná o další příklad filmu, jenž nepotřebuje kdovíjak velký rozpočet ani známé herce k tomu, aby zaujal. A je hrozně důležité, že u nás takové snímky vznikají. Takže klobouk dolů a vy, kdo jste film neviděli, a trailer vás zaujal, koukejte si na něj v srpnu zajít do kina. Nebudete odcházet zklamaní.