Žít s tchyní nechcete – věta, na níž vzniklo nespočet hospodských vtipů, a situace, která dokáže rezonovat i děsit snad v každé domácnosti. Mít maminku/tchyni na návštěvě je sice hezké, pár hodin ale bohatě stačí. Přesně na této vděčné premise se pak rozhodlo tuzemské tvůrčí duo Tomáš Pavlíček a Jan Vejnar postavit svůj nový počin Přišla v noci. Ten toho ovšem nabízí daleko víc, než se na první pohled zdá. Kromě komediální stránky, jež rozhodně necílí na první signální, se tu totiž pod povrchem skrývá cosi tísnivého a nepříjemného. Pořád ale ve výsledku proklatě zábavného.

Příběh by samozřejmě nemohl být jednodušší. Jirka s Anetou je zamilovaný a spokojený pár žijící si poklidný život ve svém bytě. Jenže jednou v noci jim zazvoní u dveří nenápadná pohroma – Jirkova maminka Valerie, která potřebuje na pár dní někde složit hlavu. Jenže ze zdánlivě neškodné návštěvy nejbližšího příbuzného se brzy stane plíživý psychologický teror. Valerie je totiž energickou ženou, která vám umí vymluvit díru do hlavy, nezná slovo soukromí a v jedné větě vás dokáže jak na oko pochválit, tak příšerně urazit. A navíc to začíná vypadat, že se „milovaná“ maminka zdrží podstatně déle než jen pár dní. Pohár trpělivosti proto začíná přetékat.

Tvorbu Jana Vejnara musím ještě dohnat, režisér Tomáš Pavlíček už však ve svých dřívějších počinech, zejména v celovečeráku Chata na Prodej, ukázal, že má skvělý cit pro minimalistické snímky. Ty nejen, že dokáží pobavit svým humorem i přirozenými dialogy, jež připomenou např. i české klasiky Miloše Formana, ale zároveň dokáží hezky rýpat do rodinných vztahů a české nátury. Přišla v noci pak přichází se stejnými trumfy a motivy, jen je režijně a scenáristicky ještě o něco sebevědomější.

Už úvodní (a komediálním timingem výtečně vygradovaná) scéna s rodinným focením jasně ukazuje, že zde se budou tvůrci zaměřovat na absurdnost nejedné domácí hádky a konfliktu. Scénář pak servíruje velmi realistické dialogy, v nichž si divák nejspíš několikrát vzpomene na své vlastní zážitky a rodinné konflikty. Celý snímek zkrátka působí dojmem, že zde mají autoři peripetie s tchyní poctivě odpozorovány a odžity. Zejména v první polovině do nás pak autoři sypou hlášky a extrémně vtipné pasáže opravdu ve velkém, po celou dobu si však snímek drží svůj hezky komorní a „opravdový“ kabátek. Vůbec bych se nedivil tomu, kdy do pár let vznikla podle tohoto rodinného teroru v pár místnostech neméně povedená divadelní hra.

Jenže Přišla v noci není jen o humoru. Vejnar s Pavlíčkem totiž do svého počinu zakomponovali i prvky hororu, aby ukázali, že i když to s vámi maminka samozřejmě myslí dobře, umí vyvolat pořádné domácí peklo. Ne vždy se tu sice zakomponování děsivějších prvků setká s úspěchem, několikrát ovšem dokáže vyvolat správně plíživou atmosféru, která v kombinaci s humornějšími scénkami funguje až překvapivě skvěle. A navíc toho dokáže nenápadnými režijními kroky mnohé říci o křehkosti rodinných či partnerských vztahů. 

Suverénnímu výsledku pak samozřejmě pomáhají také herecké výkony. Jiří Rendl i Annette Nesvadbová jsou ve svých rolích hezky civilní, neskutečnou energií je však už od první vteřiny naprosto semele bezkonkurenční Simona Peková, která si svou bezprostředností a živelností pro sebe krade každou scénu a dokáže prototyp tchyně na zabití vytěžit ve všech možných rovinách.

Přehrajte si trailer Je proto škoda, že tvůrčí sebejistota nevydrží filmu až do samotného závěru. V poslední třetině totiž Přišla v noci přeci jen doplácí na větší vážnost a fakt, že se postavy už nechovají úplně logicky. Nabízí pak závěr, jenž mě zejména u tuzemských snímků už spíše otravuje a zrovna zde nebyl dle mého vůbec potřeba. I přesto jsme dostali jednu z nejlépe natočených tuzemských komedií posledních let, která navíc dokáže silně tnout do živého a přijít s poměrně originálním konceptem tradiční rodinné situace. Někdy zkrátka stačí k silnému zážitku a poctivému řemeslu „jen“ tři herci, pár místností, výborně vypointovaný scénář a dva sebejistí tvůrci.