Substance mi ve Varech bohužel utekla, místo ní jsem dal nakonec přednost závěru trilogie Ti Westa v podání MaXXXine, a následné zklamání z tohoto rozhodnutí cítím dodnes. Každopádně jsem se pak kolem půlnoci setkal se zbytkem osazenstva MovieZone včetně Civala, které mi právě tajemnou novinku s Demi Moore a Margaret Qualley mocně vyhajpovalo. Právem? Neprávem? A má smysl ji vidět na velkém plátně, když ji teď Aerofilms čerstvě uvedlo v kinech? Pojďme si to rozebrat.

Snímek natočila šikovná Coralie Fargeat, která svůj cit pro smyslné audiovizuální podání projevila již v předchozím revenge thrilleru Pomsta, vyprávějícím o dívce, které se stanou dost ošklivé věci, a ona se pak rozhodne sjednat nápravu. Nebyl to vyloženě strhující zážitek, ale specifický styl nenápadnému snímku rozhodně nechyběl, a přesně to vás zaujme už od úvodních vteřin i na Substanci. Ten film je zkrátka děsně sexy. Kamerou, hudbou, a vlastně od samotného začátku i tématem.

Pojem „sexy“ však záhy vystřídá zhnusení, když na scénu dorazí postava Dennise Quaida, aby modelce/herečce/hvězdě televizního programu s tváří slavné Demi Moore poměrně nechutně – a to ve všech významech toho slova – vysvětlil, že už je moc stará na to, aby dále pracovala v jeho televizi. Právě věk, stárnutí či určitá relevantnost u známých osobností jsou mezi stěžejními tématy, jimiž se snímek snaží zabývat. On teda pak řeší ještě jedno poměrně velké, ale to už bych zabíhal do spoilerů, kterým se pokouším vyhnout.

Po rychlém sledu událostí se tak na scéně objevuje vedle Demi Moore ještě Margaret Qualley, která po ní doslova přebírá štafetu nejprve v pracovním životě, a později i v tom osobním, což vede k docela zajímavým vyústěním. Co je podstatné, že film je chytře vystavěn tak, že vlastně doslova funguje jako takový meta komentář k současnému Hollywoodu, kdy máte na jedné straně sice stále okouzlující a velmi půvabnou Demi, ale oproti ní stojí dravá, zapálená, talentovaná a samozřejmě pro valnou část publika pouhým věkem mnohem atraktivnější Margaret. A zatímco jedna z nich je kariérně na vzestupu, ta druhá je ráda…inu, už jen za to, že vznikl tenhle film, který jí byl doslova napsán na tělo.

Obě, ale zejména Moore, tak ve svých rolích podávají senzační výkony, ještě umocněné tím, že k sobě mají v příběhu velmi blízko. Modří vědí. Bohužel, zatímco úvod filmu vás doslova pohltí a následné vražedné tempo vyprávění vydrží až někdy do tři čtvrtin filmu, zbytek byl víceméně spíše čekáním na závěrečnou pointu, která taky nevyhnutelně i přišla. Ano, režisérka a scenáristka v jednom sice i na závěr přichystala divákům jedno brutální překvapení, z něhož budete sbírat bradu ze země ještě dlouho po skončení filmu, ale těch 141 minut tady zkrátka působilo trochu na škodu. To zásadní by se totiž dalo říct i mnohem svižněji a úderněji, což je možná důvod, proč jsem nakonec z kina neodcházel tak nadšený, jako někteří mí kolegové (ve Varech padala i spojení jako film roku…).

Na druhou stranu ke zklamání měla Substance ještě dál. To, co mi totiž chybělo ve výše zmíněné Pomstě, tedy ten strhující zážitek, kdy sedím jako přikovaný a doslova se vyžívám v tom, co se na plátně přede mnou děje, má Substance naopak na rozdávání. Ať už jsou to taneční kreace Margaret Qualley, nebo třeba krutá pasáž o ztrátě sebevědomí před prvním rande v podání Moore, Substance překypuje scénami a momenty, které se vám z hlavy jen tak nevymažou, a byť možná někteří budou zklamaní z onoho přízviska „horor“, on to zkrátka horor je.

Možná ne ten klasický s lekačkami, hromadou mrtvol a tak dále, ale uvědomělý i zvrácený kousek o transformaci těla i mysli, u něhož tušíte, jak dopadne, celou dobu se toho bojíte, ale přesto nedokážete odvrátit oči od té krásy/hrůzy, co se před vámi odehrává. Když to řeknu ještě jinak, měl jsem při sledování pocit, jako by někdo doslova zhmotnil moje nejmilejší fantazie s Margaret Qualley tak, že jsem z toho byl konstantně v extázi, jenom aby následně přišel očekávaný twist v podobě groteskního bizáru, který rychle graduje do čím dál intenzivnějšího šílenství. Takže abych odpověděl na otázky z úvodu. Ano i ne a rozhodně na to běžte.

O filmu jsme mluvili i v MZ live: