Heslo „od fanoušků pro fanoušky“ zní moc pěkně a dá se za něj schovat spousta věcí, ale ve skutečnosti bychom měli být spíš nervózní, když tohle říkají tvůrci filmu. Často to totiž znamená, že tvoří srágoru a snaží se schovávat se za nadšení pro předlohu fakt, že se jim nepovedlo vytvořit úplně dobrý film. Entusiasmus a zápal jsou samozřejmě hezké a bez nich tvořit nejde, reálně jsou však důležité úplně jiné věci. Nový Street Fighter hrál během kampaně hodně na tuhle notu a tvářil se, že fandové dostanou to, na co čekají už několik dekád. Dobrá zpráva je, že dostanou. Špatná, že to samo o sobě ze Street Fightera dobrý film doopravdy nedělá. 

Začněme pozitivně – tvůrcům se určitě nedá upřít, že by se nesnažili jít fandům naproti a dělají všechno pro to, aby tu viděli věci, které vidět chtějí. Postav je hodně, bitek taky a hrdinové v nich dělají přesně to, co dělají ve hrách. Takže pokud Street Fightera hrajete a těšíte se na Hadouken, Shoryuken, Guileovy kopance, Hondovy fackovačky nebo Zangiefa, jak si přehazuje přes záda protivníky, dostanete toho víc než dost. Naštěstí platí i to, že pokud netušíte, co Hadouken a Shoryuken jsou, prostě to můžete brát jako efektní kopačky nebo hezky vypadající údery. Každý z hrdinů tu dostane alespoň pár vteřin prostoru, aby předvedl něco ze svého repertoáru a dobrá zpráva je, že bitky vypadají solidně. Ať už jeden na jednoho, nebo dva proti všem. Ty, které se snaží působit plus mínus umírněně i takové, v nichž se kouzlí a bojuje s démony nebo zmutovaným přerostlým Jasonem Momoou se zelenou kůží. 

Street Fighter: FOTOGALERIE

Kitao Sakurai to celé balí do celkem líbivého vizuálu. Stylizace do devadesátých let tu dává smysl samozřejmě i proto, že film se odehrává v jejich první polovině. Krom toho tu je spousta odkazů na popkulturu tvořenou MTV, nikdo se tu nebojí směšných kostýmů, výrazných barviček, překvapivých nápadů, nadhledu a humoru. I když pravda, v tom posledním tlačí tvůrci na pilu možná až příliš. Street Fighter má však bez debat vlastní styl, drží se ho a dovede být v tom, jak chce vypadat a působit na diváky, dost nekompromisní. A on se na ten mix lehce bizarních nápadů, sytých barviček a šílených postaviček kouká docela dobře. Jen to moc nedává smysl. 

Tady se tedy už přesouváme k tomu, co se tolik nepovedlo. Respektive co se nepovedlo vůbec. Pokusy cílit na hráče a znalce si do jisté míry chválu zaslouží. Já osobně nejsem žádný extra fanda, postavy znám a tuším, co umí a jakž takž si pamatuji i něco o pozadí jednotlivých hrdinů, ale i tak jsem měl docela často pocit, že ten film není úplně pro mě. A čím méně o Street Fighterovi a jeho světu víte, tím těžší možná bude tuhle adaptaci sledovat. Sakurai se do ní totiž pokouší narvat strašně moc věcí. Tolik, že by to v pohodě vystačilo na dva díly, nebo na minisérii. A přitom zdaleka ne všechny dějové linky zvládne uzavřít. 

Ryu a Ken řeší svou rivalitu a bolestivou minulost, do toho Chun-Li touží pomstít smrt svého otce, dorazí zosobnění zla a temnoty, M. Bison se snaží stát nadčlověkem a spousta vedlejších postav dorazí na scénu s tím, že si chtějí odprezentovat vlastní podzápletku (byť jednoduchou ve stylu „jsem namachrovanej a chci se rvát“). A pak často zmizí na dobro ze scény. Bohužel to vede k nepříjemnému chaosu. Jakoby měl mít divák pocit, že se pořád něco děje a to něco je důležité, jenže důležité tu je nakonec zdánlivě úplně všechno. A máme tu toho tolik, že není čas ukázat ani bitky vedlejších postav. 

Prostě se najednou dozvíme, že hrdina X prohrál, ale často ani netušíme, jestli ho porazil hrdina Y nebo Z. Prostě se musí jet rychle dál a ze samotného turnaje toho pak moc nevidíme, protože všichni důležití pobíhají po jiných lokacích a řeší svoji agendu. Přitom by stačila jedna montáž, kde by se mihli a člověk je pak nemusel druhou hodinu hledat. Pokud máte občas u filmu pocit, že jste si na pár vteřin nebo minut schrupli a něco vám uteklo, tady ho budete mít, i když už během trailerů vyklopíte čtyři energy drinky. 

Přehrajte si trailer No ale teď k tomu nejpodstatnějšímu – je to zábava? O nic jiného u podobného snímku nakonec asi nejde. A naštěstí je. Street Fighter má svoje chyby. Má jich hodně, na druhou stranu když se člověk rozhodne ignorovat všechno mezi bitkami a jen se koukat na ty celkem pěkné barvičky a užívat si stylizaci, aby pak zbystřil, když se to začne řezat (a řeže se to po pomalejším začátku hodně), nuda to rozhodně není. Taky to ovšem není nic, co by lidem, kteří si neužijí desítky odkazů a pomrknutí, dalo víc než žánrová konkurence. Pokud jste fandové, asi si to užijete o dost víc. Pokud ne, bude dost záležet na tom, jestli vám ke spokojenosti stačí fajn bitky a že to celkem zajímavě vypadá.