Mortaaaaal Kombaaaat je konečně tady. Pro pamětníky toho Andersonova a prvních videoherních epizod, ale i pro fanoušky toho stávajícího, co do sebe nasává nejen pitoreskně NC-17 brutalitu, ale dokonce i nejrůznější filmové charaktery ve vedlejších rolích (Robocop, Rambo, T-800 a další). Když pomineme jistou přestávku, dá se říct, že Mortal Kombat byl fenoménem v devadesátkách a je jím i dnes. Adaptace, kterou nám Warneři servírují ve vybraných kinech a na HBO Max, je takovým zajímavým kočkopsem filmařských přístupů. Na jednu stranu vypadá jako přímočaré devadesátkové béčko, na straně druhé se snaží zavděčit současným fanouškům, ať už otevřenou citací hry nebo opatrným budováním světa. 

Abyste to pochopili, v pořadí už jedenáctý Mortal Kombat, který vyšel loni, vypráví svůj příběh prostřednictvím herních filmečků, jejichž souhrnná stopáž je k šesti hodinám. Je to podobně epické a obsáhlé jako kdybyste promítali Infinity War a Endgame dohromady. Kdo budování herního světa Mortal Kombatu zná minimálně od devítky (vyšla v roce 2011 jako reboot bez číslovky), ten moc dobře ví, že nepřeháním a že svět Mortalu s jeho šesti říšemi a stovkami bojovníků spolu s jejich komplikovanými vztahy, je kombinací Pána prstenů a MCU. Takže když podobné franšízy zmiňují tvůrci nového filmu, není to jen PR chvástání. 

To, co skončilo na stříbrném plátně je ovšem spíš komorní origin, s náznaky dalšího rozvíjení v případě úspěchu u diváků. Liu Kang je tu teprve mladíček, co musí získat tu správnou motivaci, na rozdíl od Andersonova filmu, kde se jedná o hlavního protagonistu. Sonya je tu velká detektivka a nespadne do turnaje na život a na smrt nečekaně při honbě za Kanem. Johnny Cage… Johnny Cage, jedna z hlavních hvězd původní hry i filmu, bez které by žádný Mortal Kombat nikdy nebyl, tu jednoduše není. Možná proto, že by kradla vítr z plachet nováčkovi jménem Cole. Ten je tajemným bojovníkem v kleci, typickým třicátníkem s rodinou, co je tu jen proto, aby byla ve správný čas unesena, a prázdnou nádobou nebo chcete-li postavou průvodce, do níž se má divák identifikovat. Samozřejmě to není jen tak někdo a jeho pojítko s ostatními ikonickými charaktery se rychle vyjeví (hned v sedmnácté minutě nebo dokonce i v traileru, pokud dáváte pozor). 

Taky je tu čaroděj Shang Tsung a jeho parta zlobrů z říše zla a ochránce Země, hodný čaroděj Raiden. Příslib turnaje, kolem něhož se točil Andersonův film z pětadevadesátého, je spíše iluzorní, protože Shang Tsung rád porušuje pravidla a svým způsobem to činí i scenárista. Postavy se plahočí od čerta k ďáblu, což jim usnadňuje příběhový i skutečný teleport (tím disponuje Shang Tsung i Raiden), takže se kdykoliv kdokoliv může přesunout v prostoru a propuknout v boj podobně jako se to děje u hudebních čísel v muzikálech. Matoucí? Trochu ano, zvlášť když film otvírá samurajským flashbackem se Scorpionem a Sub-Zerem, který nejen že patří do jiné doby, ale i jiného žánru a možná i kinematografie. 

Debutující režisér Simon Quoid si dává na čas a tráví první půlku snímku vysvětlováním toho, co Mortal Kombat je a není. Tu a tam se někdo s někým popere, ale děj příjemně ubíhá hlavně díky sympatickým hercům a svižným dialogům. Josh Lawson jako Kano je příjemným překvapením, stejně jako Jessice McNamee coby Sonya a Lewis Tan jako Cole. Naopak Tadanobu Asano (Raiden) a Chin Han (Shang Tsung) jsou zklamáním. Nejen kvůli přímému srovnání s vynikajícím Tagawou a Lambertem z předchozí adaptace, ale hlavně pro jejich důležitost v dalším vývoji událostí. Ano, Raiden a Shang Tsung do boje nezasahují, jsou to nehrající kapitáni, co jen sypou vyhrožovací hlášky a občas vykouzlí nějaký ten štít nebo portál. Jenže právě proto tihle “Gandalfové” musí mít charisma, ať už z nich má jít strach nebo sálat moudrost. Moc si nedovedu v tomhle obsazení představit další film, ačkoliv Quoid umetá cestičku velmi šikovně a podle relativně nadšených ohlasů to vypadá, že sequel už je na cestě.

A jestli bych do případné dvojky měnil něco jiného než herce? Pravděpodobně ne. Změny oproti herním mechanikám tu jsou možná kontroverzní optikou herních fanoušků (tetování a jeho chování, získávání superschopností) a s fatalitami se zachází s benevolencí dvanáctiletého dítěte, co objevilo sbírku videokazet svého staršího bratra, ale podobné lapsy v kontinuitě najdeme i v herní sérii. Slabší okamžiky zachraňuje krátká stopáž a hlavně rámování ikonickou rivalitou Scorpiona a Sub-Zera. Taslim a Sanada, asi největší “bojové hvězdy” filmu, sice stráví v pohybu na plátně jen pár okamžiků, ale kouká se na to moc hezky. Zbytek choreografie je průměrný. Střihově trochu splašený, s nepřesnými přechody mezi herci a jejich záskoky, s línou dramaturgií a odfláknutými pohyby, ale s dostatečnou dynamikou, kterou posiluje slušný orchestrální soundtrack i snaživí kaskadéři. 

Mortal Kombat, jak bych si ho vysnil v hlavě, to asi nikdy nebude. Jenže najít dnes v Hollywoodu “mládež” co se umí prát i hrát zároveň, dostane k ruce ty nejlepší choreografy a zázračného režiséra, co to trefí na první dobrou za nepříliš štědrý rozpočet v žánru, nad kterým většina studií přimhouří ne jedno, ale obě oči? To se jednoduše nestává. Andersonova původní adaptace je extrémně připitomělá a svou nadsázkou i videoklipovitostí svého času rozdělila publikum na dva tábory. A rozděluje i nový Mortal Kombat, který není ničím jiným než zábavným béčkem, nad nímž není radno přemýšlet. Tváří v tvář rozbujelé herní předloze působí dost nesměle. Tváří v tvář logice je to jasná fatalita ve prospěch kritického uvažování, ale opravdu se chceme v Mortal Kombatu pitvat jako v Tenetu? 

Příchod podobné oddechovky po roční hladové sezóně je výhodou i prokletím. Větší pozornost, než by si možná žánrová jednohubka zasloužila, je vyvážena kritičtějším okem, jež s sebou podobný zájem nese. O Mortalu najednou píše i ta část kritické obce, která se obvykle zaměřuje na skandinávské oscarovky. Samozřejmě trochu přeháním, ale filmový Mortal Kombat je plus mínus tím, čím chce být. V jistých ohledech mírně neohrabaným debutem, ale i svěžím vánkem, co možná videoherní adaptace nespasí, ale rozhodně je udrží v kurzu. Na ČSFD má momentálně starý i nový Mortal Kombat něco kolem šedesáti procent. Každý z nich má svoje mušky, ale i výraznější okamžiky. Ten nový si zaslouží minimálně jedno opáčko, ideálně se stejným štábem. Od toho původního Anderson utekl a odsoudil ho po obludné dvojce k životu v televizním očistci. Krvavý a čvachtavě zábavný svět Mortal Kombatu si ale zaslouží víc a já věřím, že i tenhle mírně kodrcavý start si najde dost fanoušků, aby se tak stalo. Teoreticky je tu zaděláno na sérii několika filmů se slušnou akcí, béčkově nezáludnými zvraty, ale také pohledným vizuálem a produkčními hodnotami. 

Přehrajte si trailer Fandím tomu i proto, že po ústupu DVD distribuce se při driblování mezi VOD a kinem tak trochu scvrknul trh s akčními béčky, co nabízel vyšeptalé hvězdy, ale zároveň i prostor pro nečekané experimenty nebo recyklaci omdesátkových a devadesátkových narativů. Mortal Kombat a jeho případná pokračování by mohl být signálem, že je o něco podobného mezi lidmi stále zájem.