Nikdy jsem se neřadil k fanouškům Star Treku… až do chvíle, kdy mi jej představil hollywoodský šikula a v té době neskutečný workoholik J. J. Abrams. Ten měl předtím na svědomí nejen můj nejmilovanější televizní seriál Ztraceni, ale taky nakopnutí Cruisovy Mission: Impossible, přičemž třetí díl dodnes řadím k vrcholům celé série. Star Trek byl pak dá se říct kulminací všeho, co se do té doby nadějný režisér naučil, a nutno říct, že tak intenzivní a zábavnou akční sci-fi od té doby znovu nikdo nenatočil.

První Star Trek v sobě měl všechno. Skvělý design, epickou akci, vtipné a sympatické hlavní postavy, zdrcující emocionální momenty jako například dnes již legendární úvodní osmiminutovka, u které jsem schopný brečet i po desátém zhlédnutí, vynikající zvraty, a hlavně dobrodružnou atmosféru, která mi evokovala například původního Indyho nebo jen o dva roky starší Transformers. Abrams si mě tak v podstatě instantně zaháčkoval a já ho za to zbožňoval.

Klíč k úspěchu se přitom zdá být jednoduchý. V úvodu vás snímek donutí začít se zajímat o hlavního hrdinu, rychle vám představí povědomý svět, a pak se ve velkém stylu přesuneme o pár let dál, kdy se vlastně celý příběh rozjede. Děj má posléze až do konce bravurní tempo, míchá nové věci s pomrknutím na ty staré, aniž by to s tou nostalgií někdy přeháněl jako třeba v případě pozdějších Star Wars: Síla se probouzí.

Byť se pak Abramsovi dost často vyčítalo, že to ve svých filmech přehání s výše zmíněnou technikou lens flare neboli odlesků v objektivu, tady to najednou bez problému fungovalo, a zrebootovaný Star Trek díky tomu získal vlastní tvář. Tvář, na kterou se dodnes moc hezky kouká, protože ten film jednoduše nestárne. Technická úroveň nicméně stranou, ten film je především nádhernou symfonií, protože vedle skvělého řemesla a charismatických herců si Abrams na plac přivedl taky fenomenálního skladatele Ztracených Michaela Giacchina, který pro něj složil jeden z nejimpozantnějších sci-fi soundtracků všech dob. Koneckonců je to právě hudba, která ve filmu podtrhává ty nejlepší momenty a činí z nich naprosto nezapomenutelnou podívanou.

Na jednu stranu je tak škoda, že se podobně úchvatné kombo dobrodružství, hlášek a skvělého audiovizuálu nepovedlo v pokračováních zopakovat, protože našlápnuto měl první Star Trek skutečně výborně, na druhou stranu to ale vlastně není žádné překvapení. Něco takového se zkrátka povede obvykle jen jednou. I díky tomu však první Star Trek bude ve filmových análech žít dlouho a blaze.