První Spideyho trilogie v cílové rovince zavrávorala, potenciálně druhá rovnou skonala zatáčku před koncem. Triptych marvelovek s Tomem Hollandem v roli Petera Parkera svůj finiš ale ustál na výbornou, přitom to zkouší po vzoru svých předchůdců jak s hromadou záporáků, tak i s výbojným Electrem. Jenže dvakrát do téže řeky nevstoupíš a tady to platí beze zbytku, ve všech myslitelných významech tohohle pořekadla.

Spider-Man: Bez domova těží výrazně ze svého originálního uchopení. Byť jde v pořadí o osmou vysokorozpočtovou hollywoodskou adaptaci slavného komiksu, poprvé se pracuje s konceptem, kdy je identita titulní postavy známá celému světu – a z neobyčejně obyčejného středoškoláka se stane „nejslavnější člověk planety“. Ještě výraznějším osvěžením je ovšem rozehrání možností naznačených v předchozím Spider-Manovi a v animovaných Paralelních světech i What If?, kde jsme poprvé mohli okusit šťavnatý potenciál pavoučího/marvelovského multiverza.

V Sony se tak chopili dědictví Spider-Manů Sama Raimiho a Marca Webba a přivítali jejich když ne přímo milované, tak rozhodně proslulé postavy. Vykutálený tandem scenáristů a režisér Jon Watts měli díky tomu výrazně ulehčenou a zároveň vděčnou úlohu, protože do děje naskakují figury, které nepotřebují podrobnou charakterizaci, ale rovnou můžou zábavně konat. Alfred Molina jako Doc Ock i Jamie Foxx, skládající reparát v roli Electra, si svoje comebacky zatraceně užívají, ještě o řád démoničtější umí být Willem Dafoe jako Green Goblin. U většiny navrátilců pak platí, že hrají o level líp a s evidentně větším zápalem než ve svých minulých spider-manovských štací, jako by si chtěli naplno užít „ještě jednu šanci“ na hollywoodském výsluní. Radost pohledět na tyhle matadory.

Spider-Man: Bez domova: FOTOGALERIE

Návraty ikon však nefungují jen díky nostalgii. Hollandův Spider-Man získává opravdu silné protihráče, a i když mezi nimi poskakuje jako nemotorný teenager, který v zájmu svého momentálního blaha ohrozí celý svět, východiska z těchhle situací jsou zatraceně působivá. Ať už jde o polemiky o opravdové povaze padouchů a jejich šanci na nápravu, o ochranu Parkerových nejbližších nebo samotnou pozici Spideyho jako muže s velkou silou a velkou zodpovědností napříč všemi univerzy, je příběh rozehrán svěžím směrem a ústí v nejen třaskavou akci a napínavé sváry, ale i v osudová dilemata a opravdu dojemné momenty katarze.

Jon Watts styl svého teenagerského hláskujícího Spideyho nezměnil, první hodinu jde zase o tu easy středoškolskou zábavu s lehkým puncem ADHD, naivní zápletkou a nonstop přívalem mimoděčných frků, špikovaných technicky prvotřídním pošťuchováním s Doctorem Strangem. S bobtnajícím portfoliem postav z prvních pěti Spider-Manů však stojí před Hollandovým Parkerem mnohem zajímavější výzvy a tenhle naivní cucák najednou musí prolívat krev a slzy, ale i konečně dospět. Tohle přitvrzení přitom nefunguje o nic hůř než v posledních dvou Avengers nebo Iron Manovi 3. Jasně, není to Kmotr ani Temný rytíř, ale zářivá marvelovka pro celou rodinu – na emotivně plnokrevnou popcornovku plnou atrakcí to ovšem stačí naprosto suverénně.

Spider-Man: Bez domova využívá důvtipně hromadu oblíbených postav v hotové komiksové orgie. Comebacky starých známých figur však nefungují jen jako nostalgické vějičky a vděčné nástroje pouhého fanservisu – poctivě se s nimi pracuje v příběhu a i na omezeném prostoru se prohlubují a posouvají jejich charaktery. Výsledek je výrazně lepší i zajímavější, než když se vraceli staří pardálové v Trainspottingu 2, posledních Terminátorech, Sněženkách po 25 letech nebo pro mě za mě ve dvojce Blbý a blbější, nemluvě o prasárnách z ranku druhého Dědictví.

Právě díky tomu, že se jen nevrší odkazy a banálně se jen neoprašují vzpomínky, je nový Spidey v řadě ohledů vlhkým snem komiksových fandů a ultimátní podívanou, která skoro až loganovsky završuje celou jednu pavoučí éru.

Přehrajte si trailer Spider-Man: Bez domova je ultimátním žánrovým zážitkem a nabušenou popcornovkou s ambiciózním setupem, neotřelým rozpracováním a řemeslně i technicky znovu prvotřídním podáním. Jde o sebevědomé završení Hollandovy trilogie, po němž by už ani nebylo nutné nic dodávat a které (onehdy naprosto neznámý) režisér Jon Watts ustál s nečekanou grácií – jak při vedení mladých herců a dolování přímočarého humoru pro teenagerskou oddychovku, tak i velkorysým a trikově bezchybným podáním digitální akce.

Raimiho druhý Spider-Man sice překonán nebyl, i tak je ovšem novinka opravdu špičkovou ukázkou toho, jak má vypadat a bavit velký letní hollywoodský blockbuster, byť tentokrát přilítá o Vánocích. Koukejte si ho užít!

P.S.: Místo druhé potitulkové scény uvidíte teaser na Doctora Strange 2. Nejen že vypadá famózně, ale ukazuje i jak chytře to má Marvel zase jednou vymyšlené…