Vidím to jako dnes. Skončila novinářská projekce a kvartet duševně spřízněných publicistů, kteří ani náznakem netušili, že by je jednou mohlo spojit cosi jako MovieZone těžko skrýval euforii. Jeden z nejočekávanějších filmů roku 2004 těžce zamával s jejich předpoklady a ve všech ohledech rozboural jejich naděje. Bylo to snad naposledy, co jsem prchal z kina s pocitem kompletního zážitku: S radostí z vyváženosti mezi poctou předloze a velkolepou hollywoodskou jízdou. S uznáním k psychologické drobnokresbě a herecké brilanci, která ustála přeslazené dialogy. I s obdivem k Raimiho režii, v níž se mohla snoubit „fanouškovská“ stylovost s citem pro vizuálně vytříbenou akci.

Spider-Man 2 má všechno, čím by popcornové veledílo mělo oblažovat – charismatického záporáka, vícerozměrného hrdinu, srdcervoucí romantickou linii s finále, při němž i Pretty Woman vlhnou závistí oční stíny, i kulervoucí pasáže od režiséra, který umí dávkovat humor a žánrové odbočky i vsouvat vtipné mezihry. Pro nás zkrátka comicsový biják numero uno.