Captain America 2 ukázal, jak mohou comisy růst s diváky. Byl vážnější, dospělejší a temnější a nikdo ho nemohl obviňovat z toho, že jde o podívanou pro děcka nebo teenagery. A byl sakra dobrý. Pokud ovšem vyrazíte do kina na Amazing Spider-Man 2 s očekáváním podobného zážitku, máte smůlu. Máte sakra velkou smůlu, protože tenhle film jde se vztyčenou hlavou svou vlastní cestou. A buď půjdete s ním, nebo ne.

The Amazing Spider-Man 2: FOTOGALERIE

První díl dal jasně najevo, že tady se cílí na mladší publikum, které ocení hláškujícího superhrdinu, jenž v civilu řeší teenagerské problémy s první láskou, školou, nedostatkem peněz a podobně. Vyrazit do kina s tím, že to celé najedou bude mnohem vážnější a že se místo jednoduchých ale víceméně funkčních hlášek a blbnutí mezi mrakodrapy dočkáme osudové podívané reflektující aktuální reálné hrozby světa roku 2014, by bylo naivnější než věřit Vladimíru Putinovi. Druhý Spidey totiž pokračuje ve stylu, jaký nastavila jednička. Se vším dobrým a špatným, takže jestli se vám z prvního filmu a jeho naivnějšího přístupu zvedal váš divácký kufr, dvojku rovnou ignorujte. Pokud vás Webbův styl bavil, budete spokojeni, a jestliže je vám to jedno, čtěte dál.

Co se velkoleposti týče, Webb Marvelu, X-Menům nebo DC konkurovat jednoduše nemůže. Nemá tolik postav, které by si mohly velkolepě dávat po hubě, mytologii si teprve buduje a Spider-Man byl vždycky hrdina, jenž se rval s protivníky z nižší váhové kategorie (Doc Ock nebo Green Goblin by ve světě Avengers vydrželi asi tak čtvrt souboje s Hulkem), takže opět sází hodně na civilní rovinu. Potíž tkví v tom, že díky předchozí Raimiho trilogii už některé věci vidíme podruhé a že Peter Parker v novém Spideym vlastně není moc zajímavý hrdina. Pátrání po odkazu tatíka-vědce zůstalo trestuhodně odfláknuté, stejně tak dějová linka s Harry Osbornem, vztah s Emmou Stone se vyvíjí velice podivným a ne příliš zajímavým směrem a v osobní rovině funguje pořádně snad jen ve scénách s tetou May, které občas rupnou nervy a vypadá to, že je jediná, koho občas semele skutečný svět, v němž se musí pracovat, kupovat jídlo a prát slipy. Jinak ale Parker vyjeveně chodí, rozchází se a schází se se svou holkou a člověka to moc nezajímá. Všechno už jsme tu v předchozích Spider-Manech párkrát měli a obvykle v trochu zajímavější podobě. No a někdy dostává celkem na frak i logika (celá scéna s tajnou laboratoří, která najednou nikoho moc nezajímá, je jen vrchol ledovce).

Webb ovšem sbírá body v akčních scénách. A těch bodů není málo. Úvodní bitka v letadle trošku připomíná akce agenta Bournea, vyloženě lahůdkové jsou však až momenty, v nichž své protivníky mlátí Spidey. Všechno je nádherně přehledné, skvěle sestříhané a režisér dokáže v ten správný okamžik všechno zastavit a nechá diváka, aby si vychutnal ty nejzajímavější detaily. Krom toho Electro je sice jako charakter naprosto nevýrazný, ale při rvačkách působí jeho schopnosti velice efektně a souboj na Times Square působí skutečně lahůdkově. Jen epileptici by si u ní možná měli dát bacha. Navíc se tu povedlo i 3D a zkrátka je na co koukat, když se to řeže.

Přehrajte si trailer Ale když ne, tak je to podstatně horší. 142 minut je na podobný film s příběhem, který ničím nepřekvapuje, zkrátka moc. A věci nepomáhá ani fakt, že Jamie Foxx a Paul Giamatti hrají spíš směšné idioty než záporáky, kteří by působili alespoň trošku děsivě. Ten první chce zničit New York, protože mu lidi nepopřáli k narozeninám, a druhý vytáhl z paty takový ruský přízvuk, že jednoduše není možné brát ho vážně. Ano, je to součást hry, ta hra je ovšem evidentně blbá. Nehledě na fakt, že Garfield toho herecky taky moc nepředvede a roztomilá Emma Stone to sama neutáhne.

Druhý Spider-Man zkrátka pokračuje ve stylu, jaký vytyčil v prvním filmu, a jak to tak vypadá, žádná změna nás nečeká. To by v kinech muselo jít o sakra velký propadák. Potěší, že se Webb v akčních scénách pořádně zlepšil (z jedničky si beze srandy nevzpomínám ani na jednu), dokud se ovšem bude zuby nehty držet v kolejích, které před pár lety vyjel svou trilogií Sam Raimi, tak její stín nikdy překročit nemůže. Konec dvojky sice naznačuje, že se tu otevírají dveře k trošku osobitějšímu a možná i dospělejšímu přístupu, je ale otázkou, jestli těmi dveřmi chce někdo projít. Obávám se, že se toho nedočkáme. A vzhledem k tomu, co Webb tentokrát předvádí v akčních sekvencích, je to docela škoda. Hlavně za ně nakonec dávám bod navíc.