Déjà vu. Skoro přesně po deseti letech se nám Peter Parker představuje na startu nové comicsové trilogie. Poznáváme ho jako neduživého studenta, který po kousnutí pavoukem nabere sílu, reflexy a mrštnost, kterou by mu i kdejaký Tony Stark záviděl. Jenže než si ji vůbec stihne naplno osahat, přijdou problémy. S novou holkou, se strýčkem Benem, s médii i s policajty, kteří neradi vidí, jak jim někdo fušuje do řemesla. A samozřejmě s padouchem, co chce udělat ze světa jedno velké experimentální terárium…

Amazing Spider-Man: FOTOGALERIE

Spider-Man se prostě vrací na úplný začátek. Oficiálně jde o restart, který má být realističtější, romantičtější, vtipnější, mladší a celkově víc cool a svěží. V jednotlivostech takový možná i je, v reálu jde ale vlastně o prachsprostý remake ušitý podle identické šablony, která se mění jen v detailech a podzápletkách. Tvůrci snaživě hledají nové způsoby, jak projet staré zatáčky, ale často vlastně jen decentně inovují to, co už nazpaměť známe. Strýček Ben řekne své mentorské věty trochu jinak, Peter Parker trénuje na řetězech a na skejtu, místo Mary Jane přišla Gwen a místo Green Goblina z Oscorpu green Lizard z Oscorpu. Ale zbytek známe. „Zbrusu nový“ Spider-Man zůstává omšelým originem, který jen naplňuje tu nejtuctovější superhrdinskou šablonku.

Proč tedy vznikl? Vlastně jen proto, aby připravil půdu pro nová dobrodružství s mladšími hrdiny. Produkce si sice zadělává na hodně velký problém tím, že do role sedmnáctiletých milenců obsadila Andrew Garfielda, jenž za měsíc oslaví 29. narozeniny (!), a čtyřiadvacetiletou Emmu Stone, která by v kozačkách a minisukni s punčoškama mohla rovnou naběhnout do předělávky Základního instinktu. Romantické tokání mezi nimi ale funguje na výbornou a jejich společné scény oplývají přirozeností, vtipem i středoškolskou rozjíveností. Přesně jak se od režiséra 500 dní se Summer Marca Webba očekávalo.

Série prostě představila nového tahouna a nastínila velmi slibné vztahové podloží, takže vyhlídky na druhý díl jsou příznivé (s trojkou už to bude složitější, sledovat pětatřicátníka Garfielda, jak po promoci hledá práci bude asi trapas). Tím co do radostných zpráv zhruba končíme.

Romantické tokání mezi Garfieldem a Stone funguje na výbornou.V The Amazing Spider-Man platí stará hitchcockovská poučka o tom, že comicsový film je tak dobrý jako jeho padouch. A jednoruký Curt Connors, mutující v ještěrkoidního Lizarda, působí ještě matněji než Green Goblin. Ten byl přitom už před deseti lety považován za největší slabinu prvního Spider-Mana! Lizard je i v zarputilém podání Rhyse Ifanse nudným soupeřem, třetinovým odvarem z Tučňáka a jemu podobných, prostě mdlým padouchem, se kterým se vracíme do comicsového roku 1 – do doby, kdy záporákům neuroticky cukala tvář, svůj geniální plán si namalovali velkými písmeny do mapy a ještě si připravili na počítači výstižnou animaci, aby hrdina rychle pochopil, co se chystá. Lizardova psychologická motivace končí u výkřiku „Chci změnit svět a udělat v něm silnější lidi, UÁÁÁÁ“. Uff.

Vecpat mezi nabušené Avengers a osudového Temného rytíře souboj s pidigodzillou, která během filmu převrátí tři auta, to je skoro drzost. V bitkách s Lizardem je sice dost kinetiky, vtípků i Parkerova hláškování, přesně jak z comicsů, ale v globálu to je strašně slabý čajíček, ve kterém o náznaky trikové velkoleposti ani nezavadíte.

Přehrajte si trailer Webbův film je navíc hrozně jednotvárný, postrádá Raimiho smysl pro gradaci a dost nemile se na něm podepisují i přetáčky, prostříhání a uspěchané změny ve scénáři. Nakousnutá linie s rodiči šla úplně do pytle, s ním i psychologizující povídačky o zodpovědnosti. Problematická je i návaznost různých scén na sebe – na plátně se ze supersilného hláskaře, co vyřídí celý policejní sbor, stane během sekundy utrápený emo pindík, z démonického záporáka je rázem muž se svědomím, roztoužená Gwen během uvolněného dialogu začne mudrovat o údělu manželek hrdinů, co venku nasazují krk. Ale celá dějová posloupnost je značně vetchá, a když ji ještě prokládají WTF scény s provazochodeckými ještěrkami, oddanými jeřábníky a záporákem pro dvojku (slabý štěk během závěrečných titulků), může kdekdo s nostalgií vzpomenout na sólovky od Marvelu. Ty sice taky neměly vyloženě kulervoucí trikové scény, a přitom stály miliardu korun, ale aspoň byly ve své nuznosti kompaktní a ve své povrchní psychologii věrohodné.

The Amazing Spider-Man je slušně odkrouceným hollywoodským řemeslem, na kterém můžete obdivovat špičkovou technickou stránku, sympatickou ústřední dvojku a schopnost, jak rychle utratit sto čtyřicet minut, a přitom nic podstatného neříct. Popcorn bez koření. Nevím jak vy, ale já byl zvyklý na víc.