Kdyby mi před dvěma lety někdo řekl, že další příběh ze světa Star Wars bude vyhlížený nikoliv s nadšením, ale spíš s obavami a nejistotou, asi bych se mu vysmál. Po ne úplně dobře přijaté epizodě 8 a potížích, které provázely natáčení Solo: Star Wars Story, se však nebylo čemu divit. Nejdřív dostali padáka Phil Lord a Chris Miller, jelikož prý na place nenašli společnou řeč s producentkou Kathleen Kennedy a nahradil je profík, i když možná trochu rutinér Ron Howard. Pak se začaly objevovat náznaky, že Alden Ehrenreich, jenž vybojoval hlavní roli, neumí moc hrát a ani docela mdlé trailery nezvládly vyšponovat očekávání do nějakých zásadních výšin. Popravdě dobrý film jsme moc nečekali. Ale Hollywood naštěstí umí i příjemně překvapit. 

Solo: Star Wars Story: FOTOGALERIE

Jo, dopadlo to dobře. Dopadlo to vlastně hodně dobře, ale je fér hned na začátku říct, že to, co považuji u Sola za největší klad, může pro někoho být paradoxně i nejzásadnější problém. Z Hvězdných válek jsme zvyklí na velké, epické a rozmáchlé příběhy. Aby taky ne, když hned v Nové naději odpálí Hvězda smrti celou planetu. Bojuje se o všechno, po krku si jdou politici, otec a syn i celé armády a do toho všeho tu máme sílu, mocné rytíře jedi a nebezpečné Sithy. No a nic z toho v Solovi nedostanete. Origin nejslavnějšího pašeráka galaxie je výrazně komornější a krotší podívaná, v níž se občas po plátně prožene TIE fighter, projde někdo v uniformě Impéria a zazní známý hudební motiv, celkově se tu ovšem odehrává příběh, který není pro běh událostí ve všech ostatních filmech prakticky vůbec podstatný. 

Místo bojů o osud vesmíru se tu plánuje jedna velká loupež, kterou se rozhodne spáchat parta vesmírných gaunerů s pochybným vnímáním cti, jimž jde buď o prachy, nebo o přežití. Až na hlavního hrdinu, jenž do toho všeho spadne spíš díky své naivitě a sebevědomí než schopnostem, tu nikdo nemá žádné respektuhodné cíle. Tady se nezachraňují civilizace, nebojuje s Impériem a neřeší osud vesmíru. Tady se chystá vykrádačka jednoho dolu v zapomenutém koutu galaxie a shánějí se prachy na opravu lodi, co vypadá, že nevydrží do závěrečných titulků. 

Je to hodně příjemná změna a Solo ukazuje, že svět Star Wars může fungovat i v o dost jiné podobě, než jakou známe. Ron Howard se navíc ukázal jako skvělá režisérská volba. Nechci a nebudu teď řešit, co vymyslel on a co ještě Lord s Millerem, ale Solo v jeho podání připomíná oldschoolové dobrodružství, které jako kdyby vypadlo z osmdesátých let. Může za to i fakt, že se tu viditelně pracuje s klasickými maskami a poctivými kulisami a po CGI tvůrci sáhnou až v okamžiku, kdy je to vyloženě nutné. I proto film atmosférou hodně připomíná starou trilogii, kde se to dělalo podobně. Tehdy to samozřejmě jinak nešlo, dnes jde však o volbu. A zatraceně chytrou. Krom toho řeči, že v kině dostaneme sci-fi western, nebyly jen bláboly od PRoddělení, ale celý Solo má hodně „kovbojskou“ atmosféru, ať už v chování postav nebo v celých akčních scénách. Logicky se nabízí myšlenka, že má nakonec mnohem blíž ke kultovnímu seriálu Firefly než k Hvězdným válkám. Což myslím jako kompliment. 

Dobře to vypadá, hezky se na to kouká a odsýpá to. Co dál? Herci. Už dlouho se mluvilo o tom, že právě v tomhle by mohl být problém a když se navíc ukázalo, že celá kampaň bude stát spíš na Landovi než na Hanovi, začali jsme mít o samotného Sola trošku strach. Naštěstí k tomu nebyl důvod. Aldenu Ehrenreichovi samozřejmě něco do charismatu Harrisona Forda chybí, ale s hlavní roli se popral naprosto se ctí a jako následovník obstál víc než slušně. Navíc je obklopený herci, respektive postavami, které jsou všechny o dost zábavnější než dejme tom Poe Dameron v regulérních Star Wars. Herecká chemie je na maximu a Woody Harrelson potvrzuje svou pozici jednoho z největších frajerů současného Hollywoodu. 

Přehrajte si trailer Solo riskoval a šel s kůží na trh v podobě, jaká nejspíš spoustu diváků překvapí. Naštěstí se velmi rychle ukáže, že Hvězdné války bez problémů zvládnou i film, který je o dost komornější než všechny ostatní a zároveň nejde tak moc naproti tomu, aby skončil ve škatulce „zábava pro celou rodinu, co musí prodat co nejvíc hraček.“ Těžko říct, jak se to projeví na tržbách, ale i kdyby to nebyl takový úspěch jako u ostatních filmů, Ron Howard ukázal, že tenhle svět nabízí tvůrcům dost možností k tomu, aby v něm svoje příběhy vyprávěly jinak, osobitěji a … proč to neříct… možná i zábavněji. Doufám, že podobného riskování a zkoušení nových žánrů, stylů a přístupů se ve Star Wars dočkáme častěji.