Star Wars jsou zpátky. A s nimi i silné fanouškovské emoce. Jasně, sevřou se vám půlky už u nájezdu starých známých titulků a prvních tónů fanfár Johna Williamse. A pak budete mít hroznou radost, že to nikdo nepo*ral, že vidíte staré známé hrdiny v novém dobrodružství a můžete poznávat další kouty předaleké galaxie.

Od angažmá J.J. Abramse jsem si sliboval hrozně moc, hlavně, že zbaví ságu všech jejích pozdních neduhů, ušišlané demence, trikové přepálenosti i toporného herectví. Že s láskou opráší všechno to, čím Star Wars prosluly a staly se nadčasovou fantaskní pohádkou, která sytí generace diváků a zároveň funguje jako ikonický milník světové kinematografie, jenž redefinoval hollywoodský blockbuster a stal se nevyčerpatelným zdrojovým materiálem nejrůznějších popcornovek. Všechno z toho se povedlo, všechno platí.

Skoro čtyřicet let po prvních Hvězdných válkách dostáváme vyvážený update absolutní klasiky, se všemi jeho osvědčenými proprietami: Světelnými meči a roztomilými pípajícími droidy začínaje, osudově vyhrocenými rodinnými vazbami konče. Abrams jen zaprděně neopakuje, ale spíš variuje (líp než Jackson v Hobitovi nebo Singer v Superman se vrací), posuny jsou osvěžující, přesto respektují ortodoxní podstatu Star Wars – akorát ji posouvají do chytlavého kontextu dnešních hollywoodských megafilmů. Nové postavy vás budou bavit od první chvíle (Boyega i Ridley jsou castingové trefy), u návratu starých pardálů možná zamáčknete slzu, když si vzpomenete na to, co všechno zásadního prožili.

Na druhou stranu je všech těch sympatických charakterů tolik, že na otázku, co zásadního opravdu museli zmáknout v Epizodě VII, se moc vydatné odpovědi nedočkáte. Střídmá dvouhodinová stopáž je tentokrát na překážku, protože než se rozkoukáte, je po filmu. Katarze přichází předčasně a není zdaleka tak silná, jak jsme u Star Wars zvyklí. Osudové finále se nekoná, spíš jen cliffhanger na epizodu osmou a devátou… jako by Abrams zkrátka neuvažoval o své štaci v předaleké galaxii jako o jedinečné šanci natočit ten nejlepší možný film v rámci milovaného univerza, opus magnum pod vlivem midichlorianů, ale prostě jen křísil zašlé propriety a velké věci ať s nimi zkusí až někdo jiný.

Abrams je mistr řemesla, takže nová epizoda nemá výrazně slabých míst a i pár minut stačí na to, abyste nad jejich hrdiny ustrnuli: Geniální stíhač Poe Dameron takhle dostane vlastně jen jednu kamerovou jízdu, u které budete řvát blahem a chtít okamžitě jeho vlastní spin-off. Droidi na půl filmu vyklidí pozice. A vlastně i u Hana Sola nebo Chewieho bych ocenil aspoň pár scén navíc, aby jejich osudové drama naplno vyznělo. Ale tady už víc prostě nedostanete.

Ikoničtí hrdinové se teprve rodí, mocní záporáci jsou taky ve vývinu… což nové Star Wars bohužel sráží o úroveň dolů, protože nefungují jako soběstačný velkobiják, ale spíš jako cool pilot seriálu, jenž se teprve naplno rozjede. Je to trochu paradoxní důsledek a daň za seriálový boom a fascinaci Hollywoodu sílou marvelovského univerza, že se snad ani nesnaží tvůrci urvat maximum, dotlačit postavy na absolutní dno i vrchol teď a tady, ale spíš si jen připravují půdu.

Star Wars: Síla se probouzí: FOTOGALERIE

Přehrajte si trailer A platí to i pro Abramsův přístup k Lucasovu světu, do něhož vlastně nevnesl nic, co by jej mohlo kacířsky znesvětit, ale ani rozvinout o level dál. Variuje se, akorát s blížícím se koncem s menší intenzitou, než na jakou jsme zvyklí u Hvězdných válek i Abramse.

Předchozí epizody – i ty slabší – navíc měly nějakou svou úžasnou pasáž, fantastickou scénu, moment, kdy se šlo přes čáru, a oblíbený svět se obohatil něčím neslýchaným, velkým, dechberoucím. Epizoda I se sice až po krk topila v Jar Jarových lejnech, ale ohromila závodem kluzáků nebo záporákem s obouručním mečem. U dobývání Hvězdy smrti jste ani nedýchali. Impérium drtilo svou osudovostí. A když si třeba Yoda přeměřoval meče s hrabětem Dooku, odehrávalo se na plátně něco fascinujícího. V Epizodě 7 ale tyhle redefinující momenty chybí, což je zatracená škoda.

Jako by se tu opravdu museli hlavně představit všechny nové postavy, lákavě připomenout zašlý svět, ukázat dost hraček a potenciálních figurek, ale nezbylo na ten (autorský?) vklad, kdy se aspoň dílčí drama daného filmu na maximum vyždíme. Když vidíte první díly velkých sérií, šlapou do toho okamžitě naplno, protože jejich budoucnost byla v mlze. Tady to neplatí, dostáváme spíš jen předkrm… asi jako kdyby Temný rytíř vyjel s batmobilem z jeskyně a zahnání Scarecrowea a zabití Ra’s al Ghula si nechal na jindy. Nolan by na tohle ale nikdy nepřistoupil, protože i když točil na díly, v každém do toho dupal na max.

Řečeno na rovinu a ve zkratce: Není tu padouch ani adekvátní dějové výzvy, se kterými by nějaký nový hrdina strašlivě vyjebal a my mu tleskali vestoje! Není tu klasická kombinace napětí a satisfakce, že přišel (aspoň dílčí) happy-end a my se těšili na nový nášup.

Přitom jsem u jednotlivých scén vrněl blahem, protože Abramsovo podání je zároveň starosvětské, a přesto progresivní. Dravé tak, že vám film strašně rychle uteče, a přesto působí jako dobrodružství ze staré školy, hláskující, nálodotvorné i velkorysé. Všechno je na svém místě, v tak živém a vyspělém podání, o jakém by Lucas mohl v posledních letech leda snít. Žádný digibordel, žádné nadužívání zeleného plátna.

Ale po sebevědomém restartování Star Treku beru zbavení se přízraku Jar Jara, Jakea Lloyda a toporného pózování s meči jako povinnost… a absence té hardcore nadstavby mě mrzí. Abrams je skvělý realizátor, co po letech rozhýbal úžasné univerzum, s tou pietou to ale až příliš přehnal, protože zatuhne jen u pár dílčích bojůvek a svárů, které nemají zdaleka tak fatální rozměr a dopad (celé ty politické reálie jsou podivně nedomrlé).

Jen křísit formule Epizody IV je za dané konstelace trochu málo - a u Star Treku se s tím Abrams ani jednou nespokojil, ambice měl mnohem vyšší. Proto jak byly první Star Wars opravdu přelomem a blockbusterovou ikonou své doby, je nová epizoda spíš jen klidným a až příliš vyspělým produktem, který sice nikdo nemůže hejtovat… ale ani se do něj absolutně zamilovat.