O FILMU
Jan Švankmajer, jeden z mála českých režisérů, na jehož jméno slyší i za hraničním patníkem, se po čtyřleté tvůrčí pauze navrací do domácích kin trýznit nervové soustavy svých věrných diváků. Švankamjerova nezaměnitelná animace se spojuje s hraným alegorickým příběhem, který – jak sám režisér podotýká – se pokouší odpovědět na věčnou otázku, zda se v blázinci lépe ujme tvrdá ruka, fyzické tresty a nápodobná tyranie mocných, anebo liberální přístup léčící svobodnou seberealizací pacientů. Žijící klasik se při výrobě svého „filozofického hororu“ nechal inspirovat osobou markýze De Sade a temným literárním světem Edgara Allana Poea. Do toho výsledného, Švankmajerovsky typicky bizarního, je pak pozván obyčejný mladík Jean berlot (znovu koktající Pavel Liška). Váhavého a v podstatě nesvéprávného naivku nejprve vtáhne do svých dekadentních her šílený markýz (Jan Tříska), a pak i hříšná pokušitelka Charlota (Aňa Geislerová). Metaforický pohled na historii, morálku, zbožnost a možnosti společenského zřízení natočil Švankmajer s ověřeným týmem (mj. Eva Švankmajerová a Jan Kallista) a oblíbenými filmovými hvězdičkami (Pavel Nový, Jaroslav Dušek, Martin Huba a další). Nástupce očekávaného Otesánka se přivalí do kin přesně šestnáct let po Sametové revoluci. Těžko posoudit zda je to (vzhledem ke kritickým myšlenkám Šílení) pouhá náhoda.