Pátek třináctého, Psycho, Portrét dívky v plamenech, Drákula, Vřískot, Stovky bobrů, Šmírák či Městečko Twin Peaks. Výčet přiznaných či prostě jen zřetelných inspiračních zdrojů výstřední novinky Sex a smrt v kempu Miasma by mohl být ještě mnohem delší, ale už tahle ochutnávka stačí k tomu, abyste si o filmu udělali obrázek – a to nejspíš takový, že si o něm žádný smysluplný obrázek udělat nejde. V souvislosti s tímto svérázným dílem, které se dostává do naší distribuce, totiž můžete narazit na žánrová zařazení typu „satirický surrealistický psychologický slasher“, což poměrně trefně ukazuje všeobecné (a dosti pochopitelné) zmatení, jak ke snímku vlastně přistoupit.

Jeho autorstvo Jane Schoenbrun má na kontě tajemné coming-of-age horory We're All Going to the World's Fair a I Saw the TV Glow (dohledatelné i pod pozdějším tuzemským názvem Světlo v bedně), které v zámořské indie scéně vzbudily nemalý rozruch. Kombinace ohledávání vlastní queer identity, popkulturních odkazů a mysteriózní vizuality otevřela Schoenbrun cestu ke stále větším projektům a postupně její snímky produkčně zaštítily třeba Emma Stone, studio A24 či Pittův Plan B. Novinka se dočkala zisku Queer palmy po uvedení na letošním festivalu v Cannes a jméno Jane Schoenbrun by si tak měli příznivci podvratných hororovo-mysteriózních podívaných určitě zapamatovat.

Sex a smrt v kempu Miasma: FOTOGALERIE

Stejně jako u předchozích filmů, v nichž dospívající hrdinové hledali sebe sama, je i zde vidět autobiografický otisk. Protagonistkou je totiž mladá filmařka Kris, holdující artovým snímkům a pedantsky se zaměřující na queer perspektivu v umění. Po natočení kritikou chváleného filmu o perspektivě závěsu v Hitchcockově Psychu (!) si ji vyhlédli hollywoodští producenti, aby oprášili kdysi populární, nyní zapadlou slasherovou sérii o kempu Miasma. Šlo o klasické osmdesátkové braky, v jejichž centru bylo nezastavitelné vraždící monstrum, známé pod nenáhodným jménem Malá smrt a mající místo hlavy mnohoznačnou sadu soustředných čtverců.

Kris dobře cítí, že po ní studio chce jen vcelku generický origin Malé smrti, s čímž se však ambiciózní intelektuálka nehodlá smířit. Vyráží do opuštěného kempu, kde se počátkem 80. let natáčel první díl a kde stále žije jeho hlavní hrdinka Billy. Stárnoucí herečce (v působivém podání Gillian Anderson) se role dostala až příliš pod kůži, ačkoli se už v dalších dílech série neobjevila. Kris, pro níž byl první film o kempu Miasma vyloženě iniciačním zážitkem, je nyní okouzlená tajemnou aurou Billy a chce z ní opět udělat hvězdu.

Takovýto nástin příběhu budí očekávání satiry, v níž musí naivní tvůrkyně bojovat s hollywoodským molochem o udržení své vize. A ano, i tímto směrem se jedna z vedlejších linek ubírá, důležitější je však hrdinčino využití milované látky k dlouho potlačovanému sexuálnímu rozpuku. A snad ještě důležitější je i připomínka toho, jak mohou i libovolně braková a povrchní díla hluboce zasáhnout lidskou duši, když jsme jim vystaveni za určitých podmínek. A pak jsou ještě další věci, který jsou důležitý, a to je podstatný, abych parafrázoval klasika.

Právě provokativně matoucí, místy protichůdná a nesourodá směs vlivů a nápadů je nakonec tím, díky čemuž je možno dílu Schoenbrun propadnout. Autorstvo zde dává najevo svůj obdiv i pohrdání najednou, akademickým debatám o queer a psychoanalytických motivech se zároveň vysmívá i na ně zjevně navazuje. Sex a smrt v kempu Miasma nelze považovat za „seriózní“, plnohodnotný slasher, ale ani za čistokrevnou parodii. Gejzíry krve ani momenty smyslné sexuality nechybějí, způsob jejich natočení však brání tomu, abychom se na ně dívali optikou jasného žánrového potěšení i satirického zesměšnění.

Dílo nevyžaduje ani tak poučeného, jako spíše vášnivého diváka – takového, který je ochoten se společně se Schoenbrun a jejich týmem vydat na neuchopitelnou, vypravěčsky i stylisticky amorfní jízdu, z níž je cítit především nadšení a fascinace brakovými sériemi, které toho pod povrchem obsahují víc – anebo možná taky ne. Propojení sexuality a násilí zdůrazňuje tělesné požitky, na nichž horory dlouhodobě stojí a jimiž nás také tolik přitahují.

Přehrajte si trailer Sympaticky procítěná a mile pohlcující tvůrčí vize využívá hravého soundtracku, fantaskní výpravě, přepálených digitálních efektů, anachronických prolínaček, nahodile se vyskytujících prvků (třeba crash zoomů), smažených kuřat a přeslazených bonbonů. Z bezmála dvouhodinové stopáže by šly leckteré pasáže vystřihnout a z hlediska tempa (nemluvě o vypravěčské úspornosti) by to výsledku jistě prospělo – ztrácet se ve světech vytvořených rázovitou myslí Jane Schoenbrun je však stále velmi zábavné.