Kdybychom si udělali seznam věcí, které současný Hollywood dělá špatně a kde by se měl zlepšit, určitě by hodně vysoko byl fakt, že nerad zkouší nové věci a drží se zbytečně při zemi. Spousta filmů jakoby dnes byla spíše výsledkem manažerských rozhodnutí, ne kreativity tvůrců. Naštěstí zajímavé snímky nemusíme hledat jen v Hollywoodu, přesto pokud chodí člověk do kina pravidelně a ještě doma ve volném čase sjíždí nabídku streamovacích služeb, může nabýt pocitu, že viděl všechno a nic ho nepřekvapí. A to je omyl. Zatraceně velký, o čemž vás během prvních několika minut Stovky bobrů přesvědčí. 

Viděl jsem tisíce filmů a seriálů. A musel jsem opravdu dlouho přemýšlet, abych si vzpomněl alespoň na jeden, ke kterému by šla tahle šílenost přirovnat a nakonec se mi vybavila jen francouzská Panika v městečku. A i tam to platí spíš napůl, protože druhý celovečerní snímek Mikea Cheslika je skutečně něco, co se úplně zařadit nedá. Příběh muže, jenž uprostřed divočiny loví bobry, aby nejen přežil, ale i vydělal na prstýnek pro svou milou, kombinuje různé často zcela odlišné styly a nápady do těžko zařaditelného celku, u něhož si můžete být jisti jednou věcí – budete se u něj bavit a smát nahlas.  

Stovky bobrů: FOTOGALERIE

Cheslikův film si na první pohled bere hodně se starých grotesek s Charliem Chaplinem nebo Busterem Keatonem. Po úvodní písničce o radostech a strastech prodejce alkoholu se Stovky bobrů promění v černobílou a výrazně stylizovanou podívanou, ve které se prakticky nemluví a vaše uši si budou muset vystačit s hudbou, zvuky a občas nějakým tím výkřikem. Může to znít jako hodně fajnšmekrovská záležitost, ovšem pozor, je toho víc a pokud se bojíte, že černobílá a prakticky němá groteska nemůže utáhnout celovečerní stopáž a nemá moc smysl zkoušet s ní strávit necelé dvě hodiny, bojíte se marně. Ale postupně. 

Cheslikova novinka patří k nezávislým filmům v tom nejtradičnějším slova smyslu. Stála málo peněz, pracovalo na ní jen pár lidí a nedostatek financí musela vykompenzovat kreativita, hravost a nasazení a už po pár minutách bylo jasné, že v Bobrech jí je víc než ve dvacítce tradičních velkých filmům. A to se Cheslik teprve rozjížděl. Rychle se totiž ukáže, že Stovky bobrů jsou do jisté míry nejenom variací na černobílé grotesky, ale i na ty animované. Lovec Jean Kayak připomíná kocoura Toma, který jde marně po krku myšákovi Jerrymu. Chová se jako Wile E. Coyote pokoušející se chytit Road Runnera (nebo chcete-li Kojot Vilda pokoušející se chytit Ptáka Uličníka) z grotesek Looney Tunes. Všechno, co udělá, udělá špatně. Padá ze stromů, propadá se bezdůvodně do země, hlavu mu rozklepe datel, dostane po tlamě od zajíců… a to vše s kulometnou kadencí fórů, kdy není čas na oddych. Jenže to by na hodinu a tři čtvrtě nestačilo, čímž se dostáváme k další inspiraci. 

Stovky bobrů do jisté míry připomínají počítačovou hru, ve které se hráč a jeho postava učí, získávají nové schopnosti a zlepšují se. Jean Kayak se tu tak postupně rozkoukává, vymýšlí, jak si poradit s překážkami, nebo je rovnou využít při lovu zákeřných bobrů. Nakupuje nové vybavení a stává se lepším a lepším, překonává staré potíže a využívá je při vymýšlení čím dál sofistikovanějších pastí. Je radost sledovat, kolik nápadů tvůrci mají a jak dovedou jednu zdánlivě vyčerpanou šílenost přetočit úplně jiným směrem a využít v další smršti zběsilé legrace. 

Jenže pořád nekončíme. Cheslik totiž dokázal Stovky bobrů natočit nejen nápaditě, ale navzdory nízkému rozpočtu i nečekaně vizuálně strhujícím způsobem. Ví, kde jsou limity, za které se bez složitých digitálních triků nedostane, takže se o to ani nepokouší a místo toho Stovky bobrů vizuálně posouvá dost nečekaným směrem. S postupujícími minutami se z nich stává nečekaně epická podívaná a závěrečná půlhodina je bez nadsázky audiovizuálně nařvaná jako máloco. Tím, jak vypadá, připomene filmy Karla Zemana a tím, co se v ní děje (a s jakou intenzitou) zase honičky z Wallace a Gromita nebo Slepičího úletu. Přičemž tvůrci se nebojí odkazovat na Hvězdné války nebo moderní akční pecky a celé je to… no prostě naprosto šílené a dost náročné na popis. 

Přehrajte si trailer Stovky bobrů je komedie, kterou je nutno vidět. Trailer ji neprodává tak, jak by si zasloužila, ale ono to dost možná ani nejde. Vypravěčská struktura z grotesek, osobitý a výrazný audiovizuální styl, ne úplně tradiční herecké výkony se v upoutávce prodávají dost špatně. Mnohem hůř se však na krátkém prostoru ukazuje, jak moc divoký a nezkrocený tenhle malý film je a že se jeho tvůrci nebojí člověka utopit v nápadech a nabídnout mu opravdu unikátní divácký zážitek. Nevzpomínám si, kdy bych vycházel z kina s pocitem takové… no radosti. Radosti z toho, že jsem byl zavalený nápady, maximálně vytěženou tvůrčí svobodou a očividného nadšení z možnosti dělat filmy po svém. Vynechat Stovky bobrů v kině s dalšími podobně naladěnými diváky by byla velká chyba. 

Stovky bobrů probíráme i v posledním MZ Live: