Na MFF ve Varech se filmy dělí pouze do dvou skupin – na ty, při kterých usnete a na ty, které vás baví tak, že spaní odložíte až na film příští. Panika v městečku už během prvních pěti minut rozhodla, že spát se nebude, přestože je 0:05 ráno a v sále podivuhodné horko. A mimoto krásně demonstrovala, že umřít smíchy je fyzicky pravděpodobné a stačí k tomu asi tři minuty filmového materiálu.

Během nich se animovaný kůň rozvalí na gauči a čte si noviny, pak pořeší nějaké záležitosti na Internetu, nasedne do auta a jede vyzvednout děti do hudebky. Asi to takhle nezní příliš legračně, jenže způsob, jakým tvůrčí duo Aubier-Patar podobné věci pojímá, je zcela nevídaný, bizarní a přehrocený a abyste si to celé dokázali představit, asi bude úplně nejlepší, když si pustíte teaser.

Hrdinové filmu (kovboj, indián a kůň se jmény Kovboj, Indián a Kůň) jsou klasické plastové figurky na podstavci, což znamená zhruba to, že když se mají dát do pohybu, dělají to legračním „posunovacím“ způsobem, který je sám o sobě komický. Pokud chtějí animátoři vyloudit komplikovanější animaci, přichází ke slovu modelína a různé látkové a dřevěné propriety, jejichž kombinace a vzhled je většinou sám o sobě také legrační. A všechny postavy jsou namluvené záměrně afektovanými a mám pocit, že i trochu zrychlenými hlasy několika předních francouzských herců. Což je mimochodem s dobrými titulky také ohromně legrační.

Úspěchem filmu je pak to, že se všechny tyhle legrační atributy spojují v nekonečném gejzíru tvůrčích nápadů, který více než často posunuje hranice pro definici „naprosté šílenosti“. Samotná základní premisa popisující, kterak si Kovboj s Indiánem objednali místo padesáti cihel padesát milionů cihel a pak je uklidili na střechu svého domu, protože nebylo kam jinam, je natolik ujetá, že ji lze okamžitě zapsat do análů. A to je teprve začátek. Přichází na řadu bitvy s krávami, pád do středu Země, obří mechanický tučňák, divná stvoření z vody, která kradou stěny domů a asi milion dalších věcí, jež spolehlivě zapomenete, protože je přetluče další milion věcí jiných.

A to je asi jediný problém filmu, který si první půlhodinu bez okolků běží pro maximální hodnocení. Po určité době je v něm najednou všeho moc a už nemá čím překvapovat. Bizarnosti se stupňují a to, co bylo v první polovině filmu nemyslitelné, je najednou na denním pořádku. A i když je to pořád ohromně vtipné, už to není ohromně vtipné a překvapující zároveň, díky čemuž dochází k lehké „únavě materiálem“.

Přesto se nenechte za žádnou cenu odradit a pokud budete mít jakoukoliv možnost se k Vesničce dostat, nenechte si ji ujít. Mimochodem, prý existuje i seriál (ale nikdo z nás ho neviděl).