Tenhle dávný rest stojí za doplnění. Velmi svérázný slasher se sympaticky víceznačným názvem In a Violent Nature přitáhl pozornost už po své premiéře na festivalu Sundance před více než rokem. O pár měsíců později se dostal i do zámořských kin a na tamější streamovací služby, pro našince však přesto není snadné se k neobvyklému titulu dostat. Je to však škoda, protože tenhle brutalitou překypující „test trpělivosti“, jak své dílo počastoval sám režisér, nápaditě i nepříjemně zkoumá hranice toho, co jsme v hororech zvyklí (a ochotní) vídat.

V rámci loňského Festivalu otrlého diváka se titul dočkal příznačného, ačkoli trochu znevažujícího překladu Kruťas od přírody, což by mohlo evokovat, že slasherové prvky se zde dočkají parodování. Tak tomu ale není. Celovečerní debut Chrise Nashe, nepokrytého milovníka kanadských lesů, nabízí zážitek na pomezí klasické teenagerské vyvražďovačky a kontemplativního slow cinema. Koexistenci zdánlivě nespojitelných prvků umožňuje Nashovo zaměření nikoli na (budoucí) oběti, nýbrž na nelidské monstrum. Tvůrce se nechal inspirovat výpověďmi těch, co přežili útok medvěda ve volné přírodě, látku však zpracoval opravdu hodně podle svého.

Kruťas od přírody: FOTOGALERIE

V úvodu se dozvídáme, že skupina mladých turistů sebere z rozpadlé chatky kdesi uprostřed lesa přívěsek. Probudí tím nemrtvé zlo v podobě Johnnyho, hnilobného hromotluka s pohnutou minulostí. Pár střípků z ní se během dalších desítek minut dozvíme, nejde však o nic světoborného – na propracovaném scénáři plném příběhových zvratů a šokujících odhalení snímek skutečně nestojí.

Namísto toho většinu hodinu a půl dlouhé stopáže působí jako hiking simulátor po lesích severovýchodního Ontaria. Nemluvný Johnny rozvážným krokem putuje z místa na místo, hledá svůj milovaný přívěsek a navzdory zkazkám o duševní zaostalosti se pyšní nejen nadlidskou silou, ale i fištrónem co se týče nacházení neotřelých způsobů, jak likvidovat šokovanou omladinu.

Nikam nespěchající procházky národním parkem, obohacené o neustálý zpěv ptáků a cvrkot hmyzu, působí jako reklama na mindfulness s vyzněním, že i jako osvalená a kognitivně simplexní zombie si můžete užít pobyt na čerstvém vzduchu. Platí to však jen do okamžiku, než Johnny začne skutečně nevybíravě drtit tělesné schránky svých domnělých soků.

Nash přitom velmi zdatně pracuje s našimi očekáváními i slasherovými tropy, takže žádné dvě vraždy neprobíhají stejně. Některé jsou opravdu velmi krvavé a odpudivé v míře zobrazených detailů, jiné zase sledujeme ze značné dálky a jejich násilnost pouze tušíme. Občas se dočkáme kreativního střihu či zúzkostňujícího úhlu kamery, v němž Johnnyho hrozivou přítomnost cítíme, ačkoli jej nevidíme; podobně jako se to dařilo před pár lety Neviditelnému.

Obrazově se musíme spokojit s akademickým ořezem, který má Nash se slasherovým subžánrem prý spojený, jelikož právě takhle zamlada sledoval hororové kousky na domácím videu. Poměr stran však dobře funguje i k vystižení Johnnyho zúženého vidění světa, v němž skutečně nejde o nic a nikoho jiného než macguffin v podobě přívěsku. Syrovost umocňuje i absence hudebního podkresu a celkově je patrné, že se Nashův tým snažil o odtažitý, zdánlivě nezaujatý pohled na jedno zabijácké řádění. Paralely s Van Santovým Slonem tak nelze přehlédnout, sám Nash jako inspiraci zmiňuje i tvorbu Terrence Malicka.

Přehrajte si trailer Kruťas od přírody je bezesporu hlavně experimentem, který docení zkušení žánroví fanoušci, možná už znudění jednotvárnými zástupci slasherového žánru, jež se liší hlavně v intenzitě a originalitě jednotlivých úmrtí. Vedle této provokativní roviny ale funguje i ta emoční – zvolený koncept totiž diváka místy téměř ukolébá ke spánku a jindy zase zasadí tvrdý (a notně krvavý) direkt, díky čemuž se filmu úspěšně daří dosahovat až nečekané napínavosti.