To, jak se studio Universal pokoušelo oživit svá legendární monstra a ve stylu Marvelu nastartovat svůj Dark Universe, máme všichni pořád ještě v paměti. Velké ambice, velké plány, velké řeči a rychlý konec. Zatímco se chystala Frankensteinova nevěsta, Vlkodlak a další a studio lákalo do hlavních rolí Dwayna Johnsona, Angelinu Jolie nebo Johnnyho Deppa, v kinech vyhořela Mumie s Tomem Cruisem. A byl konec a všechny projekty včetně Neviditelného muže s Johnnym Deppem šly do koše. Jenže pak přišel Jason Blum s tím, že by měl o tyhle legendární potvory zájem. A že s nimi dovede natočit filmy, které by byly levné, výdělečné a třeba i dobré. A Neviditelný ukazuje, že nekecal. 

Rozpočet nového Neviditelného byl sedm milionů dolarů (reklamní kampaň stála pochopitelně mnohem víc, to teď ovšem není podstatné) a jde úplně jinou cestou než Mumie. To jsme pochopili už z trailerů. Leigh Whannell, režisér povedeného Upgrade a scenárista Saw nebo Insidious, pracuje v podstatě s nějakými pěti postavami a většinu scén zasadil do interiérů a rychle se ukazuje, že komorní atmosféra Neviditelnému sluší. Elizabeth Moss tu uteče od svého přítele-tyrana, jenž poté spáchá sebevraždu, ale ona má pocit, že jí je pořád nablízku. A to hodně. Povedlo se mu skutečně přijít na způsob, jak se stát neviditelným a teď ji chce připravit o rozum, nebo se jen nevzpamatovala ze vztahu, který ji psychicky poznamenal na dlouhou dobu? 

Neviditelný: FOTOGALERIE

Čekal bych, že Whannell bude většinu stopáže zkoušet diváky vmanipulovat do nejistoty, jestli je hlavní hrdinka magor, nebo ji skutečně terorizuje neviditelný psychopat. Přímo by se to nabízelo a nejspíš by to začínajícímu režisérovi a zkušenému scenáristovi nikdo nezkoušel omlátit o hlavu. Jenže Whannell touhle cestou šel jen částečně. Psychicky hodně rozrušená Cecilia dlouho nemá jasno v tom, co se kolem ní děje, což dává smysl, protože její zrak jí je k ničemu a všechny podivné události okolo ní se dají víceméně logicky vysvětlit. Jenže diváci jasno mají. Whannell totiž vyloží karty od začátku na stůl a na rozdíl od Cecilie divák ví a vidí, co se děje v momentech, které mohou hrdinové považovat za blbou náhodu. Pánev s olejem může začít hořet, deka ze spící hrdinky může spadnout na zem… jenže na rozdíl od Cecilie publikum vidí, jak se „sám od sebe“ pohybuje po kuchyni nůž, přidá plyn na sporáku nebo jak se deka stahuje z postele. Cecilia si jistá není. Vy budete. 

Je to celkem osvěžující přístup, protože na rozdíl od dlouho váhající a nejisté Cecilie člověk ví, že jí to nebezpečí doopravdy hrozí. Ona sama může zkoušet najít neviditelného nepřítele, ale vždycky může sama sebe přesvědčit, že to či ono se jí zdálo. Divák tuhle výhodu nemá. Divák ví, že magor někde v tom domě je. Jenže stejně jako Cecilia netuší kde. Díky tomu jsou i scény, které nepůsobí na první pohled děsivě, do značné míry dost napínavé, protože zatímco hrdinka může na chvíli zapomenout, přesvědčit sama sebe, že je v bezpečí a že jí nic nehrozí, vy budete očima těkat po plátně a hledat nějaký důkaz nebo náznak, že „tam je.“ 

Whannell se navíc vcelku sebevědomě vyhýbá lekačkám, ve filmu lze najít snad jen jednu jedinou scénu, která se pokouší vyděsit tímhle způsobem a navíc i funguje. Místo toho sází na momenty, kdy se díky kameře pohybující se po pokojích dovede dostat divákovi pod kůži a vyvolat až fyzicky nepříjemný pocit. Dlouhé čekání na to, až se „něco stane“ je mnohem efektnější, než kdyby se každých pět minut mělo něco skutečně stát. Whannell nikam nespěchá, ale publikum si vodí přesně tak, jak potřebuje. Krom toho když se Neviditelný přehoupne do akčnějšího módu, kouká se na to minimálně stejně dobře. Dlouhé bitky na jeden záběr jsou plné kreativních způsobů, jak někoho poslat na dlouho do nemocnice. Už v Upgrade Whannell ukázal, že tohle umí a tady to jen potvrzuje. Což je o to víc fajn, že zrovna v komorním hororu bych tohle nečekal. Malinko zamrzí jen to, že Whannell si nepohlídal některé nelogičnosti a že poslední půlhodina je ve filmu možná malinko zbytečná. I když svým způsobem taky efektní. 

Ale zpátky ke chválení, protože by nebylo fér vynechat Elizabeth Moss. Hvězda seriálu Příběh služebnice se na malé obrazovce etablovala mezi hodně zajímavé herečky a navíc z něj má zkušenosti s postavami žen, s nimiž se jejich okolí moc nemazlí. A i v Neviditelném vyloženě září. Ve své pomalé a pozvolné proměně ze zlomené ženy do bojovnice, která ví, že se jednoduše musí postavit svému protivníkovi i samotnému strachu a že je na to sama, dovede být naprosto přirozená. Moss zvládá jak polohu oběti, tak odhodlané hrdinky. Hlavně v té první části, kdy jí chybí jen krůček k tomu, aby se regulérně zbláznila, je opravdu vynikající. 

Přehrajte si trailer Nebýt trošku přepálené délky a ne úplně šťastně vymyšleného finále, byl by Neviditelný jeden z nejlepších hororů posledních let. Je chytrý, nápaditě natočený, skvěle zahraný a skutečně napínavý, přitom však nezapomíná pracovat realisticky se svou hrdinkou a vyjadřovat se k současnému #metoo fenoménu. To poslední naštěstí dělá tak, aby to zbytečně nepodráželo nohy řemeslu, ději a atmosféře. I přes těch pár vad je to ale film, který byste v kině vidět rozhodně měli. Už jen proto, abyste se pořádně seznámili s Whannellem a vlastně i Moss. Ti dva v Hollywoodu chvilku pobudou a můžou předvést vážně zajímavé věci.