Warneři to letos mají sakra našláplé. Na léto si přichystali hned tři „velké“ komediální týmovky, které slibovaly prvotřídní zábavu. Pařba v Bangkoku kvůli svému předchůdci z Las Vegas, jenž pomalu ale jistě roste do klasiky. A Bláznivá, ztracená láska a Šéfové na zabití díky trailerům, které byly zatraceně podařené. Výsledek? První film byl pro většinu lidí zklamáním, druhý nás ještě čeká… a třetí svůj potenciál promarňuje právě teď.

Šéfové na zabití: FOTOGALERIE

Jeniných 100+1 návrhů k divokému sexu si bude užívat nejen každý fanoušek Rachel Greenové.Proč to neříct rovnou, Šéfové na zabití nejsou zdaleka tak zábavní, jak byste čekali. Premisa, podle níž se tři vytočení kamarádi snaží navzájem zabít svoje příšerné šéfy, přitom přímo vybízí k tomu, natočit vynikající letní oddechovku. Jenže to by film nesměl být zahlcen tolika problémy, které se tentokrát výjimečně netýkají hlavně scénáře. A to je docela velká vzácnost.

Už jste si možná všimli, že jakmile nějaký film nefunguje, obvykle se hned cílí na scénář. „Moji oblíbení herci byli super, režisér dělal, co mohl (točit přece umí, dokázal to před x lety!), ale scénář byl špatnej…“. To Šéfové na zabití takhle rozhodně odstřelit nejdou, protože vytváření komediálních situací a charakterizace postav tu funguje tak, jak má. Magoři jsou správně šílení, hlavní hrdinové mají vaše sympatie a vývoj příběhu se po schematickém úvodu stočí do míst, o kterých se vám na začátku ani nesnilo.

To všechno je nadmíru potěšující a Šéfové na zabití sbírají spoustu bodů za slušný příběh a pár neotřelých nápadů. „Základy“ jsou tedy v pořádku, na skvělý film to ale bohužel nestačí. A to proto, že se projekt dostal do rukou Setha Gordona. Dokumentarista a televizní režisér má sice za sebou hodně slušnou kariéru. Když to ale před třemi lety zkusil s mainstreamovou komedií a natočil Čtvery Vánoce, bylo to jedno dlouhé utrpení.

K tomu mají Šéfové na zabití hodně daleko. Gordonův problém je tentokrát ale v tom, že z celkem prvotřídního materiálu zvládá vytřískat tak tak průměrnou zábavu. Většina dialogů má totiž jeden dva lepší fóry a zbytek je vata. Největší potíž potom spočívá v tom, že rytmus konverzací uvadá a v závěru vždy vyšumí do ztracena. A jde se na další scénu. V té se pak tenhle styl zopakuje, a přesto, že do filmu sama o sobě dobře pasuje, její provedení je jen odleskem toho, jak byste si ji představovali. Herci zkrátka říkají vtipné věci… jenže k úsměvu vás tím donutí málokdy.

Přehrajte si trailer Do velké míry samozřejmě záleží i na tom, kdo je zrovna v záběru. Když tam stojí Kevin Spacey, Colin Farell nebo Jennifer Aniston, máte před sebou minimálně snahu o to, dát do role všechno. Jejich maniakální kreace baví už tím, o jak vyhrocené figurky jde. A třeba Jeniných 100+1 návrhů k divokému sexu, které brousí eRkový rating až na kost, si bude užívat nejen každý fanoušek Rachel Greenové.

Šéfové ale logicky mají méně prostoru než ústřední trio, které mělo film zacementovat hned vedle Pařby ve Vegas. A tady je jeden z hlavních kamenů úrazu – Bateman, Day a Sudeikis prostě ne a ne naladit tu správnou vlnu. Jejich společné eskapády nikdy nemají pořádný kamarádský náboj. V podstatě jen tak tak věříte tomu, že tohle trio drží pohromadě a rozhodne se někoho zabít. Ani v oddělených scénách z nich pak Gordon neždíme nic extra. Bateman hraje svůj šedivý standard a Day drmolícího prostáčka moc nezvládá. Jen Sudeikis občas dokáže vyrazit do popředí a naservírovat hlášku přesně tak, jak byste je chtěli slyšet celou hodinu a půl.

Tím ale Šéfy do nadprůměru nedostane. A přesto, že si ještě druhý den rádi vzpomenete na neslušnou Jen, pařícího Farella a jednu dvě dobře vypointované scény, film jako celek z vás spíš vyšumí. Jedno podívání je pro tohle lehké zklamání tak akorát, pozice komediální pecky léta proto stále zůstává neobsazená. Tedy jen v případě, že už jste ji společně s Civalem nestihli udělit Ženám sobě...