Série Rychle a zběsile je tu s námi dvaadvacet let a pokud počítáme i spin-off s Hobbsem a Shawem, tak má už jedenáct filmů. To je stejně jako Hvězdné války. Ať chcete, nebo ne, je to fenomén a značka, která přetrvá bez ohledu na to, jak moc její kvality upadají a jak moc se jí diváci smějí. Až devítka ukázala, že jsou jisté hranice blbosti, které publikum nezkousne, přesto Vin Diesel slibuje, že se dočkáme třídílného finále a jeho první část teď míří do kin. S novým režisérem, protože Dieselův kámoš/kolega/bro/part of the family Justin Lin už měl jeho ega plné zuby a z projektu odstoupil, a po trailerech, které neslibovaly žádné zásadní změny, bylo na místě bát se o výsledek. 

No a já rovnou asi můžu říct, že Rychle a zběsile víceméně nezklamalo. Ať už mluvíme o kvalitách, nekvalitách, stylu nebo práci se sequelovými pravidly. Dominic Toretto a jeho rodina tentokrát musí změřit síly s Jasonem Momoou, který má na všechny oprávněně pifku a pěkných pár let se chystal na to, jak jim zničí život. A zabije je až po tom, protože nejdřív musí trpět. Otázka je, jestli budete trpět i vy a já si tentokrát – ke svému vlastnímu překvapení – myslím, že vlastně moc ne. 

Rychle a zběsile 10: FOTOGALERIE

Nechci naivně tvrdit, že desáté Rychle a zběsile se poučilo, ale občas to vypadá, jako kdyby si mizernou devítku vzala k srdci alespoň část lidí před i za kamerou. I tentokrát je to strašně pitomé a ani tady se nikdo nezabývá drobnostmi jako jsou fyzikální zákony, logika děje, nějaké konzistentní chování postav a snahou tvářit se realisticky alespoň během úvodních titulků. Ne, v rámci sequelových pravidel je to klasické „more of the same“ s decentní snahou netvářit se až tak vážně a znuděně jako posledně. A do jisté míry se to daří. 

Režírující Louis Leterrier má s autíčkářskými filmy a epickou destrukcí dost zkušeností a odvádí tu v rámci možností a především zadání solidní řemeslo. Občas si docela hezky pohraje s kamerou, ale vzhledem k tomu, že naskočil do rozjetého vlaku, nemá tu prostor vymýšlet něco osobitého. Akce tak v Rychle a zběsile 10 vypadá podobně jako v těch filmech, které točil Justin Lin. Obvykle je dostatečně přehledná, aby se v ní nikdo neztrácel a děje se tu dostatek šíleností na to, aby se člověk v kině nenudil. A nikdo se nebojí u těch šíleností pořádně urvat ze řetězu, takže se tu autem likvidují helikoptéry (dvě najednou), sjíždí se z přehradní nádrže dolů, zatímco nahoře vybuchují kamiony, na auta se přidělávají děla a sporťák během seskoku z mostu dovede otočit jeřábem. Většinu času to dobře vypadá a – což je nejdůležitější – baví. Pochopitelně pokud člověk přistoupil na pravidla hry téhle série. Nepřišlo by mi fér vyčítat desátému (nebo vlastně jedenáctému) dílu, že je přepálený, protože to prostě každý, kdo na něj vyrazí do kina, ví a očekává. A kritizovat to by bylo stejně nesmyslné jako pohoršovat se nad tím, že Evil Dead je krvavý film. 

Leterrier nepředvede žádné zásadní množství nových akčních volovin, ale odvádí jako režisér dobrou práci. A hlavně, což mi u Rychle a zběsile 10 udělalo největší radost, se nebojí postavy tlačit trošku jinam. Nevím, jestli je to náhoda, nebo si opravdu herci sedli a řekli si, že minule to fakt stálo za prd a měli by s tím něco udělat, ale tentokrát to vypadá, jako kdyby se všichni před kamerou trošku víc snažili a především bavili. Pošťuchování Ludacrise a Tyrese Gibsona, které se okoukalo už někdy v osmičce, sice dostaneme i tady, ale tentokrát tu jsou k něčemu a minipříběhy zrovna těhle vedlejších hrdinů směřují k nějaké pointě. Hned na začátku se navíc postavy rozhodí do všech směrů a lokací po celém světě, takže se přeskakuje od jedné ke druhé, nikde se děj moc nezdržuje a člověk se nenudí. Zvlášť, když tu vedle herců, kteří se pokoušejí se svými plochými charaktery dělat alespoň něco, dostaneme i Johna Cenu a Jasona Momou. Ten první ke své příběhové lince přistoupil jako k sitcomu a ani se nepokouší to maskovat a ten druhý… no uvidíte sami, ale jeho bizarní kombinace batmanovského Jokera a papouška jasně naznačuje, že si jsou na place všichni vědomi toho, že točí velkou a drahou blbinu, o které všichni vědí, že velká a drahá je. A že by měla být zábavná.

Řekl jsem všichni? Sorry, poopravím to. Všichni krom Diesela. Sledovat prostovlasého drsňáka, jenž by bez téhle série neměl kariéru, je občas až bolestivý zážitek. Diesel pořád nepochopil, že tuhle volovinu nemůže uhrát s vážnou tváří a tentokrát, protože je to osobní a v ohrožení je jeho Rodina, se bere ještě vážněji a víceméně střídá řízení s bláboly o famílii a laciným filozofováním a kázáním, při němž působí jako někdo, kdo dělá casting na apoštola. Diesel si naprosto není vědom toho, jak trapně působí, což extrémně vynikne ve scénách s Momoou, který tu prostě nekontrolovatelně blbne a užívá si divné kostýmy a ještě divnější promluvy. 

Přehrajte si trailer Takže jak? Je to dobrý film? Těžko říct, určitě je to ale lepší než minule, jenže Rychle a zběsile nabobtnalo do titánských rozměrů a desítka se navíc nebojí představovat nové a potenciálně důležité postavy. A vedle toho není prostor a já se obávám, že ani vůle dělat to celé jinak a třeba i lépe. Pokud se však spokojíte s tím, že je to velké, hodně to bouchá a že to baví výrazně víc než minule, tak budete asi spokojení. Recenzi píšu nějaké tři hodiny po skončení projekce a půlku filmu si nepamatuju, rozhodně nemám potřebu si ho kvůli tomu připomínat, ale kdybych tvrdil, že jsem se nudil, tak bych kecal.