Dojná kráva studia Universal je konečně zpátky. Ani globální pandemie nezastavila rychlé káry a zběsilé řidiče. Mohli byste se bát, že s defakto rok starým blockbusterem dostáváme prošlé zboží, ale skutečnost je mnohem děsivější. Tentokrát Torettovic rodina nerozesmívá, ale spíš děsí. Proč? Protože zatímco dřív se Dieselovo mocné zaklínadlo používalo k vábení oveček do stáda, kdy pojem “rodina” znamenal otevřenou náruč pro všechny diváky, co by chtěli být součástí Domovy crew, ať už šlo o ladění rychlých kár, balení hezkých holek nebo rutinní zachraňování světa, tentokrát se skutečně řeší rodinné trable - tedy jedna z těch věcí, která testosteronem přeplněné teenagery zajímá ze všeho nejmíň.

Už rodinná linka v Hobbsovi a Shawovi působila v závěru filmu až nepatřičně. V úvodu spin-offu ji ještě divák mohl brát jako špatně maskovaný výsměch původní sérii, ale v samotném závěru, kdy Hobbs lepí rozbité vztahy, už tenhle levoboček spadnul do stejné pasti přehnaného patosu a laciných slziček. Kdo mohl tehdy tušit, že deváté Rychle a zběsile půjde ve stejných stopách a bude o poznání víc zakopávat?

Rychle a zběsile 9: FOTOGALERIE

Důvodů je hned několik a ke všem se dostaneme. Rád bych ale nejdřív upozornil na to, že mám tuhle sérii svým způsobem rád. Částečně je to guilty pleasure syndrom, částečně fandění tomu, že relativně čistokrevná akční blbina je schopná konzistentně vydělávat na svůj nemalý rozpočet a udržovat tak akční blocbustery naživu. Jistě, máme tu všechny ty Wicky a spol., ale to jsou nízkorozpočtové srandy pro úzké publikum, kdežto Rychle a zběsile se nějakým zázrakem podařilo zaujmout svým koktejlem neexistujících fyzikálních zákonů úplně všechny. Určitě v tom hrál roli i ten Dieselův marketing, který se však hned v úvodu devítky hroutí jako domeček z karet.

A není to proto, že by najednou přestalo fungovat řemeslo. Úvodní akční scéna je epická, jakkoliv trochu digitální (měl jsem chvílemi pocit, že koukám na trailer k chystané videohře Forza Horizon 5), do sebevražedných skoků se tu hrdinové pouští bez mrknutí oka, při útěku před tanky kličkují ve volném prostoru, aniž by je zasáhl jediný šrapnel a vozy mohou schytat dva, tři zásahy raketami, aniž by to posádku nějak otravovalo. Absurdita už dosáhla takové úrovně, že Tyrese Gibson filozofuje nad tím, jestli náhodou členové Domova gangu nejsou nesmrtelní. Jakkoliv jde jen o nahlas citované štulce z komentářů pod recenzemi sedmičky a osmičky, vlastně to jako meta odkaz dává smysl a možná by to i fungovalo, kdyby šlo o poslední díl celé ságy. V takovém případě bych mu možná odpustil mnohé.

Jenže devítka poslední není. Dokonce ani předposlední, protože Diesel v duchu všech těch vtípků o přepálenosti série, hodlá vše dovést až za roh, tj. ne k desítce, ale rovnou k jedenáctce. Průšvih je v tom, že duchovní otec frančízy ztrácí dech už na začátku maratonu. Do hry totiž přivádí svého odcizeného bratra Jakoba (John Cena) a spolu s ním i flashbacky, které zabírají dobrou půlhodinu. Pominu-li, že mladý Diesel z flashbacků, kterého hraje jiný herec, vypadá starší, než Diesel v jedničce (která se odehrává třináct let po flashbacku), je z těchto výprav do dálné minulosti patrné, že nám tu chybí scenárista. Ano, Rychle a zběsile má scénář. Byl za něj zodpovědný Chris Morgan, který orchestroval celou sérii od třetího dílu, resp. hlavně od restartu ve čtyřce. A můžete o Rychle a zběsile říkat co chcete, utahovat si z Morgana i celého konceptu, ale byla to vždycky blbina, která o sobě věděla, že je blbina a zvládala servírovat charismatické herce, velké spektákly a občas i do rolí záporáků vytahovala zajímavé vedlejší tváře (Tony Jaa, Joe Taslim, Kim Kold). Akční scény, lokace, ksichty… to všechno zvládalo Rychle a zběsile prodat v omračujícím koktejlů demence, za níž se schovávala pečlivá dramaturgie. 

Devítku už ovšem sepsal jen Diesel a režírující Justin Lin. A rázem se ukazuje, že Chris Morgan byl ta ruční brzda, která držela na uzdě duševního mentora Diesela. Samozřejmě má Rychle a zběsile 9 povědomý vizuál a solidní akci, to zajišťuje štáb, který už se pár let nemění a za královské peníze je schopen nabídnout špičkové řemeslo. Jenže všechno ostatní působí ohromně nejistě. Přechody ze scény do scény působí zbrkle, dialogy postrádají hlášky a jsou jen slovní vatou, trojlístek záporáků se ne a ne rozhodnout, kdo vlastně táhne za provaz jako první. A akční scény? Vypadají lákavě, mají to správné měřítko, ale často skončí nenadále a jako by uprostřed. Peníze jistě nebyly problémem, takže se zas a znovu vracíme k nezvládnuté dramaturgii. Martyn Ford tu jako obří Hulk po boku jednoho ze záporáků plní stejnou funkci jako Kim Kold nebo Tony Jaa v předchozích dílech. Jenže zatímco ti dva mají svou památnou akční scénu (Tony se dokonce dočká i druhé!), tady máme dvacet sekund pošťuchování na střeše obrněného vozu. Zbytek Fordovy role je přešlapování v pozadí. 

A to samé vlastně platí pro Cenu, který má výraz člověka trpícího zácpou. Možná proto, že Jakob ukrývá velké tajemství, které servíruje až v samotném závěru. Kdybych chtěl spoilerovat, řeknu, že něco takového už jsme viděli v minulém díle, ale proč to Cenovi kazit, má alespoň pár duelů s Dieselem. Bohužel žádný z nich netrvá déle než dvacet sekund a rozhodně se neblíží legendární bitce Diesel vs. Johnson z pětky. Z nějakého důvodu totiž devítka musí stihnout hrozně moc věcí - patnáct akčních scén místo pěti, obsáhnout nejen současnost, ale i minulost a budoucnost, zachránit svět, zachránit rodinu, ale hlavně svoje svědomí. Žádné z Rychle a zběsile v historii nebylo takhle ukecané a žádné neřeklo tak zoufale málo.

Snaha dál polidšťovat Dominica Toretta paradoxně vede na šikmou plochu. Kromě toho, že Dieselovo ego stále dělá z něj a jeho crew superhrdiny, kterým se celý film nemůže nic stát (a kdo mrtvý je, ať už na chvilku nebo na pár let, ten rozhodně mrtvý nezůstane), budí devítka dojem falešného proroka. Toretto měl vždycky plnou pusu své rodiny, každému kázal, ať si dá vztahy do pořádku, protože nic není důležitější než rodina, ke které se rozhodně nikdy nesmíte stavět zády. A přitom po dvaceti letech zjišťujeme, že má před svým vlastním prahem pěkný svinčík. Jeho brácha je tajný superagent, který spolupracuje s postavami, které Dom moc dobře zná? Jeho brácha, o kterém nikdy nikomu neřekl, ale je stejný superman jako Dom? Jeho brácha, se kterým nemluví, protože je rozdělila smrt jeho otce? Aniž bych do toho chtěl házet vidle, mění se Rychle a zběsile před očima pod sólovým scénářem od Diesela v novou trilogii Star Wars, kdy zjišťujeme, že Domova rodina má prsty ve všem špatném, co se v galaxii kdy událo. Proč představovat nové postavy a dát si tu práci, když stačí vymyslet nezbedného sourozence. Ve světle této zkratky působí divně, že nejmladší z Torettů, sestra Mia, se nikdy o bráchovi nezmínila a dokonce neúčinkuje ani v těch flashbackových scénách. Jordana Brewster přitom ve filmu je a na otázku “kde jsou děti?”, odvětí, že jsou s Brianem. Divák znalý souvislostí se při téhle replice minimálně orosí. Možná si dokonce vzpomene na úvodní scénu, kdy se Dom a Letty z minuty na minutu seberou a odjedou na tajnou misi na druhý konec planety, pač jim ten adrenalin jako že chybí. Jaký je osud jejich syna Briana juniora, to už nikdo neřeší. 

Ale budiž, tenhle film není o dětech, tenhle film je pro děti. Existence a úspěch animovaného spin-offu Rychle a zběsile: Závodníci v utajení tak trochu dokazuje, že vám musí být dvanáct, opravdových nebo mentálních, abyste si tyhle kejkle užili. Jenže ani to dobrovolné klesnutí na úroveň “je to barevné a vybuchuje to”, tentokrát nestačí, protože ta rodinná linka je tak děravá a otravná, že bude obtěžovat všechny věkové skupiny. A zbytek kvůli problematické dramaturgii, nudným záporákům a neexistujícímu aspektu buddy movie (Diesel je tu diktátor a ostatní jsou jeho poskoci, parťáci nebo rivalové v podobě Walkera, Stathama nebo Johnsona chybí) prostě funguje na setrvačník a s přimhouřenýma očima. 

Přehrajte si trailer Říkat, že je to tentokrát hloupější a línější než obvykle, může v očích některých čtenářů znamenat, že půjdou mimo myslitelnou škálu, ale já si stojím za tím, že i ta bláznivá osmička měla hlavu a patu, když už ne dějově, tak zákulisně. Tady si Diesel po letech sednul za volant auta, které mu sice patří, ale neumí ho řídit. Jako scenárista a producent selhává a já si jen těžko dovedu představit, co chce po tomhle výletu mimo trať nabídnout ve zbývajících dvou dílech. Na průměr bych ho dotáhnul za dřívější zásluhy, kdyby se mu povedlo devítku nějak uspokojivě zašněrovat a ukončit celou ságu. Mezititulková scéna však mj. naznačuje, že nemá v rukávu už žádný trumf. Snad jen celovečerní slezinu všech zúčastněných, co se budou plácat po zádech. Nevím, nevím, jestli jim chci u toho za dva roky asistovat.