Pamatuju si to jako by to bylo včera (jo, už jsem fakt starej), když jsem vycházel z druhých Mizerů zpocený blahem. Ano, spousta lidí měla pocit, že tenhle první Bayův sequel je trochu přes čáru, ale já v něm viděl jeden z posledních čistokrevných akčních filmů se špičkovým řemeslem a přestřeleným rozpočtem, co se nikdy nemůže vrátit. A částečně to byla pravda, jenže hlavní bylo, že film vzniknul a zachytil jak Willa Smithe, tak Baye a Bruckheimera na vrcholu. Možná ne duševním, ale vyčítat tomuhle filmu souložící krysy nebo nadbytečnou kubánskou tečku může jen někdo, kdo šel do biografu na arthouse drama o pasáčcích koz a omylem vlezl do jiného sálu.

Měl jsem tenkrát pocit, že nad akčním žánrem se definitivně zavřela mainstreamová mračna, ale pak se série Rychle a zběsile potichu a nenápadně transformovala z filmů o autech v heistový kvapík a následně i špionážní týmovku ne nepodobnou Mission: Impossible. To vše při zachování štědrých rozpočtů a astronomických tržeb. Dokonce i Tom Cruise našel početné publikum s jedinou pravou Mission: Impossible od Mattela. Dva filmy schopné proměnit blockbusterové měřítko v balík peněz? To nemůže být náhoda. A pak se ještě objevil John Wick, který ovšem ani při vším úspěchu nemůže pomýšlet na letní mety a cenovku 150 až 200 milionů dolarů. Jeho režiséři by ovšem mohli.

Rychle a zběsile: Hobbs a Shaw: FOTOGALERIE

Díky rozmíšce Dwaynea Johnsona a Vina Diesela se Universal rozhodl pustit kase žilou a vsadit žetony na spinoff s Johnsonem a Stathamem v hlavní roli. Oba hrdí a přiznaní pohrobci jednorozměrných svalovců z osmdesátek a devadesátek - ploší ve své charakterizaci, ale díky muskulatuře členitější než topografická mapa Utahu. S angažováním Davida Leitche (John Wick, Deadpool 2) se Universalu povedlo zachytit konstelaci, k níž dochází maximálně jednou za deset let. Nezbývalo než doufat, že to klapne.

Dlouhá expozice akčním filmům nesluší, ale v recenzi se bez ní často neobejdete. Přehoďme tedy výhybku a rovnou si přiznejme, že se Hobbs a Shaw kromobyčejně povedli. Nepřešlapují totiž na místě a jakkoliv odkazují na Rychle a zběsile coby svou domácí sérii, kromě spletitého rodokmenu na Jasonově straně, ji vlastně vůbec nemusíte mít nakoukanou. V úvodní koláži potkáváte amerického řízka a britského řízka. Nemohou si být nepodobnější, ale přesto musí velmi rychle začít tahat za jeden provaz, protože je v sázce osud celého lidstva a navíc je to tentokrát i osobní. 

Jak jsem řekl, k pochopení Hobbse a Shawa nemusíte mít nic nakoukaného. Leitch tu vkusně pracuje se základními žánrovými klišé, občas se o ně opře, když je nutné udělat oslí můstek a popohnat děj, ale většinu času se jim vysmívá a košatí je do absurdních důsledků. Bez charismatu obou protagonistů by podobné exhibování působilo lacině, ale Statham a Johnson už se stihli v minulém díle sehrát a hlavně mají za sebou desítky sólovek, díky nimž vědí, co od nich publikum žádá. A moc dobře to ví i pan režisér, takže více než dvouhodinová stopáž je ze tří čtvrtin natřískaná akcí, přičemž dialogy sestávají jen z poslepovaných one-linerů, které vymyslela banda geeků během několikatýdenního brainstormingu.

Většinu času to funguje. Základní zápletka je okopírovaná z Mission: Impossible 2 a ze stejné série si Hobbs a Shaw půjčili i Vanessu Kirby coby Shawovu pohlednou, ale stejně smrtonosnou sestru. Některé s ní související linie jsou tu sice trochu navíc, ale rozhodně nepřekáží, a Vanessa zejména v akčních scénách ukazuje, zač je toho loket, koleno a široký rejstřík střelných zbraní. Je stejně sympatická jako ústřední duo i hlavní zloduch Idris Elba.

Právě on, ale i mnoho dalších okatých pomrknutí odkazuje spíš než na Ethana Hunta na agenta s povolením zabíjet. Dobrá půlka filmu se ostatně odehrává na jeho písečku, přímo v Londýně, a MI6 hraje v příběhu nemalou roli. Producenti nejnovější bondovky asi musí být trochu nervózní, protože Hobbsovi a Shawovi se povedlo to, o co se americké akční filmy padesát let marně snažily. Totiž nabídnout smysluplnou alternativu k těm rozvernějším bondovkám s Moorem nebo Brosnanem.

Zásah do černého přitom nemohl přijít ve vhodnější chvíli. Zatímco Craigův Bond je příliš zádumčivý, Hobbs a Shaw otáčejí kormidlo prudce k druhému extrému - jsou snad až příliš rozverní. V závěru se to sice trochu snaží krotit řečičkami o rodině, ale naštěstí zároveň šlapou na plyn extrémů a místo porušování stávajících fyzikálních zákonů rovnou vymýšlejí nové. Idris Elba o sobě mluví jako o Supermanovi, hlavní hrdinové zmiňují terminátora a odkazům na superhrdinské nezničitelné pajďuláky je tu prostě dost. Jenže víte co… v tom věčném souboji svaly vs. mozek se často zapomíná na srdce. A taky na to, že srdce je sval. A Dwayne Johnson má všechny svaly velký, takže Idrisovi brzo udělá čáru přes rozpočet.

David Leitch ale skvěle využívá i Jasona a Vanessu. Blonďatá holčičí raketa klukům dost často tomboyovsky nejen stačí, ale dokonce je elánem i předbíhá. A pak jsou tu dvě dobře utajované cameo roličky. Nejde o žádné štěky, ale o regulérní postavy, z jejichž zjevení vám možná spadne brada. A pak zjistíte, že lidi se dají zabíjet i divnějšími věcmi než jen ořezanou tužkou. Leitch zkrátka srší nápady a dvě třetiny filmu tapetuje namistrovanými kolážemi a špičkovými akčními scénami s deadpoolovsky uvolněným humorem, který jako by otevřeně a drze komentoval akční žánr jako takový a “parodoval” ho s přispěním těch nejlepších kaskadérů a bezedného rozpočtu. Honičky, bitky, přestřelky… nic není problém, to všechno tenhle tým umí na jedničku.

Místo burácejících instrumentálek se v akčních scénách spoléhá na chytlavé songy, tu se odkazuje daleko do minulosti, tu zas do budoucnosti, ale ani na sekundu nemáte pocit, že by tomuhle štábu představa dvousettmilionového akčního filmu přerostla přes hlavu. Prachy jsou tu vidět a stejně tak jsou v rámci možností přehledné i bitky. Ano, zasloužily by si víc celků a polocelků, ale rozhodně se v nich nebudete ztrácet a díky zpomalovačkám v nich má ústřední kvarteto dostatek prostoru, aby se s Wickem pralo o titul nejšťavnatějšího akčního filmu roku.

Oba filmy tak trochu hřeší na to, že jsou v nich atrakce vršené bez ladu a skladu a budování vnitřního světa je stejně chatrné jako v bromancích z osmdesátek. Ty ovšem spoléhaly na dekády budovaná klišé o policejních detektivech a úzkostlivě se jich držely. Hobbs a Shaw jdou po krku přeci jen sofistikovanějšímu špionážnímu žánru a jejich neustále vysmívání funguje pouze coby sprint. V delším plánu s touhle strategií spálených mostů budou mít v případné dvojce nebo trojce jen těžko co nabídnout, snad jen klasickou sequelovou eskalaci záporáků a jejich zběsilých plánů. Jenže už teď jsou pověstný jeden krůček od přepálené karikatury.

Zvažovat, s čím by musel Leitch přijít ve dvojce je ale předčasné a bláhové. Nevěřím moc tomu, že je tu na takové eskapády publikum, které by uživilo dvousetmilionové rozpočty. Tím spíš rád tomu ojedinělému výstřelu do prázdna a taktice hop nebo trop zatleskám, protože na Leitchově místě bych do toho šel úplně stejně. 

Jestli jste to ještě nepochopili, Hobbs a Shaw jsou lakmusovým papírkem, který vám prozradí, jak moc jste dospěli od dob, kdy jste vynášeli do nebes Komando, Rockyho IV nebo druhého Ramba. Někdo našel vkus, jiný se přeorientoval na dospělejší žánry, ale pro nás ostatní je tu hřejivý vzkaz, že akční filmy jsou jako jejich hrdinové. Bez ohledu na to, kolikrát je pošlete k zemi, vždycky vstanou a mají překvapivě dost síly, aby se skóre obrátilo v jejich prospěch.

Přehrajte si trailer Johnson a Statham jsou možná poslední z rodu, který nevymře po meči nebo po přeslici, ale po výplatní pásce. A ta zlatá žíla jménem Rychle a zběsile je poslední z těch, co žánrově podobným bláznivinám nahrává. Takže ještě jednou díky za tu báječnou konstelaci, která může zmizet stejně rychle jako Halleyova kometa. Myslete na to, až se budete o víkendu rozhodovat, na co jít do kina. Ti z vás, kdo vyrostli výlučně na komiksech to můžou brát jako že jdou na bitku kapitána Ameriky a kapitána Británie proti černošskému Thanosovi. Jen ty kostýmy si kluci zapomněli v čistírně. Nikdo holt není dokonalý.