Stejně jako to děláme už poslední zhruba dekádu, i nyní musíme před Clintem Eastwoodem uznale smeknout, nakolik je i v pokročilém věku plodným filmařem. Za pár měsíců devadesátiletý král hollywoodských gerontů se opět vrací k tématu lidového hrdiny podle skutečného příběhu. Zatímco loňský Pašerák či dekádu starý hit Gran Torino jsou obohaceny patřičnou dávkou charismatu samotného Eastwooda, leckdy se tahle legenda spokojí s úlohou za kamerou a dá přednost jiným; a právě to platí i pro aktuální příběh.

Vracíme se do poloviny devadesátek, jejichž atmosféru se Eastwoodovi daří v rámci současného trendu bez problémů navodit. Konkrétně sledujeme dění kolem jedné skutečné události během letní olympiády v Atlantě roku 1996. Tehdy totiž v areálu s olympijským programem vybuchla bomba, která si jako zázrakem vyžádala pouhé dvě oběti na životech. Ten zázrak měl dokonce jméno – Richard Jewell. Obtloustlý člen ochranky totiž bombu našel a neprodleně začal vyklízet oblast.

To podstatnější se však stalo až potom. Samotářský Jewell, žijící se svou matkou a léta se snažící dostat do policejních sborů, totiž odpovídal charakteristice incela snad ještě lépe než nedávný Joker, a tak se z hrdiny stal rychle hlavní podezřelý a terč médií. Právě na mediální hon na čarodějnice klade Eastwood největší důraz a nenuceností, s níž se člověku zničehonic začne vlivem médií hroutit život, dává vzpomenout třeba na Fincherovu Zmizelou. Pokud ale o skutečném případu nic nevíte, určitě si nic nezjišťujte – Eastwood se poměrně přísně držel skutečnosti, takže se raději nepřipravujte o zbytky překvapení.

Vedle (na filmové poměry) faktografické rigoróznosti se Eastwood nebojí občas použít i skutečné dobové záběry včetně rozhovoru s reálným Jewellem. Budí tak dojem hraného dokumentu, spíše se však jedná o další suverénně odvyprávěný skutečný příběh, jak to hollywoodská ikona s nejzarputilejším výrazem v šoubyznysu dokázala třeba před čtyřmi lety v případě Sullyho. Současná story je však o poznání vyhraněnější, a to nejen kvůli povaze vyšetřovaného zločinu, ale především díky kontrastu hlavního hrdiny a okolního světa, který na něj prostě není připraven.

V hlavní roli exceluje Paul Walter Hauser, který se už představil třeba ve filmech Já, Tonya či BlacKkKlansmanovi. Bezelstného jižanského burana s dobrým srdcem mu bez problémů uvěříte, ale stejně trefní jsou i Jon Hamm a Olivia Wilde naplňující stereotypy zlotřilého agenta FBI, respektive bezskrupulózní novinářky. Dojemná Kathy Bates jako Jewellova matka a vrstevnatá figura právníka Sama Rockwella pak naplno ukazují Eastwoodovy vypravěčské schopnosti – i vedlejší postavy se totiž dočkají zajímavých vývojových oblouků. Občasný decentní humor navíc dokáže vystihnout absurditu leckterých vyšetřovacích či mediálních procedur, čímž je to zrcadlo zase jednou nastavené pěkně poctivě. Eastwood se nepouští do žádných experimentů a předkládá vypulírované hollywoodské řemeslo – které však právě díky oné poctivosti dokáže několikrát emočně zasáhnout a zanechat rozhořčenou pachuť nad současným světem. A to je přece jen už značný nadstandard.