Nebudu lhát, Sullymu jsem moc nevěřil. Tom Hanks i Clint Eastwood jsou sice borci, ale tohle téma mi zkrátka nepřipadalo dost nosné. Samotný pád letadla, s nímž kapitán Chesley Sullenberger přistál na řece Hudson, když mu chvíli po startu odešly oba motory, trval jen pár minut. A vzhledem k tématu a obsazení jsem tak nějak čekal klasický útok na Oscary, to znamená film s přepálenou délkou, spoustou lidských dramat a konzervativní nudu. To jsem ovšem Eastwooda podcenil. Hodně. 

Sully: Zázrak na řece Hudson: FOTOGALERIE

Sully má totiž 96 minut a jako film, který stojí na flashbacích a jeho velká část se odehrává v malých místnostech, v nichž spolu deset lidí mluví, je strhující. Eastwood se totiž víceméně vykašlal na všechna ta oscarová pozlátka a věci, jaké jsme v podobných dramatech zvyklí vídat, a zaměřil se jen na to podstatné. Na to, jak Sullenberger se svým kolegou Jeffem Skilesem dokázal téměř nemožné a víc než sto padesát lidí zůstalo díky němu naživu, a na to, jak se vyrovnával s faktem, že mu bylo víc než jasně naznačováno, že celou situaci vyřešil blbě. Párkrát tu jsou načrtnuté další možné dějové linky, ale Eastwood se drží jen a pouze tohohle. Že Sully a jeho manželka možná přijdou o peníze kvůli ekonomické krizi? Nezájem. Že jim to možná po letech manželství úplně neklape? No a co. Že má Sully rád letadla už od mládí a i díky nim je to ten sympaticky bodrý chlapík s cool knírem? OK, to taky není důležité. 

Eastwoodův film není biografie pilota, jemuž se povedlo skoro nemožné. Je o nehodě, o záchraně a o následcích. Tak to vezmeme postupně. Nehoda a záchrana jsou neskutečně strhující. Na nějaký očividný patos se tu nesází, ale v momentech, kdy se k letadlu uprostřed ledové řeky blíží každý, kdo může jen trochu pomoci, vás nejspíš v zádech mrazit bude. Funguje to. Eastwood samozřejmě dává nejvíc prostoru Hanksovi, jenž poněkolikáté potvrzuje, že co se týče „hrdinů z lidu“, nemá v Hollywoodu konkurenci, zároveň však dovede na minimálním prostoru pracovat i s absolutně vedlejšími postavami, jimž stačí jedna věta a jedna akce k tomu, abyste jim strašně drželi palce. Režisérovi šlo evidentně o to, aby byl Sully oslavou obyčejných lidí, kteří se dovedou kvůli ostatním postavit nebezpečí a táhnout za jeden provaz. A to se mu povedlo, protože od momentu, kdy motory vypoví službu až do chvíle, kdy se zjistí, že to celé dopadlo dobře, se budete bát. O Sullyho, cestující, zoufalého týpka u radaru i o toho chlapíka, co půjčil svou kšiltovku jedné z obětí. V těhle momentech je film neskutečně strhující. 

Ani jindy to ovšem není špatné, jen je zkrátka nutné připravit se na fakt, že přistání s dopravním letounem bez motorů bude nejspíš vždycky zajímavější než běhání po nočním New Yorku a vzpomínání na doby, kdy Sully létal s bombardérem. I tady to naštěstí táhne Hanks. Tomu se výtečně, podobně jako v Kapitánu Phillipsovi, daří kombinovat člověka, který ví, že se musí chovat statečně, a zároveň je těsně před zhroucením a pochybuje sám o sobě. Pozornost médií, ale i dobrosrdečných barmanů mu moc příjemná není a nechce s tím humbukem mít nic společného, o to víc mu však budete fandit, když víte, že vlastně stojí sám proti celému světu. Nebo si to alespoň myslí. 

Přehrajte si trailer Jak už jsem psal výš, Eastwood se tu nevěnuje zbytečným věcem a platí to i o hlavním hrdinovi. Víme, že má ženu a dvě dcery, je zkušený pilot a asi i dobrý chlap. A tím končíme. Mohlo by toho být víc? Možná jo, ale u podobných filmů bývá dost těžké zajistit, aby s přibývající stopáží a množstvím informací a podzápletek neubývala zábava a atraktivnost a já jsem rád, že Sully během své hodiny a půl stihl prodat všechno, co chtěl. Nezabýval se věcmi, které jsou vlastně pro příběh pilota, z něhož se stal hrdina a málem i oběť systému, naprosto nepodstatné. To, co chtěl sdělit, sdělil, jak nejlépe mohl.

Pro někoho možná bude problém, že Sully je „jen“ zatraceně dobré herecké a režisérské řemeslo a možná, že i tohle by mohl být důvod, proč nad ním akademie ohrne nos, ale sám za sebe říkám, že radši dvakrát takovouhle kvalitu v intenzivním a poctivém podání než jednu dvojnásobně dlouhou uchcanost, jejíž tvůrci se hodinu patlají s motivy a zápletkami, které ve výsledku spíš zdržují než baví. Za mě palec nahoru. Vysoko.