Bývaly doby, kdy zavadit o zajímavý český film byla celkem nouze. To už naštěstí neplatí a letošní rok toho není výjimkou. Vlny, Rok vdovy, Amerikánka, After Party, ale i třeba takový Zápisník alkoholičky svědčí o tom, že v hledáčku filmových tvůrců není pouze prvoplánová snaha zabavit diváka všelidovou taškařicí. Tedy nic proti všelidovým taškařicím, i ty mají ve filmovém průmyslu své podstatné místo a mají divákovi co nabídnout. Pokud umějí pobavit. V tom je totiž jejich poslání. Pobavit. Bohužel v případě nové romantické komedie Jeremyho Tichého Radost na dosah se opět rozezvučely varovné sirény, protože ručička na barometru trapnosti atakuje maximální připuštěné hodnoty.

V okamžiku, kdy na mě z traileru zasvítila tvář matadora českých (ale i celé řady zahraničních) filmů Marka Vašuta, zbystřil jsem. Když jsem totiž v roce 1986 zavítal do kina na jeho boxerský válečný „opus“ Pěsti ve tmě, byl jsem konsternován. Nepolíben boxerskou ságou Rockyho Balboy či jakýmkoli jiným americkým filmem s podobnou tematikou, hltal jsem každou Vašutovu repliku a každý jeho úder nacistickému soupeři. No a od té doby čekám na další dobrý Vašutův film. Radost na dosah to ovšem nebude. Tady totiž moc důvodů k radosti nenajdete.

Není to ale Vašutova vina. Jeho role je pouze epizodní a spočívá v tom, aby se několikrát objevil na plátně. Víc po něm nikdo nechce. Hlavní role patří seriálové herečce Barboře Šťastné, která se coby vztahová koučka pokouší rozvést s Vašutem a sbalit marketingového manažera Sašu Rašilova. Tomu zpovzdálí přihlíží Barbora Seidlová jako její lehce přitroublá kamarádka a několik dalších herců, kteří měli tu smůlu a dostali se před kameru. Proč smůlu? Protože hrát v tomto filmu je za trest. Výsledný dojem totiž vzbuzuje nejenom rozpaky, ale především otázky, proč někdo něco takového natočil. A odpověď je velice smutná.

Režisér Jeremy Tichý debutoval na plátnech kin v loňském roce s filmem Cool Girl! a kdo jste měli tu smůlu jej zhlédnout, jistě chápete mou ostražitost rovněž u jeho druhého snímku. A pozornost je skutečně namístě. Protože bez ní byste si mohli myslet, že sledujete romantickou komedii. Jenže ona to romantická komedie není. Je to 89 minut dlouhá reklama na Erotic City. Ano, to jsou ty obchody pro dospělé. A vše, co se ve filmu děje, je podřízeno přísným pravidlům product palcementu. V ději se běžně vyskytují slova jako womenizer, klíšťák a podobné odborné termíny z říše rozkoše, a dokonce i vlastní název filmu odkazuje na slogan sítě erotických obchodů!

Abyste to nechápali špatně – nic proti erotickým pomůckám a jejich prodejcům. Sám jsem v Erotic City párkrát něco kupoval (pro kamaráda). A i v lehce vulgárním a odintimněném prostoru kamenných prodejen s erotickým zbožím jde jistě vymyslet nějaká ta zábava pro lidi. Ostatně vzpomeňte si na Lásku a jiné závislosti (2010) s Jakem Gyllenhaalem a Anne Hathaway – tam se děj točil kolem Viagry, což je taky poněkud ošemetné téma. A výsledek stál (ehm) za to. Tak proč by něco takového nemohlo fungovat i při hledání štěstí mezi regály s umělými penisy?

Odpověď je bohužel ukryta ve scénáři. Není v něm totiž nic romantického ani zábavného. Není v něm totiž vůbec nic. Jeho autorství si rozhodl připsat sám režisér a pustil se tak do pomyslného souboje o nejhorší český film s přebornicí v tomto oboru, Evou Toulovou. Jejich filmy se totiž začínají navzájem velmi podobat. Oba jsou schopni sehnat do svých snímků několik známých tváří a doplnit je celou řadou neherců, aby film působil dojmem, že se v něm něco děje. Jenže se v něm nic neděje. Respektive nic, co by vytrhlo diváka ze sebevražedných myšlenek. A to je i případ Radosti na dosah.

Co naplat, že Barboře Šťastné to sluší a pro romantickou komedii se hodí skvěle, byť její herecký rozsah není omračující. Nepomůže ani sympaťák Saša Rašilov, který se filmem jen tak potácí od scény ke scéně a nemá co hrát. A úplně mimo je i obsazení Richarda Genzera a Jakuba Koháka v roli (zřejmě) moravských bratranců hlavní hrdinky – mají se pokoušet o vtipy, bohužel pálí slepou municí, neboť scénář jim neumožní nic jiného než se pitvořit. Jejich jednotlivé scény tak připomínají skeče v Partičce a vůbec nezapadají do samotného filmu.

Přehrajte si trailer Pokud jste to ještě z mých letmých náznaků nepochopili, Radost na dosah je absolutní zlo českého filmu. Jsem hluboce přesvědčený, že kdyby Sauron znovu povstal a zaútočil na Středozem, vybral si Jeremyho Tichého jako svého generála. Nechce se mi věřit, že účast kohokoli na tomto „filmu“ byla něčím jiným než výkonem trestu obecně prospěšných prací. Ačkoli vlastně ne, protože obecně prospěšné práce mají být veřejně prospěšné. Radost na dosah ovšem neprospěje nikomu. Spíš naopak. Přidejte si maximálně jednu hvězdičku, pokud je vám u filmu jedno, co se na plátně děje.