Když v roce 2014 natočila čerstvá absolventka FAMU Eva Toulová svůj režijní debut Šťastná, pro který získala celou plejádu známých tváří českého šoubyznysu, nebyla to úplně trefa do černého. Vlastně tím zcela minula terč i s přilehlou tribunou. Ale dalo se jí to odpustit, protože začátky bývají těžké a nikde není psáno, že z vás musí být hned po prvním snímku Sofia Coppola. Bohužel ani další tři pokusy v průběhu následujících let (Jak se moří revizoři, Casting na lásku a Superžena) nedopadly o moc lépe a je nasnadě se ptát, jestli se na tom ještě někdy něco změní. Pokud je mezi vámi někdo, kdo naivně doufal, že změna k lepšímu přijde právě Láskou na zakázku, nebude zřejmě úplně spokojený. Nejnovější počin Evy Toulové totiž vykazuje stejné nešvary jako celá její dosavadní tvorba. 

Příběh se točí kolem hlavní hrdinky Evy, která se pokouší získat místo v reklamní agentuře. Ačkoli vlastně ne. Nic jako příběh tady totiž neexistuje. To je společný rys všech audiovizuálních pokusů vydávaných za celovečerní filmy, kde Toulová režíruje, píše scénář nebo dokonce hraje. Což jsou v poslední době všechny její snímky. Příběh je redukován na jakousi vedlejší dějovou nit, na níž jsou jako korálky navlečeny jednotlivé scény s vedlejšími postavami a jejich mikrozápletkami. Ty mají veskrze jepičí život a svou existenci si odbudou právě v dané scéně. A pokud pokračují, není zřejmé, proč tomu tak je a co tím chtěla autorka říct. Drtivá většina z nich totiž existuje jenom samoúčelně, bez vazby na nějaký příběhový oblouk nebo cokoli, co by se dalo nazvat kostrou celého filmu. 

Možná je chyba v divákovi (tj. ve mně). Možná se na produkty Evy Toulové dívám špatnou optikou. Třeba v nich hledám něco, co tam vůbec být nemá. Pokud totiž z Lásky na zakázku něco čiší, pak je to láska k reklamním produktům. Těch si užijeme tolik, že některé scény nemají vůbec žádný smysl – kromě hrdého a upřímného product placementu. Benzínky, oblečení, med, dřevostavby, logistika... vše máte přehledně na očích. A aby vám nic z toho náhodou neuniklo, vedlejší postavy vám to raději výslovně připomenou v nějaké své replice. Jenom ten doplněk stravy na podporu erekce propagovaný Jiřím Krampolem je smyšlený. Alespoň doufám! 

Když už jsem zmínil toho Krampola, je skutečně obdivuhodné, jaký mančaft dokáže Toulová pro svá jednotlivá filmová utkání sestavit. Nemám tím na mysli jenom Igora Bareše v roli (ne)hrajícího kapitána – ten se vrací už potřetí a vyvolává tím otázky, proč to dělá a co z toho má. Dobrých holubů, co se neustále vracejí jako Goro, bílý pes (pardon, musel jsem) je vícero a nejinak je tomu i v Lásce na zakázku. Martin Kraus, Václav Vydra, Valérie Zawadská, Marie Renčová Kružíková, ti všichni se znovu prosadili do základní sestavy. K nim přibylo i několik nováčků, mezi kterými najdete další známá jména pomyslné filmové střídačky, jako je Jaromír Nosek, Uršula Kluková, Václav Upír Krejčí a celá řada dalších šťastlivců, na něž ukázala ruka trenérky Toulové. Bohužel jejich role jsou redukované na pouhou skutečnost, že jsou přítomni v jednotlivých záběrech, ačkoli většinou není jasné, proč tam vlastně jsou. Takový Václav Upír Krejčí je toho smutným příkladem. 

Snaha Evy Toulové natočit odlehčený film pro široké publikum, což je proklamovaný cíl jejích snímků, tak pořád naráží na ty samé překážky v podobě režie, scénáře a hereckých výkonů v hlavních rolích. Minule (tj. v letošní Superženě) to celkem zachraňoval Matouš Ruml. V Lásce na zakázku se o to pokouší Martin Kraus a nedaří se mu to. Nejde přitom o samotné ztvárnění role – na to je moc velký sympaťák. Jde bohužel o to, co jeho postava říká a jak se chová. Většinou jenom vlaje ve větru a z jednotlivých scén odchází jako pověstný král Pyrrhos. Jeho protějškem v hlavní ženské roli je samotná Eva Toulová, která hraje samu sebe a není to dobré. Její výkony připomínají stoické herectví Haliny Pawlowské, díky čemuž se do svého vlastního filmu vůbec nehodí. 

Přehrajte si trailer Pokud je za vznikem Lásky na zakázku skutečná láska Evy Toulové k reklamní tvorbě, potom doufejme, že tuto svou vášeň časem přetaví do rekvalifikace a přesune se o jednu profesi dál. Věřím, že její reklamní spoty budou skutečně výjimečné. Ale na poli celovečerního filmu bych si dovolil vystavit doživotní zákaz, minimálně pokud jde o trojkombinaci režisérka, scénáristka a herečka v hlavní roli. Už jenom proto, že nám Toulová trošku troškovatí. Její filmy se totiž začínají nebezpečně podobat Kameňákům Zdeňka Trošky. A to není dobře. Vlastně je to úplně špatně, protože z roztomile nešikovných pokusů o romantické komedie se dostáváme na válečné pole filmového škváru plné vražedných komand hereckých důchodců v čele s Uršulou Klukovou. A tam to Toulové sluší ze všeho nejméně.