Začínající a s trochou štěstí i končící režisérka Zita Marinovová se v posledních dnech stala hitem internetu a její cenné filmařské poznatky získaly tuny kliků a lajků. Aby taky ne, vždyť Seznamka, fištrónsky psaná se zavináčem v názvu, bude při zpětném pohledu na rok 2016 patřit mezi výrazné klenoty tuzemské kinematografie. A to dokonce v tak nabitém oběhu kolem Slunce, který přinesl Decibely lásky, Muzikál, Řachandu a za pár týdnů i novou pohádku od Zdeňka Trošky. 

Abych zase neposlouchal, že jsem škarohlíd a rejpal, tak tenhle odstavec věnuju výhradně pozitivům.

No a teď si na druhou stranu dovolím zmínit i pár negativ. Ledabyle zakomponovaný product placement už asi rozhodí málokoho, ale vyjet si na Kanáry jen proto, že producent sehnal jako sponzora cestovku, to prostě bije do očí až příliš. Dále bych doporučil všem budoucím tvůrcům, aby ve scénách, kde chtějí navodit romantickou atmosféru, nepoužívali písně Leška Semelky. Na rozdíl od divokých osmdesátých let už dnes jeho chraplák jako instantní lubrikant nefunguje, takže kýžený efekt se prostě nedostavuje.

Vedle Leškovy chvíle slávy se videoklipové zkušenosti autorů zúročují ještě několikrát. Vždy se jedná o úmorně dlouhou a informačně prázdnou sekvenci, v níž zazní skoro celá písnička. Chápu, že když člověk natočí nějaký ten klip pro Martina Maxu, má filmařské řemeslo v malíku a nemusí se bát nabyté zkušenosti prodat i v celovečeráku. Trocha soudnosti by ovšem neuškodila. Technicky navíc rozhodně jde o jednu z nejúděsnějších kino-záležitostí poslední doby. Často neostrá kamera, tu a tam podivné nasvícení a chyby zvuku udeří do smyslů i běžného diváka, který se na takové drobnosti normálně ani nezaměřuje.

Když selhává technika, mohl by výsledek zachránit aspoň scénář, že? Inu, mohl. Stejně jako řada jiných tuzemských odpadů ale Seznamka nemá ani pevnou kostru, o kterou by se mohla opřít. Jedná se spíše o sled nevypointovaných scén, které nejsou ani vtipné, ani příběhově zajímavé. Vše se děje veskrze náhodně, a jelikož vám motivace postav zůstane až do konce filmu tajemstvím, nebude vás ani tak moc trápit, že se nikdo nechová smysluplně. Už základní premisa nebudí důvěru - Jiří Langmajer jako šéf online seznamky ochotně utěšuje nespokojené klientky. Problémy nastanou, když se mezi ně zařadí i kamarádka Langošovy manželky. Jak unikátní!

Kolem tohohle základu se pak nabaluje hromada zbytečných a o ničem nevypovídajících scén, na nichž neoceníte vůbec nic. Film se sype jak domeček z karet a ani herci nebyli vedeni k ničemu smysluplnému. A takhle by šlo pokračovat ještě dlouho, ale zaměřme se na to podstatné: lístek do kina mě stál 184 korun, což při troše nenáročných počtů znamená, že jsem za každou minutu útrpného sledování tohohle paskvilu zaplatil 2 koruny. Znáte horší investici?