Přestože jádrem práce Patrika Hartla je divadelní sféra, podruhé se rozhodl zanechat výraznou stopu i v té filmové. Vedle několika menších televizních štací se mezi fanoušky celuloidu zapsal především 13 let starou komedií Taková normální rodinka, která však kvalit kultovního seriálu ze začátku 70. let nedosahovala. Nyní se opět hlásí o slovo, a to se silně autorským projektem. Sám totiž napsal filmový scénář podle svého vlastního bestselleru. Se čtveřicí kamarádů v krizi středního věku zjevně strávil hodně času – ale pro běžného diváka budou i ty bezmála dvě hodiny v jejich společnosti až příliš dlouhé.

Hned první záběr naznačuje, že se tahle komedie pokusí dělat věci trochu jinak: Rutinní záběr z dronu na pražské střechy by mohl být typicky odzívaným úvodem, ale lokalizace čtyř titulních kamarádů v různých částech města působí svěže a naznačuje, v jakém prostředí se každý z nich pohybuje. Prvok (Martin Pechlát) je šťastně ženatý, má na cestě čtvrté dítě a početnou rodinu se horko těžko snaží uživit. Šampón (David Švehlík) se živí režírováním béčkové televizní produkce a existenciální úzkost zahání početnými aférkami. Tečka (Hynek Čermák) po návratu z vojenské mise paběrkuje jako instruktor policejní akademie a Karel (Martin Hofmann) je úspěšným ředitelem IT firmy.

Každý ztělesňuje odlišnou životní cestu, jak už je pro podobné ansámblovky nezbytné. Jistě není náhodou, že postavy jsou v podobném věku jako sám Hartl, takže různé odstíny krize středního věku jsou vykresleny vcelku přesvědčivě. Po třídním srazu se kvartet přátel rozhodne (na způsob předloňského Chlastu) se svými neuspokojivými existencemi trochu zatřást. Vytyčí si první úkol – strávit v průběhu dalších dnů jednu určenou minutu ve společnosti druhých lidí zcela bez oblečení – a divák čeká, jak se budou jejich osudy a charaktery na základě této zkušenosti vyvíjet. A právě tady čeká první velké zklamání.

První úkol totiž prostě proběhne a u druhého se začne jednota kamarádské party rozpadat – stejně jako dramaturgická struktura snímku. Stopáž by zasloužila prosekání o nikam nevedoucí epizodky, jejichž existence je ospravedlnitelná snad jen tím, že se tak může ve filmu objevit skutečně obrovské množství cameo roliček slavných tváří. Epizodičnost je vzhledem ke konceptu sledování proplétajících se osudů čtyř postav nevyhnutelná, snímek ale až příliš často ztrácí tempo a zdržuje se u banalit.

Druhým, a ještě zásadnějším problémem je však do očí bijící misogynie, kterou je film prostoupen. Není tu snad žádná ženská postava, jež by nebyla urážejícím stereotypem, karikaturou anebo prostě jen rekvizitou, s níž mužské figury dle libosti manipulují. Ženy (ať už manželky, milenky, matky či kolegyně) jsou otravné a náročné bytosti, které navíc chudáky chlapy chtějí furt dostat do postele. A kdo s tím má pořád bojovat, že? V jiném, sofistikovanějším filmu by se mohlo jednat o záměrně stylizovanou mužskou perspektivu, ale takové ambice asi chlapácká komedie nemá. Snímek si sice udržuje dostatečnou míru nadsázky a dává jasně najevo, že tohle je film vyprávěný z mužského pohledu – přesto si jen těžko dokážu představit, zdali jej ženské publikum (které bude pravděpodobně tvořit diváckou většinu) přijme shovívavě.

Naopak hlavní předností je bezesporu skvělé obsazení, což už při pohledu na jména herců není překvapením. Každý má možnost hrát roli, jež je mu typově či fyziognomicky blízká. Chemie mezi hrdiny funguje výrazně lépe než třeba v nedávných Matkách, jež se snažily o něco podobného. Zdejší muži opět naplňují řadu stereotypů – pijí pivo, rozebírají sex a nevědí, co se sebou. I přes spoustu dílčích problémů tak ale činí o poznání zábavněji a žánrově konzistentněji, proto jsem tak trochu proti své vůli donucen dát Hartlově novince o bod vyšší hodnocení, než kolik si vysloužily Matky.