Režijní samorost Robert Sedláček si nikdy zrovna nelámal hlavu s tím, co si o něm širší veřejnost myslí. Tomu odpovídá i přijetí jeho filmů, které málokdy hladí po srsti a narozdíl od seriálového Českého století se pouští do ožehavých společenských témat celkem odvážným způsobem. Snad nejzdařileji se podařilo tepat do české nátury ve více než dekádu starém dramatu Rodina je základ státu, zato pokračování kultovního Dědictví naopak zůstalo daleko za očekáváními; a někdy na půli cesty zůstal důstojný, přesto problematický Jan Palach.

Pár měsíců předtím, než se do kin dostane další zdvižený prostředníček vůči většinovému mínění v podobě romantické komedie Řekni to psem, můžeme vidět komorní thriller Promlčeno. Jeho natáčení i následné distribuční plány byly znatelně ovlivněny protipandemickými opatřeními, a tak se jej dočkáváme se zpožděním, jež může produkci značně mrzet. Film je totiž audiovizuální připomínkou legislativního problému, kvůli němuž u nás byla promlčecí lhůta u vraždy a podobně těžkých zločinů pouhých 20 let. Byla – ale už není. Před nedávnem se totiž podařilo prosadit zákonnou úpravu, podle níž se promlčecí lhůta u některých zločinů zvýšila na 30 let. U jiných však došlo naopak ke snížení na dobu 15 let, což zní poměrně překvapivě – pro naše účely je však podstatné, že v realitě aspoň částečně došlo ke změnám, k nimž film vyzývá.

Promlčeno: FOTOGALERIE

Ve zdařilé expozici dojde k představení řady postav. Mladá studentka psychologie Eva (Barbora Bočková) má v rádiu vlastní večerní show, kde se zabývá vztahovými a osobními problémy posluchačů. Osloví ji tajemný a za oceánem žijící Radek (Karel Roden), který pro ni má výrazný příběh, o němž však odmítá sdělit detaily. Sebevědomá moderátorka se tak zaplete do spletité hry, v níž své party odehrají i pochybný právník, mladá prodavačka a dvojice vyšetřovatelů. Radek má totiž připravený plán, jak si pomocí rozhlasového vysílání vypořádat účty s minulostí.

Sedláčkovi se od začátku daří budovat napínavou atmosféru, kterou se navíc snaží udržet množstvím nečekaných zvratů. Úsporné měřítko si převážně vystačí s jedním večerem a jedním rozhlasovým vysíláním, kvůli čemuž bylo potřeba prezentovaný příběh trochu zamotat – a možná až přemotat. Především ke konci je velmi snadné se ztratit v množství pochybných vazeb, trestných činů, promlčecích lhůt a osobních motivací.

Navíc se nedočkáme žádných flashbacků či dovysvětlujícího obrazového materiálu, většinu času je třeba si vystačit s verbálním popisem dávných událostí. Díky dynamickému prostřihávání mezi zainteresovanými postavami se však i takto minimalisticky daří držet napětí. Tempo sice párkrát zakolísá, ale i díky umírněné stopáži nepřesahující 95 minut to není až tak velký problém.

Je rozhodně chvályhodné, že film překračuje svou výchozí tezi. Nesklouzává k didaktickému omílání nedostatků zákonů o promlčecích lhůtách, namísto toho funguje jako svébytný thriller. Stejně jako formální minimalismus se však i tematická bohatost nakonec obrací proti filmu samotnému – kromě samotného názvu totiž postupem času přestává být jasné, jestli má thriller pojednávat o byrokratických průtazích, jimž musejí policejní složky čelit, generačních traumatech a neschopnosti smířit se s tragickou rodinnou minulostí, zprostředkování (a zároveň zneužívání) komunikace prostřednictvím médií či třeba propojenosti šedé zóny 90. let se současnou galerkou.

Přehrajte si trailer Výsledný dojem z filmu je tak docela zvláštní. Z hlediska atmosféry se jedná o zdařilou žánrovku a Sedláčkovo režijní vedení zaslouží pochvalu i za to, že snímek udržuje pozornost navzdory tomu, že se akce odehrává v dialozích na dálku a postavy se většinu času ani nepotkají. Ve vykonstruovanosti vyprávění a přepálenosti či nepochopitelnosti některých zvratů však snímek získané body naopak ztrácí. Sedláček se opět snaží dělat věci trochu jinak – ať už z hlediska thrillerových konvencí, nebo standardů současné tuzemské kinematografie. K většímu nadšení by si však celek zasloužil přece jen trochu doladit.