Když se před více než dvaceti lety vypravil jistý Brit jménem Colin do „jednoho úplně obyčejnýho americkýho baru“ v Lásce nebeské, byla z toho nezapomenutelná noc hned se čtyřmi americkými dívkami. Jak se ukazuje v Pracovní romanci, britskost na Američanky platí stále. 

Office Romance nás zavádí do kanceláří letecké společnosti AirCruz, kterou z pozice CEO řídí Jackie Cruz (Jennifer Lopez), která však nad sebou stále cítí dozor svého otce, zakladatele společnosti a člena správní rady. Jak by ne, když je v samotném logu společnosti vypodobněna ona sama sedící jako dítě na klíně tatínka, zatímco spolu otec a dcera pilotují jedno z firemních letadel. Jackie nemá zájem o vztahy a soustředí se na práci, kterou ji momentálně komplikuje žaloba konkurenční společnosti, která ji nařkla z nekalého způsobu získání poslední zakázky. Obviňují ji totiž z toho, že strávila noc s obchodním partnerem. 

Do hry tak vstupuje nový člen právního oddělení, Daniel Blanchflower (Brett Goldstein) se svým podivně britským jménem, příjemně britským akcentem, v New Jersey nepochopitelně britskými narážkami na Premier League a tradičně britskou odtažitostí. Daniel nechápe americkou tendenci svěřovat se pracovním kolegům s osobními záležitostmi a na otázku „jak se daří“ očekává po anglicku vyrovnanou a vágní odpověď „alright“. Jak se snaží vysvětlit své sekretářce „nikdo není v pohodě, jen to říkáme“.

Jakmile vejde do kanceláře své šéfové, zůstane stát omráčen její spanilostí. A obdivný pohled bude po JLo vrhat po zbytek snímku. Jakkoliv se může sám honosit výrazně hranatou, chadovskou bradou, nestačí to k tomu, aby ho Jackieina kolegyně Sydney – patrně nejzábavnější postava filmu – nevnímala jako dalece pod úrovní její šéfové. Je to podle ní, jako kdyby se o „Helenu Trójskou ucházel Mr. Bean“.

To, jak moc je Daniel Jackie fyzicky přitahován, je převedeno i do vizuálního žertu, který dá vzpomenou na Seana Penna v Jedné bitvě za druhou. Řekněme, že Daniel je ochoten být Jackieiným podřízeným i v jiném slova smyslu. Je osvěžující vidět situaci, v níž je muž zcela odzbrojen krásou ženy, která je navíc výrazně starší než on. Snímek tento aspekt však nijak netematizuje z pochopitelných důvodů. JLo zkrátka na svůj věk nevypadá. 

Byl jsem připraven posmívat se tomu, s jakou závažností vnímá americký korporát romantické vztahy mezi dospělými, konsentujícími zaměstnanci, ale byl jsem příjemně překvapen tím, že tu postavy status quo zpochybňují. V Pracovní romanci je navíc prekérnost situace podána o to přesvědčivěji, že Jackie čelí podezření z použití ženských zbraní při minulém obchodu, a nemůže si tak dovolit veřejný románek se zaměstnancem.

Zároveň snímek i díky postavě Sydney, jež se nachází v pokročilém stadiu těhotenství, ale o volnu, natož mateřské nechce ani slyšet, funguje jako lehká satira na americký workoholismus, která se zároveň vyhýbá zjednodušujícímu poselství, že se pro lásku musíte vzdát svých pracovních snů.

Vítaný je i fakt, že všechny postavy oplývají alespoň náznakem osobnosti, což už zdaleka není samozřejmostí, zejména v rámci streamovací produkce. A rovněž to, že se snímek vyhýbá kinkshamingu ve chvíli, kdy se ukáže, že mají oba své drobné libůstky. Jackie má slabost pro vše britské (namísto Red room z Fifty Shades se tu dostavuje British room), Daniel pro ženy ve vedoucích pozicích s pozornost budícím zadkem. 

I když bych i vůči Pracovní romanci směřoval svou obvyklou výtku, že by by bylo dobré u vztahových a romantických filmů vědět, o čem si randící povídají, a tedy klást větší důraz na rozhovory mezi milenci (loňští Materialists byli v tomto směru křiklavě nepovedeným exemplářem), oba, Jackie i Daniel, mezi sebou dokáží komunikovat. Díky čemuž se vyvarujeme onomu typu tradiční krize před třetím aktem, který je způsoben jen absolutní neschopností dvou dospělých mluvit spolu, a to čistě z toho důvodu, že si ji žánr žádá. 

Pracovní romance je vlastně romcom překvapivě ztřeštěný, který má daleko ke korporátní sterilnosti a obsahuje jednu z nejšílenějších scén porodu v živé paměti. Je plná divných vedlejších postav (Tony Hale z Veep!) a nahodilostí, humor často čerpá z freudovskýmch přeřeků a britskosti, kterou reprezentují zejména fotbalové reference. A není divu, vždyť oba scenáristé snímku, Joe Kelly a herec Brett Goldstein, pracovali na fotbalovém seriálu Apple TV Ted Lasso. Režie se pak ujal Ol Parker, který natočil Mamma Mia! Here We Go Again a Báječný hotel Marigold, tedy film o tom, jak se další typičtí Britové usazují v bývalé kolonii.

Přehrajte si trailer Šéfová, která podléhá touze po mladším zaměstnanci, případně aféra mezi kolegy, je v současnosti populární téma erotickým thrillerů (Babygirl, Fair Play), Pracovní romance tuto situaci zkoumá z pozic romantické komedie. Trpí mírně rozvleklým tempem a vtipu i romantiky by snesla víc (možná nejhumornější sekvenci si snímek nechal do závěrečných titulků). A byť by se jí dala vytknout tónová nevyváženost, nechce se mi do toho, protože právě její příležitostné skluzy do absurdní komedie nebo komedie založené na trapnosti či šoku dodávají jinak žánrově předvídatelnému snímku prvek svěžesti. Pracovní romance tak ve své chaotičnosti operuje jako kdyby s hlavou v oblacích.