Kdybych dostal korunu pokaždé, když píšu o eroticky nabitém filmu s postarší herečkou a mladičkým hercem, mám už dvě koruny. Což není hodně, čímž chci říct, že se tohle téma zase tak často neobjevuje, natož na velkém plátně. Když už se ale nějaký takový snímek vyloupne, jako například pár let zpátky povedená dramedie Hodně štěstí, pane Veliký, stojí to většinou za to. A teď už můžu s klidem říct, že to samé platí i pro novinku Babygirl s Nicole Kidman a Harrym Dickinsonem.

Ti se sešli pod taktovkou šikovné herečky a v posledních letech už taky režisérky Haliny Reijn, jež se rozhodla přetavit některé své osobní zkušenosti do provokativního thrilleru o mocné ředitelce inovativního korporátu (Kidman), která se jednoho dne seznámí s mladým stážistou (Dickinson) a ten ihned vycítí, že jí v životě něco schází. Co přesně? To si může divák doplnit už po úvodní sekvenci, kdy Kidman po neuspokojivém sexu se svým manželem (zde ztvárněným Antonio Banderasem) odchází potají do pracovny, aby se pomocí porna a prstů přivedla k orgasmu.

Babygirl by tak na první pohled mohl vyprávět klasický příběh o neuspokojivém manželství, kde jeden začne toho druhého podvádět, a to ještě navíc po vzoru těch největších klišé, kdy si začne s někým mladším v práci. Háček spočívá v tom, že Kidman coby sebevědomá žena po padesátce, ještě navíc v pozici velké moci, tady není vůbec tou, kdo věci iniciuje. To zvládne se svým zvídavým kukučem, až nezdravě velkým sebevědomím a hlavně přímým tahem na branku právě začínající stážista, jenž celou tu dynamiku převrátí vzhůru nohama a po lidsky stydlivém, lehce trapném, ale taky jednoznačně vášnivém a přitažlivém prvním styku jasně upevní svoji pozici dominantního jedince, jehož přáním a tužbám se musí ze začátku zmatená, ale velice rychle navyklá CEO podřizovat.

Reijn to pak celé podává s velkou dávkou uvěřitelnosti, takže ačkoliv by se zdejší prostředí, pracovní role a vůbec zázemí rodiny hlavní hrdinky mohly jevit jako vzdálené a jaksi odtržené od reality, opak je pravdou. Problémy s komunikací, sexuální neuspokojenost, skryté touhy – to jsou všechno věci, se kterými obyčejní lidé přichází do styku na běžné bázi, a tento film je navíc prezentuje v tak příjemně lidském duchu, navíc zábavně, hravě a hlavně s obří porcí pochopení, že je těžké proti takovému přístupu cokoli namítnout. Ne omylem jsem si na začátku vzpomněl na film s Emmou Thompson, jenž svou atmosférou Babygirl v ledasčem připomíná, byť k tomu svému bodu G oba filmy spějí jinačími cestami.

Na druhou stranu, pakliže byste na snímek vyrazili čistě jako na erotický thriller o sexuálním objevování, kde se třeba bude nějak víc zkoumat psychologie postav a celý ten námět bude rychle eskalovat a přinese s sebou třeba i nějaké temnější důsledky podobného chování, budete odcházet zklamaní. Samozřejmě, že na nějaké následky zde dojde, a svým způsobem si z nich lze odnést pár bolestivých pravd (nebo inspirací do postele), zároveň to ale nemá daleko ani k lehce komediálnímu vyznění à la Bridget Jones, a to zejména při nevyhnutelném střetu Banderase s mladým zajochem. 

Více než o zbytečně seriózní psychologickou sondu se tak jedná o působivě otevřenou výpověď, ve které navíc mají co říct nejen hlavní postava a částečně i její mladší protějšek, ale taky její dcera, manžel, kolegyně v práci, která k ní vzhlíží a vůbec všichni, kteří se v daných postavách zhlédnou. V tomhle smyslu je to vlastně podobné taky pár let staré Nadějné mladé ženě, i když by si třeba hlavní postavy těchto dvou snímků nemohly být vzdálenější.

Teď už ale k tomu podstatnému. Jak moc hot je tady Nicole Kidman? Fungovalo by něco z toho bez dalšího podmanivého hereckého výkonu Nicole Kidman? Tady se přikláním k názoru, že první dáma Hollywoodu v roli submisivní manažerky postupně objevující nepoznaný svět blaha, ve kterém je nucena pít sklenice mléka, předstírat čubu nebo utíkat nečekaně z pracovních schůzek, aby se nechala pořádně zrajdit, tomu dodává zhruba stejný žár jako dvě dekády zpátky Spalující touze od mistra Kubricka. Jasně, co se vzhledu týče, bude 57letá herečka jistě předmětem mnoha diskuzí na téma botoxu (a dotýká se toho nečekaně krutě i samotný snímek), na rozdíl od červených koberců a různých promo eventů ale filmová magie, správné nasvícení a řada dalších fíglů zvládnou zakrýt všelijaké vrásky, takže si můžu dovolit říct, že je Nicole ve filmu stále mimořádně půvabná a sexy. Daleko důležitější však je, že navzdory působení v desítkách projektů ročně, když je třeba zabrat, dokáže to bývalá manželka jednoho slavného scientologa pořád jako nikdy jiný.

Přehrajte si trailer Klíčovou scénu si ale ve filmu užil i další letitý svůdník Banderas, jenž sice nemá tolik prostoru (a už vůbec ke svádění), kolik by si možná zasloužil, ale jakmile na to dojde, vzbudí ve vás emoce, jaké jste do té doby u flmu necítili a přidá tomu zase trochu jinou perspektivu. Babygirl se zkrátka daří vrstvit nejen smyslné scénky s líbeznými hudebními podkresy, ale taky parádní výkony od všech zúčastněných a to přesně v ty momenty, kdy to je pocitově potřeba. Díky tomu snímek se stopáží pod dvě hoďky příjemně utíká, nikde se nezadrhává, taky zvládá umně překvapovat tím, jak se vyhýbá všem možným klišé, no a nakonec si pro vás nachystá i zaslouženou pointu. Není to možná až takový klimax, jako byl ten u Nadějné mladé ženy, nedejbože některých žánrových klasik, ale stále dost poctivý na to, abyste měli chuť si to někdy zopakovat. Což je u sexu dobrého filmu asi to nejdůležitější.