Nová konverzačka Hodně štěstí, pane Veliký od australské režisérky Sophie Hyde si svůj debut užila už na festivalu v Karlových Varech, první dojmy z ní jste si tak mohli přečíst v jednom z dílů našich festivalových mikrorecenzí. Na mě coby muže na prahu třicítky teď už padla jen ta milá povinnost tuhle sexuální výchovu pro lidi po šedesátce rozvést do plnohodnotné recenze. Tedy úkol, na který byste přirozeně nenašli vhodnějšího člověka. Jak ale záhy zjistíte, tuhle příjemnou hodinku a půl v kině budu vřele doporučovat úplně všem.

Film vypráví o postarší učitelce Nancy s tváří dvojnásobně oscarové Emmy Thompson, které před pár lety zemřel manžel, a ona konečně nabrala dost odvahy k tomu, aby zkusila oživit alespoň své sexuální touhy. Protože však tuší, že něco takového nepůjde s muži jejího věku, a mladší už jen tak nesbalí, rozhodne se využít služeb atraktivního gigola jménem Leo Grande aka „pan Veliký“. Lea ve snímku ztvárnil ve své první větší filmové roli irský sympaťák Daryl McCormack. A jakkoli se z počátku může tento pár zdát z mnoha důvodů nesourodý – velice brzy divák zjistí, že si Nancy a Leo dokážou nejen vzájemně krásně porozumět, ale že začínající McCormack herecky nezaostává za vynikající Thompson ani o píď. Což je vzhledem k faktu, že ani jedna postava nesleze po celou dobu filmu z plátna, vyložená castingová trefa.

Jak už jsem každopádně naznačil výše, snímek se odehrává takřka celý v jednom hotelovém pokoji a je proložen jen jednou scénou z kavárny poblíž lobby. Zapomeňte tak na obří romantiku s desítkami postav jako v Lásce nebeské, v čem si ale britská klasika a tahle novinka jsou naopak velmi blízké, je styl humoru a dialogů. Tak především tu máme Thompson, u které nechci být zlý a říct, že hraje sebe sama, jednoznačně však hraje postavu napsanou doslova na tělo. Nancy tak chrlí jednu větu za druhou, přičemž její postava pochopitelně při prvním (i druhém) setkání s klidným, sečtělým a slušně vychovaným Leem propadá panice zhruba každých pět vteřin. Z toho ale zároveň pramení často vyloženě geniální slovní výměny kombinující suchý humor a přirozenost, která u podobných filmů není zdaleka vždy pravidlem.

Kromě studu a různých nejistot kolem svého těla či zkušeností (nejen, že nikdy nezažila orgasmus, ale dokonce ani nikdy nezkusila víc jak jednu polohu) pak Nancy řeší také motivace samotného Lea. Jak nechutný je pro něj sex se starší ženou? Co by na jeho život říkala jeho matka? Proč ani po nabídce, že dostane zaplaceno i bez sexu, stále neodchází? Film rychle klouže od otázky k otázce, od tématu k tématu, přičemž zvládá celou dobu nejen bavit nečekaně vtipnými situacemi, ale zároveň i zodpovědně vykreslovat oba hlavní hrdiny, takže pak režisérka úspěšně prodá i mnohem vážnější a vypjatější momenty. Těch přitom ve filmu není úplně málo, byť se jedná převážně o komedii. Drama tu má své důležité místo a je to zejména drama, díky čemuž máte pocit, že je film víc než jen humornou generační výpovědí. Naopak nabízí i spoustu podnětů k zamyšlení lidem, kteří ještě nutně nejsou ve stejné věkové kategorii jako hlavní hrdinka.

Díky střídmé stopáži a faktu, že každé ze tří celkových setkání Nancy a Lea je jiné než to předchozí, pak film nikdy nepůsobí repetitivně a rozhodně nestihne nudit. Můžeme se bavit o tom, že první akt je z hlediska dialogů nejrychlejší, nejvtipnější a diváka na svou stranu strhne nejvíc, protože to první seznamování Nancy a Lea je zkrátka nejlepší pasáží celého filmu, zbývající dvě třetiny ale o moc nezaostávají a zejména předfinálové setkání spolu s navazující sekvencí, kterou bych shrnul jako Emma Thompson bez oblečení i bez zábran, má rozhodně co do sebe. Nutno říct, že film k těmhle scénám dochází postupně, organicky a když na ně v závěru dojde, máte u nich pocit, že jsou naprosto zasloužené. Je to takové sladké vítězství ženy, která v sobě konečně odemkla to, co jí celý život svazovalo. Pro někoho to třeba bude až příliš expresivní, s tím se nedá nic dělat, osobně si ale nevzpomínám, kdy naposledy jsem nějaké postavě na konci takhle fandil. Navíc se díky tomu snímek zvládá vyhýbat drtivé většině žánrových klišé, což je v mé knížce akorát další plus.

Přehrajte si trailer Hodně štěstí, pane Veliký je tak ze všeho nejvíc velmi odvážná romantická konverzačka, která k tématu přistupuje s obřím citem, a díky skvělým hereckým výkonům zvládá prodat vše, co má na srdci. Je to film, který vás upřímně pobaví, ve vážnějších momentech překvapí, a ke konci možná i lehce šokuje tím, jak daleko se v něm rozhodla představitelka hlavní role zajít, aby všem sdělila starou dobrou pravdu, že věk je jenom číslo. V rámci žánru by to časem klidně mohla být jedna z klasik.