Romantiky to mají čím dál složitější. V Hollywoodu totiž vcelku nepochopitelně propadli pocitu, že jednoduchá rovnice ON + ONA = VSL už nikoho nedojímá. Že v žánru bylo řečeno víceméně vše a strohé milostné tokání dvou normálních lidí jiného pohlaví nemůže zabodovat. Proto se čím dál tím častěji sbíhá k látkám zdánlivě komplexnějším, v nichž hledá štěstí více postav, láska nabývá více podob a divák má víc šancí chytit se aspoň na jednu dílčí udičku. Navíc tu máme více hvězd a tedy i vyšší kasovní potenciál. Jasně, v tomhle směru nelze nic namítat, protože ansámblové romantiky nesou dolary a publikum pořád ještě nepostřehlo, že na druhou Lásku nebeskou si většinou jen snaživě hrají. Ale prospívá tohle množení žánru?

Nejvíc pozornosti na sebe strhává Ryan Gosling, jako spřízněná duše Hitche a Barneyho. Ani Bláznivá, zatracená láska na tuhle otázku jednoznačnou odpověď nedá. Už proto, že názory na ní se docela zajímavě štěpí, částečně s ohledem na věk diváků. Teď trocha dojmologické generalizace (na adekvátní sociální výzkum není čas): Zatímco starší ročníky trochu nostalgicky remcají, že tohle leporelo nenaviguje k tak mocnému prožitku, na jaký jsme byli navyklí u sevřenějších snímků ze zlatého fondu láskyplné kinematografie, mladší, roztěkanější a „podnětově promiskutnější“ generace YouTube a Lásky nebeské si jednohlasně zálibně pomlaskává. A já tohle zjednodušování ukončím a prostřelím hodnocením někde mezi.

Bláznivá, zatracená láska se totiž povedla. I když se místy vleče, nedrží tolik pohromadě a odškrtnutí dobrých dvaceti minut z děje by výslednému zážitku nejspíš na líbivosti neubralo. Při ambiciózní dvouhodinové stopáži (na to, že romantika nesmí mít přes devadesát minut, bych vydal speciální prezidentský dekret) se z jednoduché komedie vyklube docela rozvětvená mozaika o mnoha nástrahách citů a o tom, jak se za ideálem monogamní lásky na celý život, žene pestrá skupina postav různého stáří i protřelosti. Rozjezd ve stylu Hitche, kdy playboy Ryana Goslinga učí odkopnutého ňoumu v podání Steva Carella balit baby, vychytrale klame. A postupně se obrátí vzhůru nohama, až do podoby citlivé multigenerační romance, tlačící vyrovnaně na srdce i bránici.

Přehrajte si trailer Důvtipné scenáristické kličky spojí všechny postavy a motivy k sobě, a to až obdivuhodně, a vystaví okolo nich skoro dvě desítky výtečných scén - zábavných, vděčně vypointovaných a naplno ždímajících herecký potenciál. Plus se dočkáme jedné skvostné, v rámci žánru snad až epické srážky všech zainteresovaných postav. Překlikávání z vážné do komediální polohy je ale sakra náročné, a i když vyloženě nehapruje, šmrnc celého košatého vyprávění nepochybně brzdí. Absolutní pohlcení a protažení vyšperkovanou skládankou, tak jak to známe z Lásky nebeské, se tak úplně nekoná – a i proto některé linky nepůsobí zcela přesvědčivě (rozvádějící se rodiče), anebo emocionálně silně (třináctiletý capart a jeho vysněná slečna).

Bezezbytku se naopak Bláznivé, zatracené lásce daří žonglovat s klišé, inovace otřepaných komediálních i romantických postupů se trefují a vše je řemeslně dokonale hladké až elegantní. Výtečně se těží i z hvězdného castingu, protože i z šablonek udělali flexibilní Steve Carell, hubatá Emma Stone či umírněná Julianne Moore plnokrevné postavy.

Nejvíc pozornosti na sebe samozřejmě v úvodu strhává Ryan Gosling, jako spřízněná duše Hitche a Barneyho z HIMYM (s ním má společnou mj. i přehnanou vymydlenost, kvůli níž se i ve scénáři dočká „gay narážek“ – vyplňuje spíš škatulku cool chlapíka se stylem, než že by byl lavinou testosteronu). Goslingova postava ale ztrácí šanci na status legen… wait for it… dární postavy v půlce filmu, po rozhodujícím dějotvorném twistu a zmoudření. Pak už spíš přikyvuje v pozadí. Filmu to pochopitelně dramaturgicky prospívá, možná se tím ovšem tahle sexy figura zřekla nesmrtelnosti.

Na nesmrtelnost nejspíš nedosáhne ani snímek samotný. Jistě že dost potěší, na rande zabere a jednou za pět let v televizi sedne do nálady. Že to bude pravděpodobně v klidu stačit i na nej zářez roku v rámci romantického žánru, je ale do velké míry bolestnou vizitkou konkurence.

Sedm a půl.