Vlastně nevím, co jsem čekal, ale tohle to rozhodně nebylo. Když se objevily první reakce a následně i trailer na nový thriller Fair Play neboli Fér hra od Netflixu a režisérky Chloe Domont, představoval jsem si, že se na nás konečně řítí ten film, kterým chtělo být Deep Water od provokatéra Adriana Lynea. V záloze pak byl ještě mix Wall Street a Základního instinktu, který bych si pochopitelně taky nechal líbit. Především jsem ale čekal kvalitu, možná až příliš velkou kvalitu, která se bohužel nedostavila.

Fér hra má nakonec mnohem blíž k tomu Wall Street v tom, že se přece jen daleko víc soustředí na popis korporátního prostředí než na rozbor vztahové dynamiky, natožpak ukázku nebezpečného až fatálního svádění. Snímek vypráví o mladém páru Emily (Phoebe Dynevor) a Lukeovi (Alden Ehrenreich), který se čerstvě zasnoubil. Jak ale záhy zjišťujeme, oba pracují ve stejné investiční firmě na Wall Street, která představuje tak nelítostný terén, že svěřování se s jejich vztahem jejich kolegům a nadřízeným nepřipadá v úvahu. Což je samozřejmě ve chvíli, kdy už jste s někým zasnoubeni, dost velký problém a zároveň poměrně nevěrohodný aspekt příběhu. Nicméně budiž.

Krátce na to dojde k nečekanému povýšení jednoho z nich na úkor toho druhého, což ve vztahu nevyhnutelně způsobí určité trhliny, které se postupem času zvětšují, a tak dochází k čím dál větším a bizarnějším konfliktům. A to je v podstatě celý film. Po deseti minutách se role celkem jasně vymezí na oběť, a toho, kdo škodí, a tahle stejná dynamika následně trvá zbylé necelé dvě hodiny, až to celé vyvrcholí zcela nepříčetnou rádoby šokující scénou, která jako by vypadla z úplně jiného snímku. A jsem si celkem jistý, že někteří budou mít problém ji skousnout ještě pár hodin poté.

Bohužel ale nekecám, když píšu, že tohle je opravdu všechno. Zapomeňte na zvraty, změnu prostředí, nebo jakékoli podzápletky. Scénář je ve svém vyprávění tak přímočarý, jak jen může být. Zároveň nechci, aby to znělo, že tu není co chválit. Fér hra je poměrně napínavá, a to od začátku až do konce. Oba herci v hlavních úlohách jsou pak skvělí (Aldenovi po Oppenheimerovi a tomhle klidně odpustíte slabší výkon v prvním Solovi, ve dvojce už by to podle mě zandal, Phoebe se pro změnu hlásí o leading roli v nějakém blockbusteru) a myslím, že snad až na pár extrémů se zde povedlo celkem autenticky vylíčit prostředí hedgeového fondu, které rozhodně neinspiruje ke hledání si zaměstnání ve finančnictví. Scénář pak obstojí v tom, co chce říct, i jakým způsobem to říká, ačkoliv to není zrovna masterclass v nenápadném předávání myšlenek – méně doslovnosti by tomu jedině prospělo. Pointa je, že tomu však stále chybí několik poměrně zásadních ingrediencí…

…jako třeba to vyvrcholení. A teď to myslím v tom fyzickém smyslu slova. Ačkoliv je Phoebe svůdná (a většinu filmu nadržená) až na půdu, nikdy bych ten film neoznačil přídavným jménem sexy. Na to je v něm totiž toho sexu až podezřele málo, a mnohdy je ještě k tomu spíš vyobrazen dosti znepokojivým způsobem. Nicméně když odhlédnu od toho, že snímek nenabízí žádná větší překvapení, vlastně jsem se docela důstojně ty dvě hodiny bavil.

Přehrajte si trailer Jasně, když srovnávám se zbytečnými filmy jako Deep Water, kde za dvě hodiny nebyl využit potenciál zápletky natož Any de Armas ani z deseti procent, je laťka poměrně nízko. Na druhou stranu Stoneově Wall Street ani Verhoevenovu Základnímu instinktu Fér hra nesahá ani po kotníky. Takové ambice ale nejspíš tvůrci nikdy ani neměli. Jako prostá ukázka toxického vztahu mezi dvěma lidmi, stejně jako přehlídka spousty negativních charakterových vlastností (ovšem bez hlubší psychologie za nimi), to v klidu obstojí. Čekat něco víc by nicméně byla chyba. Stejně tak bych potom tuhle neurážející jednohubku úplně nedoporučoval jako program k „Netflix & chill“, mohla by vás snadno přejít nálada na ten „chill". Na nějaké to deštivé sobotní odpoledne si ale myslím, že dobrý, což snad výsledné hodnocení bude odrážet.