O Benu Affleckovi jednou natočí film. Hollywood si ho všiml díky oscarovému scénáři Dobrého Willa Huntinga, následovalo pár dobrých rolí, pak několik extrémních propadáků a bulvárem sledovaných rozchodů. Jednu dobu byl víc k smíchu než dnes Nicolas Cage, ale pak mu došlo, že si kariéru musí zachránit sám, stoupl si za kameru a dnes se může chlubit dalším Oscarem a tím, že se mu povedl ukázkový návrat na výsluní. A tady by ten film měl končit, s Pod rouškou noci totiž tahle pohádka o pádu na držku a velkém návratu končí. 

Pod rouškou noci: FOTOGALERIE

Ale zas tak zlé to nebude, Affleckova gangsterka sice nesplnila očekávání a rozhodně jde o jeho nejslabší kousek, naštěstí to pořád je nadprůměrná podívaná. Takoví Brett Ratner nebo John Moore by to samozřejmě brali všemi deseti, avšak od režiséra Gone, Baby, Gone, Města a Arga jsme očekávali víc. A nedopadlo to nejspíš kvůli samotnému Affleckovi. Ten nejen že režíroval a ujal se hlavní role, ale postaral se i o scénář. Takže nemá na koho svádět, že to celé úplně nevyšlo. Přitom to ještě před pár měsíci vypadalo jako film, který by klidně mohl jít ve stopách Kmotra. Velká gangsterská sága o budování impéria i o osobní vendetě se spoustou postav, zápletek, podzápletek i výtečných herců, neokoukané prostředí Floridy třicátých let a předloha od autora Gone, Baby, Gone a Tajemné řeky. Když někde čekat pecku, tak tady. 

Affleck to bohužel úplně nezvládl. Nechci řešit jestli napsal blbý scénář (nečetl jsem ho), vzal si příliš velké sousto jako režisér, nebo něco napůl. Faktem ovšem zůstává, že Pod rouškou vypadá jako film, který přerostl jeho tvůrcům přes hlavu. Děj je neskutečně uspěchaný a spoustu potenciálně zajímavých motivů a příběhů jen načrtne a rychle od nich utíká pryč, případně je řeší jen velice povrchně a jednoduše. Hned v první půlhodině se na scéně objeví Brendan Gleeson, drsný policajt a shodou okolností táta začínajícího gangstera Afflecka. Napětí mezi oběma pány je evidentní, stejně jako vzájemná láska. Pokud se ale těšíte na vyhrocený konflikt, zapomeňte. Za dvacet minut tahle dějová linka brutálně a razantně skončí a jede se dál. To samé se děje i u konfliktu s Ku-klux-klanem, hledání zrádců ve vlastních řadách i osobním životem čím dál tím drsnějšího gaunera Joe Coughlina. 

Jakoby Pod rouškou noci byla šestihodinová minisérie sestříhaná do celovečerní podoby. Všechno se jenom nakousne. O hrdiny se nikdy nebudete bát, protože po pár chvílích je jasné, že i ten zdánlivě nejtěžší problém se nějak vyřeší v následující pětiminutovce, jelikož se fofrem musí jít dál. A představit další problém. A pak ještě pět. Příběh se ani na chvíli nezastaví a nedovolí divákům, aby si mohli užít, jak Joe a jeho parta vymýšlí postup proti nepřátelskému klanu, jak se nelítostný gangster mění v milujícího manžela a otce a jak postupuje, aby se z něho stal nejrespektovanější a nejnebezpečnější člověk na Floridě.  Affleckovi se z ničeho nepovede udělat dostatečně strhující událost. Všechno tu funguje samo, jednoduše, prostě a bez nějakých zaškobrtnutí a překvapení. Až jste na konci a máte pocit, že jste sice viděli parádní přestřelku, ale rozhodně ne příběh, o němž by se dalo mluvit jako vyloženě o dobrém. 

Zamrzí to, protože jinak Affleck jako režisér odvádí hodně dobrou práci. Neokoukaná Florida je na pohled dost atraktivní místo a fajn změna oproti klasicky zaplivanému New Yorku nebo Chicagu. A díky přesným kostýmům a velkolepé výpravě se během pár minut přesunete do světa, jenž připomíná Velkého Gatsbyho, v němž má ovšem každý druhý v ruce samopal. Živelná kamera málokdy postojí a i z obyčejného dialogu dovede udělat atraktivní podívanou a když dojde na akci, odvádí Affleck zatraceně dobrou práci, ať už jde o zmíněnou závěrečnou přestřelku nebo hodně vydařenou automobilovou honičku. 

Přehrajte si trailer Ale k čemu to je, když Pod rouškou noci celou dobu akorát klouže po povrchu a nedovolí vám sžít se s hrdiny a zajímat se o ně. Když si celou dobu říkáte, že je to celé docela fajn, ale skoro u každé scény byste chtěli, aby vám Affleck ukázal víc, šel na dřeň, trošku vyšponoval napětí a lehce zvolnil a nesnažil se říct příliš mnoho věcí zbytečně zbrkle. Nevím, jestli za uspěchané vyprávění může snaha adaptovat předlohu poctivě a nic nevynechat, přesvědčení, že gangsterka pro 21. století si nemůže dovolit zabrzdit ani na chvíli, nebo nějaké brutální zásahy ve střižně. Nejspíš to ví jen Affleck, mě každopádně mrzí, že si poprvé připisuje film, o němž nedokážu bez váhání říct, že by byl skutečně vydařený.