Nový film Ridleyho Scotta předchází pověst majstrštyku a divácky natolik atraktivního filmu, že už je několik málo týdnů po premiéře nazýván klasikou. Ačkoliv oscarové nominace ještě vyhlášeny nebyly, předpokládá se, že Sir Ridley mezi nominovanými bude. Těžko říci, jak obstojí v boji se svou přímou konkurencí (kterou jsme ještě neviděli),  Americký gangster je každopádně přesně ten typ filmů, na které Akademie slyší. Člověk obeznámený s tím nejlepším z tvorby Martina Scorsese by jej bezmála nazval učebnicí motivů, jež při správné teplotě, kvalitě ingrediencí a poměru ředění neomylně povedou k nějaké ceně. Není se co divit. Gangster je dobře zrežírovaný, zahraný, má styl a drive a lze v něm nepřehlédnutelně zahlédnout prvky boje (relativního) zla s (relativním) dobrem. Pod vnější výbušnou slupkou, které se téměř nedá nepodlehnout, navíc naleznete promyšlenou rozpravu o silách, které Ameriku dělají Amerikou. Co si přát víc? U oscarovek přece neočekáváme jen dokonale zvládnuté řemeslo, ale i jakýsi čtvrtý rozměr, který filmu dá křídla. Americký gangster je má. Kdo by chtěl  podruhé vidět Scottovo zklamání, kterému přímo před nosem unikla soška za nejlepší režii, byť se jen o několik minut dřív zdálo, že přijde to, co prostě přijít musí. Já ne.

Ridleyho Scotta mám rád a vždycky jsem si myslel, že vím, co od něj můžu čekat. Nepopírám, že mi při sledování Americého gangstera zpočátku poměrně dlouho trvalo, než jsem v něm objevil klasické Scottovy trademarky a postupy... a hlavně přistoupil na způsob, jak je užívá. Ty jsou sice i nadále přítomny v každém záběru, ale Scott je zároveň záměrně upozaďuje a mnohem víc je staví do služby příběhu. I po stránce témat se  mi ještě dlouho za polovinou filmu zdálo, že se dívám spíš na snímek jeho bratra Tonyho. Druhdy uhlazený, svým způsobem vizuálně konzervativní a přehledný Ridley si tentokrát vzal dovolenou a tahá z klobouku úplně jiné králíky, než na jaké jsme u něj za ty roky zvyklí. Zatímco jeho předposlední pokus, Dobrý ročník, i přes všechna pozitiva a uživatelskou vstřícnost připomínal dílko starého dědka, který se chystá odejít do penze, sálá z Amerického gangstera energie, kterou bychom u sedmdesátníka ani nečekali. A nejen to, mnohý z  o generaci mladší tvůrců nikdy tak mnohoznačný, nevypočítatelný a dravý snímek nenatočí. Protože na to nemá koule ani dostatečně silnou vizi...

Tu Scott má. Ví co chce říci, ví jak to chce říci. Rozbíhá příběh „prvního černého gangstera“ do hloubky i šířky, zalidňuje jej desítkami postav, ale vždycky ví, jak náležitě zvýraznit toho, kdo momentálně hraje první housle, a zařídit, aby divákovi přes samý kontext neutekl i obsah scény.  Už dlouho jsem na plátně neviděl tak skvělou, a zároveň jaksi nenápadnou, mizanscénu (uf, už je to slovo za mnou), kdy na vás díky kombinaci příslušných rekvizit, oblečení a dobové hudby dýchnou skvěle rekonstruovaná 70. léta. Scott nekašíruje pro kameru, nechce omračovat tím, jak velký měl rozpočet, šikovné kostymérky či hudební dramaturgy, ale vše podřizuje vyprávění. Nejde mu primárně o obal, ale zároveň ví, že ve filmovém médiu jde především o vizuální stránku věcí a i obal může napomoct jeho záměrům. Vizuální stránka filmu nemá v podstatě chybu, čímž nechci říci, že film nemá i docela obyčejné, nebo naopak naprosto úžasné scény. Jen je má v poměru, za jehož prozrazení by mnozí režiséři upsali svou duši.

Těžko lze něco zásadního vytknout také hercům. Scott si do svého filmu narval velká plakátová jména, zkušené dramatické  tahouny i ty, co (zatím) zvládnou jen malé štěky. Zato jsou v nich naprosto přesvědčiví a pro filmové záměry tudíž dokonalí. V souvislosti s Americkým gangsterem se jistě bude mluvit o výkonu Denzela Washingtona, který se ujal náročného partu „škodné v gangsterském revíru.“ Jeho Frank Lucas to „má“ bohužel jaksi zadarmo. Ne že by hrál špatně, ale  jeho role  je možná až příliš uhlazená, vzhledem k okolnostem málo vyostřená, ale i tak je ve volání o ceny až příliš hlasitá. Hrdinou dne není ani Scottův nový maskot, tentokrát trochu upozaděný Richie Roberts (Russell Crowe), ani desítky dalších známých herců (Cuba Gooding Jr, Jon Polito), ale čím dál lepší Josh Brolin. Jestli by si někdo nějakou cenu zasloužil, je to právě on. Jeho detektiv Trupo je chlápkem, kterému byste se do rukou dostat opravdu nechtěli. A přitom nijak zvlášť netlačí na pilu. K vyvolání efektu strachu mu bohatě stačí stěží srozumitelný přízvuk, výrazný knír, ulízané vlasy a pronikavý pohled chlapíka, kterému je úplně  jedno, jestli to do vás našije, nebo ne.

Scenárista Amerického gangstera, Steven Zaillian, je jedním z nejvyhledávanějších tvůrců současnosti. Kromě psaní (Schindlerův seznam, Tlumočnice, Gangy New Yorku) si příležitostně odskakuje k režii (Všichni královi muži) nebo si jej studia najímají jako schopného „script doctora.“ Jak vidno z jeho filmografie, vždycky jej zajímaly velké epické příběhy a motiv člověka, který chce bez ohledu na použité prostředky dosáhnout úspěchu a bohatství, prostě se  vypracovat. Tuto linii sleduje i v Americkém gangsterovi. Nedostat Zaillianův scénář do ruky vizuální kouzelník Scott, troufám si říci, že by dopadl podstatně hůř. Dost možná i jako velký propadák. Těžko říci, jaký měly události, z nichž film vychází, reálný průběh, plátnu by však každopádně slušela vypjatější verze, ve které by kvůli zvýšení napětí mezi gangsterem Lucasem a Richie Robertsem došlo k poněkud významnějším konfrontacím. Ne až v poslední desetině filmu, kdy už na to čekáte jak na trní. Takto je divák v pozici, kdy  o kontextu a pozadí ví leckdy víc než postavy té či oné dějové linie. Jenže musí „čekat,“ než si aktéři vyřeší to, co on už dávno zná. Je škoda, že tenhle významný detail Zaillianovi unikl a  svůj scénář v tomhle ohledu ještě trochu nedopiloval. Naštěstí si reputaci vylepšil druhou pointou, která má poměrně silný rezonanční účinek.

Jak už jsem psal o pár řádků výš: Scottovi se jeho pěknými obrázky a soustředěnou režií, která dbá na detail, daří  zamáznout nejednu slabinu. Přes  některé mé výtky vychází jeho film stále jako to nejlepší, co nás bezprostředně po Vánocích čeká v kinech. Z Amerického gangstera se možná klasika nikdy nestane, každopádně však bude jedním z nejlepších filmů vyrobených roku 2007. A to rozhodně není špatná vizitka. Na Akademii bych  však měl jeden apel: Už mu toho Oscara dejte! Momentálně sice točí kriminálku Body of Lies a paralelně s tím pracuje na dalších dvou filmech, ale kdo říká, že tu bude věčně.