Jen málokdo si mohl nevšimnout, že z Liam Neesona vyrostla akční hvězda. Po 96 hodinách, A-Teamu a Mezi vlky není pochyb o tom, že kdyby Expendables hledali nového vůdce, Neeson by jim zdvojnásobil charisma i tržby. A bezezbytku to dokazuje i v novém thrilleru Non-Stop, kde musí vypátrat vraha na palubě letadla.

Non-Stop: FOTOGALERIE

Ona tajemná osoba totiž hrozí, že pokud nedostane 150 milionů dolarů, každých 20 minut někoho zabije. Čímž leteckého maršála Billa Markse, který tou dobou řeší velké osobní trauma a chlastá jako o závod, zatahuje do velice tísnivé hry o čas, peníze a kdo ví, co ještě. Že to zní jako za vlasy přitažená americká ptákovina? Samozřejmě. To ale v žádném případě neznamená, že se v kině budete hodinu a půl nudit.

Ba naopak. Non-Stop nemá problém dostát svému názvu a pokud se dokážete naladit na správnou neesonovskou frekvenci, jde o nadmíru intenzivní napínák, kterému nechybí překvapivé twisty ani cool momenty. To první zajišťuje především Jaume Collet-Serra, který z nikterak superlogického scénáře tahá maximum a celou dobu si vás vodí tak, že těžko uhodnete, kdo že to touží po obří výplatě. Španělský režisér si podobou žánrovku zkusil už před třemi lety právě s Neesonem. Jejich Neznámý ale nebyl zdaleka tak propletený a trpěl řadou hluchých míst, což jsou věci, které Non-Stop příliš netrápí.

Síla téhle novinky totiž spočívá v naspeedovaném tempu, které z uzavřeného prostoru dělá velikou přednost a žene hru na kočku a na myš stále kupředu. Vodítka se vrší, očekávání stupňují, podezřelí stále odpadávají nebo naopak přibývají... a mezi tím vším baletí tvrďák Neeson, kterému to v hlavě šrotuje stejně jako každému divákovi v sále. Je pochopitelně snadné si po filmu všechno přerovnat a pak křičet, že tvůrci nehráli stoprocentně férovou hru. Důležitější ale je, že vám to nemůže sebrat ten pocit, jak jste celou dobu seděli zařezaní do sedačky a hltali každé pronesené slovo a každou smsku, která vyskočila z maršálova mobilu.

Pročež se dostáváme ke druhé hvězdě Non-Stopu, jíž je samozřejmě Liam Neeson. Z toho se totiž definitivně stává jakási akční verze Caryho Granta, herecká persóna, která je pojmem sama o sobě. Veškeré dění filmu se v podstatě neděje Billu Marksovi. Po letadle prostě zběsile pobíhá Liam Neeson. Cool pohledy a hlášky generuje také Liam Neeson. A konečně je to Liam Neeson, který hlavně v poslední třetině filmu provádí věci, které nemají moc společného s realitou a trhají fyzikální zákony na kusy. Víte ale, proč je taková radost na ně koukat? Doufám, že to není potřeba znovu vysvětlovat.

Přehrajte si trailer Je to asi jako kdyby v Na sever severozápadní linkou honilo práškovací letadlo nějakého řadového hezouna: Bylo by to nesmyslné a moc lidí by to nebavilo. Jakmile se ale podobná zhůvěřilost děje Grantovi, je z toho památná sekvence, u níž vůbec nevadí, že je absolutně postavená na hlavu. Prakticky to samé tedy provádí režírující Collet-Serra, jenž se stejně jako v Neznámém snaží ctít ryze hitchcockovské podtóny. A nadšeně tudíž dělá z Neesona správného muže v nesprávné situaci, kterážto graduje do vítaně absurdních rozměrů.

Non-Stop tak vždycky půjde šmahem odsoudit jako vychtěný nesmysl, kde je tahle, tahle i tahle událost nereálná blbost. To je ale základní nepochopení celého konceptu, který chce člověku především nabídnout božího Neesona, jenž musí opět vzít do jedné ruky bouchačku, do druhé telefon, a zjednat někde pořádek. Ať už je tedy scénář jakkoliv nedokonalý a největší zakolísání jej tradičně čeká ve finále, zručná režie a dokonale pasující hlavní hrdina nikdy nedopustí, aby se nic nedělo a vy jste měli čas řešit důsledky x a y. Non-Stop zkrátka chytne a nepustí. A to je pro dnešní thrillerovou krmi největší kompliment hned vedle toho, že dává úplně ve všem smysl.