No běžte. Vy všichni, co čekáte, jestli tzv. vydržet na DVD, nebo si dopřát Neesona v kině, už můžete klikat na rezervace a zahřívat sedačky. Druhých 96 hodin (stojí za pozornost, že se tentokrát film odehrává takřka v reálném čase, nebo to alespoň tak působí) je sice znatelně slabší než originál, ale pořád hraje stejnou ligu. Ano, pořád je to víceméně hloupý, ale patřičně důrazný akčňák. Pokud jedničku stavíte do thrillerové kategorie, zřejmě jste se nechali oblbnout francouzskými reáliemi a celkovou oldschoolovostí, na kterou obvykle Besson ve svých béčkách kašle. Dvojka přitom hraje na stejnou notu, jen okouzlí spíš fanoušky tureckých lázní, hlavní pojítkem ale zůstává Neeson, který svého hrdinu zvládá se stejnou samozřejmostí jako minule. Pár věcí jde ale přesto šejdrem.

96 hodin: Odplata: FOTOGALERIE

Kvůli tomu pocitu, že hrdina zláme padouchy jako hlavičky od sirek, jdu do kina především.Olivier Megaton, režisér tohoto snímku, se film za filmem lepší. Úvodní titulky 96 hodin sice filtrovým rodeem a neposedným střihem připomínají vizuální adaptaci dubstepu, ale jakmile zmizí důležitá jména psaná cool fontem a začne děj, pochopíte, že to byla jen řemeslná onanie s rychlým vyvrcholením. Zbylých devadesát minut pak vše proběhne spořádaně, předvídatelně a... naprosto snesitelně. S čestnou výjimkou bojových scén, které Megaton neumí, což bude pro pár hardcore fanoušků velkým zklamáním a v podstatě je to samo o sobě důvod mu příště takový snímek nesvěřit. Neeson se sice za film popere jenom dvakrát, ale v obou případech je bitka nastříhána ZÁMĚRNĚ tak, aby nebylo poznat kdo, koho a čím mlátí. V případě skorofinálního duelu je zmatek takový, že vlastně nevíte, JAK bitka dopadla (finální úder se totálně vytratil ve střižně). Je to mrzuté, tím spíš, že Morrel v jedničce zvládnul Neesona prodat jako mistra bojových umění, ale jak říkám, Liam tu spoléhá spíš na přesnou mušku a dokonalou škrtící techniku, takže vás tahle Megatonova slabina bude rozptylovat jen chvíli.

Přehrajte si trailer Zbytek je... zábavný. Ne, opravdu, pokud máte hrozný absťák po Jacku Bauerovi a už jste udělali kříž nad případným celovečerním zpracováním Čtyřiadvacítky, sequel 96 hodin ukazuje až příliš věrohodně, jak by to mohlo vypadat. Do Istanbulu totiž přijíždí celá rodina a černého Petra tentokrát vyfasovala Famke Janssen, takže táta s dcerou (Maggie Grace je neuvěřitelně sexy a Megaton si toho je víc než vědom - palec nahoru) udělají velký team-up. Ze scenáristického úhlu je to kouzelně pitomé, zvlášť Maggie pobíhající po tureckých střechách, rozhazujíc kolem sebe granáty hlava nehlava, nebo Neesonovo finální rozuzlení patří k Bessonovým slabším chvilkám, ale paradoxně je lze vnímat jako fóry. Tak moc jsou k smíchu.

V záplavě adrenalinu pak přehlédnete i to, že dcera - propadnuvší u dvou amerických autoškolových testů - je schopná naskočit do mercedesu s ručním řazením a vymetat zatáčky jako legendární Daniel v Bessonově Taxi. Samozřejmě při tom na ní řve Neeson a všichni víme čeho jsou dcery schopné s autoritativním otcem za zády. Nemožné hned a zázraky na počkání. Na druhou stranu jsou tu i dojemné okamžiky, třeba když u časově napjaté scény začne hrát Tick of the Clock od Chromatics. Neesonova kožená bunda se ale na Goslingův dračí ohoz nechytá. V jedné z recenzí mých kolegů jsem si přečetl, že Neeson vypadá trochu unaveně. To podle mě není přesné, on je prostě trochu taťkovský. Je to diktováno částečně oblečením a částečně věkem. Neeson tu prostě nemá tu absolutní hranu jako např. v Mezi vlky, ale ani na chvíli jsem nepřestal věřit jeho absolutní převaze nad albánskými pomstychtivci. A to se počítá především, protože kvůli tomu pocitu, že hrdina je zláme jako hlavičky od sirek, jdu do kina především.

Tohle zkrátka není žánr pro filozofy - ostatně závěrečný dialog, který Neeson ukončí chvatem hodným Chucka Norrise, všem naznačí, co si Besson o mírumilovných řešeních myslí. Dvojka 96 hodin je víceméně zbytečným filmem a není ani nějak extra snaživá. Zároveň ale nemočí na hrob svého předchůdce a nabídne vám jen mírně rozmělněný zážitek ve stejném stylu. Bude vám to stačit? Šestka v hodnocení má rub i líc, jak to ostatně u těch průměrných číslovek bývá. Jestli vám naštvaný Neeson chyběl, vyražte do kina i s obavami, že to nebude jako tenkrát poprvé. Nadávat budete jen polohlasně a snad můžete být i klidní, co se týče trojky. Neesonovi už se do ní moc nechce a radši by v případě komerčního úspěchu předal žezlo Maggie Grace. Vím, vím, co teď asi říkáte, ale počkejte až jí uvidíte v hotelovém bazénu...