Studio A24 není žádným velkým hollywoodským hráčem a jeho filmy podle toho vypadají. Jsou menší, komornější a mnohem odvážnější. To se týká i hororů, kterým se A24 rozhodně nevyhýbá – právě naopak. A zatímco velká hollywoodská pětka jede přes knižní adaptace Stephena Kinga nebo zaběhlé hororové franšízy, A24 se soustředí na nezávislá díla s výrazným autorským rukopisem. Z nedávné doby jmenujme za všechny Men od Alexe Garlanda, Adu od Valdimara Jóhannssona nebo Slunovrat či On se bojí od Ari Astera. Jejich nejnovější přírůstek do rodiny hororových filmů je Mluv se mnou australských bratrů Dannyho a Michaela Philippouo. Ti se proslavili jako autoři YouTube kanálu RackaRacka, kde se naučili zručně míchat komediální žánr s hororem, nicméně pro svůj filmový debut se rozhodli nechat žerty stranou. A udělali zatraceně dobře.

Ne že by humor v hororech nefungoval, ale Mluv se mnou žádný prostor pro humor nenechává. Je to totiž poctivý duchařský příběh točící se kolem artefaktu, jehož prostřednictvím můžete komunikovat se záhrobím. Zapomeňte ale na zatuchlé spirituální večírky viktoriánské Anglie nebo pochybné voodoo salónky v chudinských čtvrtích New Orleansu. Tohle je příběh ze současné Austrálie a jeho hlavními hrdiny jsou teenageři, co mají mobilní telefon přišroubovaný k ruce. A spiritualitu nevnímají jako cosi mystického mezi nebem a zemí, ale jako zdroj zábavy při divokých večírcích. 

„Hej, chceš vidět svýho kámoše, jak ho posedl zlej duch a donutil ho dělat pěkný nechuťárny? Tak mrkni na můj YouTube kanál!“ Ano, přesně takhle Mluv se mnou začíná. Tady se od začátku hraje s otevřenými kartami. Žádné opatrné našlapování kolem umrlčí ruky, jejíž stisk a vyslovení správného zaklínadla umožní duchům ze záhrobí ovládnout vaše tělo. Nic takového. Rovnou se jde na věc, žhaví se mobilní telefony a natáčí se. Večírek je přece v plném proudu, všichni kolem si to užívají a nechat se posednout nějakým tím duchem je přece cool. Kdo by si to nechtěl vyzkoušet? Jenže jak se ukáže, ona to nakonec nebude úplně taková legrace, jak se zpočátku zdálo. To, co se jeví jako neškodná zábava, se najednou zvrtne v cosi velmi nereálného, kde se běžná realita mísí s hororovou vizí.

Bratři Philippouovi se tím trefili do černého. Jde o upgrade, který uvádí duchařský horor do 21. století. Zapomeňte na Insidious Jamese Wana, tady se hraje úplně jiná liga. A to díky šikovnému uchopení námětu, povedeným maskám a s minimem speciálních efektů. Těžištěm je atmosféra, pomalu se rozrůstající jako zhoubný nádor do života nebohých účastníků večírku. K jejímu budování používají bratři Philippouovi zručnou (ehm) ruku kameramana Mikea Gioulakise (Rozpolcený, Skleněný, My), stejně jako vydařených hereckých výkonů mladých herců v čele s debutující Sophie Wilde. 

V jejím podání osudem zkoušené dívky je cosi mrazivého, přičemž budete přemýšlet, zda jde o projev posttraumatického stresového syndromu po nečekaném úmrtí matky, nebo jestli je skutečně pronásledována duchy poté, kdy při jedné seanci zahlédne svou zesnulou matku. Stejně přirození jsou naštěstí i její herečtí vrstevníci, takže máte pocit, že se díváte do mobilu na skutečné události. Svět dospělých, tak vzdálený životu dnešních posedlých teenagerů, zastupuje pouze tradičně skvělá Miranda Otto (Pán Prstenů).

Přehrajte si trailer Ačkoli se film tváří jako hutná prvoplánová hororová zábava, nebojí se občas tasit drápy a zatnout se do ožehavého tématu předčasné ztráty matky, odcizení od rodičů a dospělých jako takových nebo zneužívání sociálních sítí. Naštěstí to bratři Philippouovi dělají s velkým citem a nikoli na sílu, aby diváka neodváděli od toho, co se děje na plátně. Toliko zasévají podhoubí pro letmé doteky nejistoty, kolem níž se line ústřední příběh životem zkoušené Mii. Samotné rozhodnutí, zda je příběh jednoduchý jako facka nebo jde o složitější propojení s naznačenými motivy, nechávají naštěstí na nás. A dělají dobře, protože kombinace otevřeného děsu a hlubokých životních traumat funguje naprosto skvěle až do samotného závěru, díky němuž si příště rozmyslíte zahrávat si se silami zla. Jenom prosím žádné sequely, prequely a spin-offy, o které si geniální konec společně s hodnocením na Rottenech přímo říká. Nerad bych se dočkal toho, jak je famózně podaná zápletka rozředěná dalšími díly k nepoznání. To by si totiž tenhle film nezasloužil.