Barbar: Recenze
17:00 | 02.11.2022 |

Jednou za rok přesně tohle potřebuju. Horor, co si se mnou hraje na schovávanou, miláček festivalového publika, co překvapí v kinodistribuci, nebo v tomhle případě u nás (bohužel) až na VOD. Barbara hledejte na Disney+, ale nemusíte se bát, jedná se o regulérní eRkovou jízdu. Hned na začátku je ovšem nutné přiznat, že Barbar bude své publikum rozdělovat podobným způsobem jako loni Zhoubné zlo Jamese Wana. Zach Cregger, režisér a scenárista dvou teen komedií, stálý člen improv a skečových uskupení, jeden z autorů televizního pořadu Whitest Kids U Know, se celkem nečekaně vrhnul na horor. Bylo by však chybou byť jen na minutu brát jeho dílo smrtelně vážně.
Mnohým fanouškům to nemusí být po chuti, protože když hlavní hrdinka přijede v úvodu ke svému AirBnB a místo prázdné útulné chatky (na kraji Detroitu) najde jiného hosta s vizáží odlíčeného Pennywise, všichni by chtěli u televize z plných plic řvát, ať se otočí na podpatku a peláší pryč. Už tady si Cregger hraje s očekáváním publika, protože ačkoliv první třetina snímku hraje podle home invasion pravidel, zjistíte, že to máte vlastně celé trochu naruby. Zároveň platí, že první třetina s mírným twistem ještě připomíná tradiční horor. To, co následuje, už je koktejlovou ekvilibristikou za barem, kdy Cregger přidává další a další ingredience, ale počíná si tak zkušeně a nenuceně, že jednoduše nemůžete z téhle horské dráhy vystoupit a nadšeně hádáte, co se bude dít dál.
Ony “žánrové zvraty” nejsou samoúčelné, dokonce ani nemají maskovat komorní rozpočet. Naopak si myslím, že natočit přímočarý home invasion by bylo o dost levnější, ale zároveň o poznání nudnější. Cregger chce bavit sebe i diváka, a naplno využívá jízlivosti nasbírané při vymýšlení skečů. Barbar neostřeluje vlastní žánr po vzoru Vřískotu, nehraje si lacině s vaším očekáváním, místo toho nenápadně šťouchá do toxického prostředí současného Hollywoodu, zamýšlí se nad genderovými klišé, a kdykoliv máte pocit, že už jste definitivně přešli do komedie, naservíruje gore jak z dílny S. Craiga Zahlera.
Čím míň toho o Barbarovi budete vědět předem, tím lépe pro vás. Zároveň byste však měli mít otevřenou náruč, protože kdo má v rámci hororového žánru tunelové vidění, ten bude nad Creggerovými hrátkami koulet očima. Přitom právě všudypřítomná podvratnost je infuzí, kterou žánr rok co rok potřebuje. Mám tušení, že Cregger svého úspěchu s Barbarem bude chtít využít, aby se posunul zas o žánr dál a pravděpodobně je to tak dobře, protože tady na ploše skromných sto minut odvyprávěl všechno, co potřeboval. Zároveň je jasné, že horor právě tyhle otevřené hlavy, co přijdou zvenku, a zkusí to úplně odjinud, nutně potřebuje. Konzervativní fandy Barbar možná rozhodí, připadně neprohlédnou skrz trochu uspěchané banální finále, ale ostatní ocení pevný autorský rukopis a přátelskou hru na kočku a myš.
Herecké obsazení by se vešlo do jedné oktávky, kulisy odpovídají jednomu prázdnému stavení s fortelným sklepem, a nebýt dvou již zmíněných opulentnějších odboček, dal by se Barbar natočit i v českých kulisách za peníze ne nepodobné rozpočtu Svěrákovy Jízdy. Creggerův výlet na pomezí hororu a spřátelených či zcela protichůdných žánrů je inspirující ve své lehkonohosti, s níž překonává očekávané překážky a podvědomé předsudky. Tvůrcům i zkušeným matadorům žánru totiž ukazuje, že z hororu nebo jeho fandů si nemusíte nutně dělat legraci, abyste se vzepřeli konvencím a přišli s něčím novým. Dobré nápady nic nestojí, ačkoliv je jisté, že nemít Cregger bohatou historii s úspěšnými skečovými pořady, nikdo by jeho “divný horor” nezaplatil.
Přehrajte si trailer Na coby, kdyby se naštěstí nehraje, a tak můžeme na tom letošním poli mezi řádky nevýrazných reimaginací a tuctových premis konečně sklízet i něco zralého a chutného. Ona sedmička v důsledku možná nevypadá tak lákavě, ale stejně jako loni u Wana, který - pravda - byl ještě rozvernější a brakovější, se vlastně nemůžu dočkat, až si Barbara pustím znovu. V tomhle filmu nejde o to, jestli někdo utíká před bubákem po schodech nahoru, nebo svítí baterkou do útrob tmavého sklepa, hulákajíc na lesy “je tam někdo?”. Tohle je film od fanouška pro fanoušky a jasná zpráva říkající “pojďme to zkusit zas trochu jinak, aniž bychom se zpronevěřili klasikám”.
Verdikt

imf
Horor, který se chová jako kličkující zajíc. Čím míň si toho o něm přečtete, tím líp pro vás. Pobaví zkušené fandy žánru, ale pravděpodobně i ty, co se lekačkám jindy vyhýbají. A kdykoliv máte pocit, že začíná lacině moralizovat, rychle se ohlédněte, protože na vás už potichu ušil boudu a hodlá vám ji hodit přes hlavu.
Vaše hodnocení
Podobné filmy
Hodnocení redakce
7/10
Spooner
8/10
do_Od
Hodnocení čtenářů
6/10
5h1nj1
7/10
Rokle
8/10
Ragnarok
7/10
Tomino
8/10
Phil cze
7/10
the dark knight
8/10
mattesko
7/10
Muf
8/10
Herkulesss
6/10
Nexus6
7/10
hroubek
6/10
Alangor
Registrace
- Komentovat a hodnotit filmy a trailery
- Sestavovat si žebříčky oblíbených filmů a trailerů
- Soutěžit o filmové i nefilmové ceny
- Dostat se na exklusivní filmové projekce a předpremiéry
Zapomenuté heslo
Přihlášení
Registrace
- Komentovat a hodnotit filmy a trailery
- Sestavovat si žebříčky oblíbených filmů a trailerů
- Vytvářet filmové blogy
- Soutěžit o filmové i nefilmové ceny
- Dostat se na exklusivní filmové projekce a předpremiéry
To nejvýraznější na celém filmu je samozřejmě použitý koncept vyprávění. Dějová struktura filmu je zde tvořena dvojicí, náladou i atmosférou, odlišných polovin, kvůli čemuž to na první pohled vypadá, že jde o dva různé příběhy, slepené dohromady uprostřed filmu. A nejen na první pohled, protože je to v podstatě pravda. Cregger pro zábavu napsal první dějství jako takové scenáristické cvičení na téma ženská postava vs nejrůznější red flagy (a proto se hlavní hrdinka v první části filmu chová jako typický charakter ve slasherech, určený k rychlému (a bolestivému) odpravení ze scény, takže nechybí , tj. všechno, před čím diváky varovaly postavy ve Screamu
Nevyhnutelným výsledkem toho je pak skutečnost, že druhá část filmu, po opravdu skvělé části první, na mnoho diváků působí kvalitativně slabším dojmem. V mém případě oceňuji obě části, ale souhlasím, že úvodní expozice disponuje silnějšími momenty, než zbytek filmu. Zejména proto, že v jejím rámci Cregger dokáže vykouzlit prvotřídní hororovou atmosféru strachu z neznáma (která později, , logicky ustupuje do pozadí), protože u podobných hororových žánrovek pochopitelně platí pravidlo, že čím více a déle je hlavní zlo tajemné a ukryté před zraky diváků, tím pro film (a diváka) lépe. Současně také dokazuje, že umí ukázkově pracovat s kamerou, hudbou a střihem, přičemž se při tom nemusí spoléhat výhradně na prvoplánové lekačky a gore (ale pár jump scare a "výživných" scén krvavě-masového ražení se zde samozřejmě najde), ale především s diváckým očekáváním stran naplňování žánrových škatulek.
Hmm, takže začínáme s osamělou ženou v jednom domě s cizím, na první pohled podezřelým (přece jen, hraje ho Skarsgård, který je "divný" už z podstaty věci, že
V okamžiku, kdy Cregger konečně odhalí všechny své karty, se druhé dějství překlápí do tradiční , ve které je prostor pro překvapení diváka, přece jen o dost menší, ale ani tady nechybějí některé zajímavé momenty , ale na druhou stranu i promarněné šance .
Filmu taktéž pomáhají slušné herecké výkony trojice Campbell, Skarsgård, Long (v uvedeném pořadí), skromná stopáž, díky které tempo nepolevuje a nuda se nedostavuje a zdařilá technická realizace (levné natáčení v Bulharsku, plus pár záběrů na dům a jeho okolí z Detroitu, na filmu ani tricích naštěstí není vůbec poznat). Celkově velmi povedená žánrovka a snad nebude Cregger s dalším filmem otálet zase tak dlouho