Pro tvůrce hororů jsou kletby dost vděčná záležitost. Proklít lze dům, konkrétního člověka, celou rodinu, ale třeba i deskovou hru. No a u Vadí nevadí se zlo schovalo do téhle pitomé táborové zábavy, jejímž cílem je z účastníků dělat hňupy, nebo je alespoň ztrapnit. A do značné míry se to děje i tady. Nový horor z dílny Jasona Bluma je opravdu hodně trapná záležitost. A popravdě dost možná nejidiotštější věc, jakou jsem v kině v posledních letech viděl. 

Vadí nevadí: FOTOGALERIE

Trojice kamarádek v klasickém hororovém složení „hodná holka, štětule, krásná a blbá“  vyráží spolu se svými ještě klasičtějšími protějšky „hezoun a vůl, rozpolcený správný kluk a homosexuální Asiat (tvůrci projevili fištrón, jedna postava zastupuje hned dvě minority)“ chlastat do Mexika. Tady se nechají naprostým cizincem ukecat k tomu, aby navštívili starou polorozbořenou misii a zahráli si tu zmíněnou hru, protože přesně tyhle věci lidi ve skutečnosti dělají. Bohužel na místě z jejich průvodce vypadne, že hra je prokletá a nikdy neskončí. A oni budou muset plnit drsné výzvy nebo říkat pravdu, jinak za to zaplatí životem. Nikdo mu samozřejmě nevěří, po návratu domů se ale začnou dít hrůůůůůůzné věci.

Hele na rovinu – tohle je prvotřídní srágora. Režisér Jeff Wadlow není úplné dřevo a natočil třeba dvojku Kick-Ass, ovšem z tohohle debilního nápadu by zábavný a napínavý horor nevydoloval ani John Carpenter s Wesem Cravenem. Asi bych byl schopný přehlédnout fakt, že ve filmu skoro nikdo nezvládá hrát a že hlavní hrdinka vypadá jako oživlá disneyovská princezna, která se začne srandovně klepat v každé vyhrocenější scéně. Srovnal bych se i s tím, že lekačky jsou mizerně natočené a přesně na těch místech, na nichž je budete čekat a vlastně mě ani moc nevadil způsob, jak směšně se zjevuje ústřední zlo. Ale samotná úroveň pitomosti u Vadí nevadí zdaleka překračuje to, co jsem schopný tolerovat. A to to jsem schopný tolerovat skoro všechno.

Vadí nevadí si totiž není své debility vědomé a je fascinující sledovat, s jakou samozřejmostí a sebevědomím se pokouší tvářit jako seriózní horor. Všechny papírově děsivé scény pak ale vyvolávají spíš takový ten lítostivý úsměv, kdy se člověk za tvůrce malinko stydí. A je fuk, jestli zrovna hrdinové vykecávají děsivé tajemství své minulosti, díky němuž s nimi přestanou kamarádi na pět minut mluvit (nebojte se, usmíří se o dvě scény později), nebo bojují o život ve scéně, kdy musí přejít přes střechu domu a u toho klopit flašku chlastu. Vadí nevadí nemá žádné nápady a momenty, které by měly potenciál pobavit, vyděsit nebo jakkoliv zaujmout a ve své nadutosti, kdy se tváří jako velká a děsivá podívaná, začne v půlce otravovat. Tak moc, že už přestane být i směšný.

Přehrajte si trailer Nejzajímavější na tom všem je nakonec fakt, že se v půlce natáčení neobjevil nikdo z producentů a neřekl, že by možná nebylo od věci se na to vykašlat a jít zbytek rozpočtu prochlastat. To, že Vadí nevadí bude volovina, muselo být jasné úplně všem. Ale vzhledem k solidním tržbám očekávám, že do dvou let tu máme film o Člověče, nezlob se, kde když někomu z hrdinů vyhodí figurku, tak zemře... A nepřekvapilo by mě, kdyby to dopadlo lépe než tohle.