Když Peter Jackson natočil v roce 1987 svůj první film Bad Taste-Vesmírní kanibalové, zřejmě nikdo si nedokázal představit, že tenhle chlapík zadaptuje Pána prstenů do podoby miliardového oscarového hitu. Z režiséra bizarních podivností jako jsou Meet the Feebles (1989) nebo Braindead-Živí mrtví (1992) časem vyrostl uznávaný vypravěč, a i když už nikdy nepřekoná svůj majstrštyk, zářez v historii světové kinematografii mu nikdo neodpáře. Tak proč by podobný osud nemohl potkat začínajícího režiséra Jakuba Krumpocha, který měl odvahu zkusit něco, co se v našich končinách příliš často nevidí? Totiž horor opřený o tuzemskou brakovou literaturu a vzdávající hold těm nejbizarnějším hororovým subžánrům.

Ne že by se horory v Čechách vůbec netočily – čas od času se nějaký odvážlivec najde (viz podobné filmy dole), a zdaleka ne vždycky je z toho ostuda. V každém případě se ale nedá tvrdit, že by u nás měl horor bůhvíjakou tradici. V rámci každoroční nadílky českých komedií a vztahových dramat je jich jako šafránu a občas si pomáhají dopingem v podobě jiných žánrů (komedie, drama). Jakub Krumpoch se rozhodl tuto mezeru vyplnit a nabídnout divákovi něco, co tady už dlouho nebylo. Totiž nekompromisní čistokrevnou hororovou zombie apokalypsu s démony, upíry a prostitutkami, zabalenou v hávu nevydaných literárních předloh Kotlety a Sněgoňové, s maximálním gorefestem uprostřed stověžaté matičky Prahy. Jestli vám to zní jako splněný vlhký sen z doby, kdy jste četli Kulhánka a představovali jste si, že ty jeho šílenosti nakonec přeci jenom někdo natočí, raději ještě nejásejte. Nebude to totiž tak jednoduché.

Sami tvůrci přiznávají, že nápad i jeho realizace vznikaly postupně v průběhu několika let, prakticky na koleni, pouze na základě nadšení pro věc a bez jakéhokoli většího finančního zajištění. Zapomeňte proto na výpravu a produkci ve vlastním slova smyslu. Krvavý Johann se pohybuje na úrovni amatérského projektu, v němž sice poznáte spousty známých českých herců, ale v kostýmech přinesených z domova a v lokacích natočených téměř bez jediného záboru. Říkáte, že to přece nemusí být problém, když vám polonahá Jana Bernášková na jeden záběr sežere půl kila skutečných syrových jater? Jenže to by musel mít Krvavý Johann něco jako příběh. Nebo alespoň pořádnou atmosféru. A tady narazíme na zdaleka největší a zároveň nepřekonatelný problém.

Na to, jak je dlouhý úvodní text vysvětlující, kdo je kdo, se totiž ve filmu v podstatě vůbec nic neděje. Máme přitom sledovat sequel legendy o doktoru Faustovi, nechvalně známém smluvním partnerovi samotného Mephistophela, jenž se vlastní krví upsal k dobrovolnému pobytu ve věčných temnotách výměnou za pomíjivé světské radovánky. Krumpoch, který na základě všemožné (přiznané) inspirace napsal taky scénář, se tady nechal lehce unést a příběh učinil zcela nepřehledným. Figurují v něm sice Mephistopheles (půvabně démonický Jan Dolanský), Johann Georg Faust (lehce mdlý a nestrašidelný Marek Holý), Faustova bývalá žena Markéta (Věra Janků a Lenka Vlasáková) a jejich společná dcera Helena (Martina Babišová), ovšem Krumpoch z nich zároveň udělal démony sající životní energii z lidských obětí, což je sice fajn, ale nikdo neví, proč to tam je. Všichni čtyři se pak pohybují Prahou, aniž by to dávalo jakýkoli hlubší smysl (proč Mephistopheles propustil Fausta z lochu?) a dělají věci pro vlastní děj zhola nepodstatné. Mnohé scény jsou díky tomu prakticky bezobsažné a není jasné, proč ve filmu vůbec jsou (flétnistka na Strahově, vietnamský prodavač).

Ale budiž, kašleme na logiku, tohle je hororová jízda, kde upíří prostitutky (Antonia Sainz, Brittany Bardot) sají při divokých orgiích krev z nejrůznějších údů svých zákazníků, tak jaképak rýpání. Naneštěstí nedokázal Krumpoch s dostupnými prostředky vybudovat ve svém debutu odpovídající atmosféru. Jednotlivé scény postrádají jakoukoli emotivnost či zabarvení, nepočítám-li nevolnost při pojídání vnitřností a končetin. Jistě, je to celé prošpikované nejrůznějšími odkazy a narážkami na použité předlohy a natočit scény v bordelu při běžném provozu muselo být logisticky náročné, ale navzdory námětu se Krvavý Johann nikdy nerozjede tak, aby se milovník braku a pokleslých žánrů tetelil blahem. Na to ve filmu chybí potřebná akce, a hlavně praktické efekty plné odpovídajících nechutností. Takhle statickou zombie apokalypsu jsme tu už dlouho neměli. Kdyby mi někdo řekl, že je to celé natočené jako experiment během 24 hodin jako Krysař F. A. Brabce, možná bych byl smířlivější. Ale ne o moc. Jsem totiž hluboce přesvědčený, že z námětu šlo vytěžit mnohem víc, jak ukázal třeba takový Shoky & Morthy v jejich poslední velké akci. Jenom to chtělo trochu přidané hodnoty.

Přehrajte si trailer Pochvalme poroto ještě jednou autory za odvahu a schopnost to celé dotáhnout do konce, ale ruku na srdce, jejich zápal pro věc se na plátno přenést nepovedlo. Situaci zachraňuje černý humor generovaný kolem postav Romana Zacha a Jiřího Ployhara ml., kteří se v jednom z minipříběhů pokouší zbavit mrtvol souseda a jeho mimina. Jenže jejich scény působí jako z jiného filmu a k souložícím upírkám moc nesedí. Nicméně naznačují, že Krumpoch dokáže svým postavám vdechnout určitou osobnost i motivaci, což je příslib pro jeho další případné projekty. Na novou zombie apokalypsu bych to už ale raději neviděl.