Posledních pár týdnů se před Janem Žižkou nedalo utéct. Petr Jákl ho propagoval snad všude, kde to šlo. A já jsem si řekl, že zkusím být optimista. Rozpočet třiadvacet milionů dolarů, pár zajímavých hereckých ksichtů a jakés takés zkušenosti z Hollywoodu dávali alespoň malou naději, že by se to celé mohlo přetavit ve film, který by mohl s hrdou hlavou do světa. Přál jsem to Jáklovi i jeho dílu. A po projekci jsem byl možná smířlivější, než bych měl být. Jenže od projekce už uběhly dva dny a prvotní snaha být na Jana Žižku hodný jaksi vymizela. A nahradila ji nepříjemná pachuť. 

Pokud už jste sjeli očima dolů k hodnocení, asi vás nepřekvapí, že nakonec hodlám s tou chválou šetřit. A abychom to měli rychle za sebou, nebudeme to chválení oddalovat. Roland Møller si vystřihl dalšího parádně charismatického záporáka a dovede být přesvědčivý i v akčních scénách a Sophie Lowe je herecky také vcelku zajímavá. Jo a úvodní bitka nevypadá zle a je to sympaticky naturalistické. No a tímto s pochvalami končíme a jdeme se bořit do bahna průměru a podprůměru. A někdy možná i trochu hlouběji. 

Jan Žižka: FOTOGALERIE

Řeči o tom, že Jan Žižka stál plus mínus půl miliardy korun, šly přehlédnout jen těžko. A i když by za jiných okolností asi nebylo fér řešit, kolik snímek stál a jestli to na něm je doopravdy vidět, tak tady to jinak nepůjde. Z rozpočtu se stalo marketingové lákadlo a spousta lidí vyrazí do kina, aby viděla „ten velký český film, co vypadá jako z Hollywoodu“. Jenže on tak nevypadá. Třiadvacet milionů dolarů je dost peněz, bohužel ne dost na to, aby Žižka mohl držet krok dejme tomu s Gladiátorem, Trójou nebo Jáklem často zmiňovaným Statečným srdcem. Nikdo soudný to od něj ale nechce. Na druhou stranu kousky typu Ironclad, Černá smrt nebo Centurion jsou už papírově podobná liga. Jenže i při srovnání s nimi Jan Žižka prohrává na celé čáře. Jednoduše to není příliš hezký ani výpravný film. 

Ladění do jakési šedivé není vizuálně příliš atraktivní, větší potíž je však v nenápadité práci s lokacemi, kostýmy nebo davovými scénami. Čeští filmaři by už měli dostat zákaz natáčet v lomu Velká Amerika a ten rozbitý mlýn, okolo něhož se párkrát projde, taky určitě znáte z pohádek, co běží na ČT2 o víkendu po poledni. A pár hradů velkolepost nedělá. Jan Žižka reálně nabídne asi tři trošku větší bojové scény (čímž myslím plus mínus nějakých padesát lidí) a pár procházek středověkými městy, které na rozdíl od bitev vypadají docela přesvědčivě. Ovšem celkově má co do velkoleposti tahle půlmiliardová produkce mnohem blíž k Andělu páně 2 nebo Ať žijí rytíři. I když u toho druhého si nejsem úplně jistý, protože Janákova rodinná středověká podívaná působila přinejmenším ve finále epičtěji. 

Pak tu máme bojové scény. Čeští kaskadéři patří mezi elitu, údajně máme i skvělé šermíře a vůbec ideální podmínky na natáčení akce. To víme ze spousty zahraničních filmů. Ale dobří kaskadéři nestačí, a když se kamera při bitkách permanentně hýbe, jde hrdinům na tělo tak moc, že nebudete vědět, kdo koho zrovna mlátí palcátem po hlavě, a při scéně v jeskyni neuvidíte už vůbec nic, tak je to celé naprosto k ničemu. Akční scény jsou většinou nepřehledný bordel. A ta jedna jediná, kdy se staví vozová hradba, je jak vykradená z tahové strategie (a právě Statečného srdce). Hráč A pošle do akce lukostřelce, hráč B reaguje dřevěnými deskami. Hráč A prožívá šok, pošle do akce jízdu. Hráč B upraví štíty a jízdu propíchá ze své zabezpečené pozice. Hráč A opět prožívá šok a pošle do akce pěchotu. Hráč B opět propíchá pěchotu a pak ve zmatku uteče. A divák čumí a nevěří, že lze bojovou scénu pojmout jako nudné a nuzné šachy nebo Heroes of Might and Magic. Uf. 

Takže zatím jsme si řekli, že je to vcelku nehezké a lacině působící a nemá to příliš dobrou akci. A ono to bohužel se zbytkem není o moc lepší. A tady už jde o věci, které nelze omluvit nedostatkem peněz nebo něčím podobným. Největší potíž filmového Jana Žižky tkví totiž v tom, že není dobře odvyprávěný. Potenciální výhodu, že se příběh odehrává v době, o níž historici moc nevědí, se nepovedlo přetavit v nic zajímavého. U postav se nikdo nezabývá tím, že by řešil, co se odehrává v jejich hlavách a co by je teoreticky mohlo motivovat k tomu, co dělají. Hlavní hrdina je žoldák, pak je hodný žoldák a pak je připravený být vojevůdce. Proč a jak k těmhle změnám dochází, se řeší buď střihem a „diváku, moc o tom nepřemýšlej“, případně těžko uvěřitelnou love story nebo sázkou na to, že české publikum přeci ví, že z něj bude vojevůdce, tak z něj vojevůdce bude. Jak se k tomu postaví zahraniční publikum, si nedovedu moc představit. Poslední hodina vypadá víceméně tak, že se pár lidí nahání po lese, vyměňují si zajatce a na konci se sem teleportuje jedna umírající postava a z Žižky se stane hrdina, aniž by divák a očividně i Ben Foster měli tušení, jak k tomu došlo. S postupující stopáží je čím dál víc ubíjející sledovat marnost a vyprávěcí bezradnost tvůrců a smiřovat se s faktem, že ani tentokrát si Češi ten Hollywood na chleba nenamažou. 

Přehrajte si trailer Jan Žižka není povedený film. Jakkoliv jsem mu držel palce, vystřízlivění a srážka s realitou přišly nečekaně rychle. Dva dny po novinářské projekci si z něj nevybavím prakticky nic, kvůli čemu bych vás posílal do kina. Jana Žižku si možná alespoň trošku můžete užít, pokud na něj vyrazíte jako na středověkou béčkovou mlátičku s průměrnou akcí a trochou krve, která nemá větší ambice než ukázat pár usekaných hlav a probodaných zloduchů. A i v tomhle směru je to vlastně nakonec přinejlepším průměr. Tu čtvrtou hvězdičku tam nakonec dám i proto, že na to lidi stejně přijdou a kinaři snad díky Žižkovi přežijí letošní zimu...