My Češi jsme na svůj středoevropský slovanský původ mnohdy až nezdravě hrdí. Co na tom, že z genetického hlediska jsme celkem pestrá směsice všemožných národů – zkrátka jsme Češi a hotovo. Jak půvabně v tomto kontextu vyzní třeba naše„národní“ fotbalové skandování „Kdo neskáče, není Čech!“ Leckoho při tom musí nutně napadnout, že to s tím naším původem možná nebude tak snadné. Ostatně na problém „češství“ poukázala svého času i anketa o Největšího Čecha, kde se ukázalo, že mnozí Češi jsou „naši“ jenom proto, že šli náhodou kolem. Není divu, že mezi českými velikány v nejrůznějších anketách opakovaně vítězí geniální Jára Cimrman, který je prokazatelně Čech jako poleno, ovšem s tím nepatrným rozdílem, že vlastně nikdy neexistoval. Čímž se dostávám k otázce, jak podstatnou roli může původ hrát v životě člověka?

Pro posledního mužského příslušníka starobylého (a zcela fiktivního) šlechtického rodu Cimburk-Kolovratníků v podání Bolka Polívky je původ naprosto vše. Od něho se totiž odvíjí jeho vlastní identita, ve které hraje nezředěná modrá moravská krev absolutní prim. Podle sebe soudím tebe, chtělo by se dodat. A přesně takový poslední příslušník Cimburk-Kolovratníků je. Povýšený, snobský a absolutně nesnesitelný. Jeho manželka Kateřina (Jitka Čvančarová) na tom není z hlediska „lidskosti“ o mnoho lépe a sama sebe činí středobodem veskrze malého šlechtického světa, tvořeného krom samotného manželského páru už jen jedinou dědičkou rodového jména i majetku, sympatickou dcerou v podání Simony Lewandowske. Je to právě ona, kdo vnese absolutní chaos do poklidných rodinných vztahů, když při příležitosti oznámení zásnub s veskrze „normálním“ českým mládencem (Filip František Červenka) nechá všem rodičům udělat genetický test. A jeho výsledky jsou pochopitelně šokující.

Co následuje, to si jistě dovedete představit. Jenže pokud čekáte satirický vhled do „národovectví“ a sžíravou kritiku zatuchlých společenských poměrů, jimž by pořádný průvan tu a tam neuškodil, budete zřejmě zklamáni. Nová komedie režiséra a scénáristy Petra Zahrádky (Chlap na střídačku, Ženy a život) jde totiž na ruku především průměrnému českému divákovi, který se rád zasměje vtipům o cigoších a ke spokojenosti mu stačí všelidový druh humoru. Nicméně bylo by nespravedlivé komedii Jak se nám to mohlo stát?! tímto způsobem odsoudit. Především proto, že buranství zde slouží nejen jako prostá forma humoru, ale současně jako prostředek komunikace s divákem. A v mnoha ohledech to nakonec funguje překvapivě dobře. 

Každý ze čtyř hlavních aktérů, tj. Polívka, Čvančarová, Donutil a jeho filmová manželka Eva Nosálková Leinweberová, dostane do vínku jednu genetickou linku, jenž definuje jejich příběhový oblouk – od počátečního zděšení až po vyrovnání se se svým původem. Zatímco Polívka zjišťuje, že jeho babička se zřejmě spustila s pohledným domorodým obyvatelem Severní Ameriky, Čvančarová se rázem stane Romkou, Donutil zase Němcem a Nosálková Leinweberová se ocitá v rozvětveném rodokmenu britské královské rodiny. Pro každého z nich to je pěkná rána, nicméně komediálně se nejvíc daří Miroslavu Donutilovi. Jeho pan Novák je jako vystřižený z magazínu „Čech jako poleno“ a postupné zděšení z německého původu je zdaleka nejvděčnější. Už dlouho jsem nebyl z Donutilova hereckého výkonu tak nadšený. Tahle role mu zkrátka sedne jako ulitá. Ostatně česko-německé špičkování je pro našince dlouhodobě aktuální a vděčné téma. 

Velmi povedená je i britská královská linka, kde herecky kraluje Eva Nosálková Leinweberová. Její klasická česká mamka, co náhle zjišťuje, že jí v těle koluje modrá krev a snaží se neudělat nově nabytému původu ostudu, je příjemně civilní a přinese několik skvělých momentů. Jitka Čvančarová a její cesta do hlubin romské duše je na druhou stranu velice buranská a cíleně se trefuje do notoricky stereotypního vztahu většinové společnosti a Romské menšiny, aniž by si na to brala rukavičky. Vtipy o cigánech jsou pro průměrného diváka zřejmě vděčné a snažit se to nějak modulovat nebylo v úmyslu tvůrců. Ještě hůř ovšem dopadl Bolek Polívka, který sice zpočátku exceluje jako nabubřelý snobský panák, ovšem se svou rolí „indoše“ si vytáhl Černého Petra v podobě nejméně vtipné podzápletky. Tady žádný pokus o humor prostě nefunguje. 

Přehrajte si trailer Pokud byste na základě shora uvedeného chtěli přesto jásat nad geniálním komediálním syžetem a skvělou ukázkou, jak si my Češi dokážeme sami ze sebe udělat legraci, musím vás zklamat. Jakkoli „tuzemský“ se snímek zdá být, vznikl na základě francouzské předlohy Cocorico (2024) s králem francouzské komedie Christianem Clavierem v hlavní roli. Ne, není to žádná hanba, inspirovat se (byť mnohdy doslovně) v zahraničí, nicméně plusové body za originální námět v tomto případě zůstávají na venkovním hřišti. Zdaleka největším problémem je ovšem velká nevyváženost ve vtipnosti jednotlivých zápletek a někdy až příliš hrubozrnný humor poplatný stereotypnímu vnímání vybraných společenských otázek. Zamrzí to tím spíš, že potenciál přerůst v něco většího tady rozhodně byl a je škoda, že zůstal pohříchu nevyužitý, protože komedií odvážně nastavujících naší společnosti legendární zrcadla je celkem málo. Takhle jsme dostali „pouze“ klasickou buranskou komedii s několika světlými momenty přerůstajícími hranice žánrů kamsi do vyšších sfér, odkud se však velmi brzo padá zpátky na zem.