Fentanyl. Droga patřící do skupiny syntetických opioidů. Mnohonásobně účinnější než heroin a návyková již po první dávce. A protagonista nového slovenského filmu o bratislavské drogové scéně. Přijde vám to jako zajímavé téma? Bezesporu. Znepokojujícími zprávami o „zombie droze“ nás média zásobují s železnou pravidelností. Pro někoho zbytečná hysterie, protože drogy tady byly, jsou a budou. Pro jiné strašák v podobě hrůzostrašných lidských osudů. Protože pro toho, kdo má ve svém okolí někoho drogově závislého, jsou omamné a psychotropní látky něco víc než jen abstraktní filmová zápletka. Možností, jak mohou filmaři uchopit tak problematickou věc, jako jsou drogy a jejich zneužívání, je přitom celá řada – od děsivě pravdivých dokumentů, jako je Katka, až po komedie plné milých zhulených lidí (například Zahulíme, uvidíme). Autoři Fentasy se rozhodli pro cestu kriminálního thrilleru volně inspirovaného skutečnými událostmi. Proč ne.

Kriminálek s drogovou tematikou je sice celá řada a každoročně vyplňují obsah desítek televizních seriálů (včetně těch tuzemských), ale filmových thrillerů z českého nebo slovenského drogového prostředí moc není. V roce 2022 nás do zákulisí české drogové subkultury zavedl Adam Mišík jako dealer ve filmu BANGER. a vedl si překvapivě dobře. Ale nebyla to kriminálka. Fentasy jde v tomto směru dál a příběh o dvou mladých lidech pohlcených představou snadného zisku pramenícího z výroby a prodeje fentanylu rámují kriminální zápletkou ve stylu nejmenovaného slavného amerického dramatu.

Fentasy: FOTOGALERIE

Na scénu se tak kromě hlavní hrdinky Sofie (přesvědčivá Kristína Kanátová) dostává vyšetřovatel Daniel (stabilně zachmuřený David Švehlík), jejichž vzájemná interakce ve výslechové místnosti obepíná celý příběh od začátku až téměř do úplného konce. Díky takto pojatému příběhovému uchopení se vše, co se na plátně děje, odehrává jako flashback a vy můžete počítat se všemi scénáristickými možnostmi spojenými s tímto způsobem vyprávění. Včetně finálního zvratu. Velmi brzo se tak díky výpovědi Sofie a jejího všudypřítomného voiceoveru dozvíte vše potřebné o hlavních postavách – o jejím příteli Viliamovi (psychopatický Noël Czuczor), co umí vařit smrtící imitaci heroinu, těhotné kámošce Heleně (sympatická Bronislava Kováčiková), místním dealerovi (namachrovaný Tomáš Magát) a ruské mafii. A drama může začít.

Hlavní účinek Fentanylu (respektive Fentasy) ovšem nespočívá v kriminální zápletce. Ta je velice strohá až nechtěně zjednodušená a není na ní nic zajímavého, snad kromě tradičně nejapných vyšetřovacích postupů a zbytečných chyb v policejních reáliích. To, co vás na Fentasy osloví, je především intenzita, s jakou se vám autoři snaží poodkrýt cestu běžného mladého páru ze sídliště do osidel kriminálního polosvěta drogově závislých. Jejich sugestivní ztvárnění aplikace drog ve vás vyvolá až fyzické pocity odporu a díky „mikroskopickým“ záběrům na účinek drog v lidském těle se jim daří navodit u diváka pocit bezprostřední zkušenosti.

K tomu si připočtěte halucinogenní ztvárněním stavů drogového opojení a máte výsledek, za který se debutující režisérské duo Samuel Vičan a Anastasia Hoppanová rozhodně nemusí stydět. Poselství je přitom jednoznačné (drogy jsou špatné a nikdo by je neměl brát) a je umocněné i skutečností, že žádná z hlavních postav není sympatická a neprojde v průběhu filmu žádnou katarzí ani sebereflexí. Všichni zůstanou u svých zločinů až do naprostého konce. To však v žádném případě nelze brát jako negativum. Ostatně Martin Scorsese na tom vystavěl své démonicky hypnotické Zabijáky rozkvetlého měsíce.

Za zmínku stojí i technická stránka filmu. Pokud by omamné a psychotropní látky měly mít nějaký svůj charakteristický sound, tak Janu Bezouškovi se jej zřejmě podařilo nalézt. Zvuky šňupání, vstřikování, bublání, klokotání a všeličeho jiného ve vás opět vzbudí pocity, jako kdybyste byli přímo na místě a zažívali děj na vlastní kůži. A úmyslně to není vůbec příjemný zážitek. Kamera debutujícího Maroše Žilinčana je příznačně netrpělivá jako při abstinenčních příznacích, neustále se pohybuje, krouží kolem dokola nebo někam nahlíží a umocňuje intenzitu, s jakou autoři chtějí, abyste jinak fádní příběh prožívali. To samé platí o hudbě Ondřeje Brouska, jemuž se podařilo přesně trefit hranici toxického hnusu odpovídajícími nemelodickými tóny. Bohužel současně s tím se v rámci postprodukce nepodařilo vůbec sladit hlasitost zvuků s postsynchrony, takže některým postavám není místy vůbec, ale vůbec rozumět. A není to rozhodně tím, že postavy mluví slovensky – v nedávné Válce policajtů takový problém nebyl, ačkoli se tam mluvilo silným východním slangem. U snímku s tak naléhavým tématem je to velká škoda, protože to sráží úroveň zážitku o level níž.

Samotná skutečnost, že se tvůrci při svém prvním filmovém počinu inspirovali všude možně, není na škodu a rozhodně nepatří mezi vyložená negativa. Zápletka připomínající Perníkového tátu se inspirovala skutečnými událostmi, ke kterým došlo na Slovensku v roce 2011. Drogové stavy a pocity hnusu jsou jako vystřižené z Trainspottingu a mají požadovaný efekt. A o finálním zvratu už tady byla řeč. To vše funguje na režijní a scenáristický debut překvapivě solidně. Nelze však pominout fakt, že po odeznění prvotních pocitů ze světa drogového zločinu vám Fentasy nic moc dalšího nenabídne, snad s výjimkou zdařilého castingu. Je-li Sofie hlavní postavou, potom její příběhový oblouk není dotažený do konce, a pokud jím je vyšetřovatel Daniel, tak u něj už teprve ne. Na kriminálku je tu málo vyšetřování, na drama zase nedostatek charakterového prokreslení. Jako drogová prevence to ale fungovat může.