Dvacet let jsme museli počkat, abychom sami sobě řekli, že Zahulíme, uvidíme (překlad stejně kultovní jako Nekecej a pádluj) nebo Hele, vole, kde mám káru? nejsou boží koktejly zábavných potrhlostí jen v odéru zakázaných látek a naší pozdní puberty. První Harold a Kumar měli premiéru rok pár měsíců před rozjezdem MovieZone, takže se tu nikdo z nás nemohl zvěčnit osmičkovou recenzí a slabostí pro huličské fóry, neomylný komediální timing nebo hranaté burgery, kvůli nimž bychom i my jeli světa kraj.

Jistě, z pohledu filmových intelektuálů můžete podobný kotlík lepších a slabších SNL skečů, sešitý dohromady nutkáním dát si burgery a utišit munchies, odsoudit jako trestuhodný relikt doby. Některé pasáže s výletem do buranova a příliš vilnou Malin Akerman míří mimo terč, ale stejně se nakonec utrhnou s proudem zaručeně bláznivých a i po letech vděčných gagů, ať už jde o do bezvědomí zmemovaného Ryana Reynoldse a jeho “why?”, zpívání v autě, jízdu na zhuleném gepardovi, bratříčkování s Neillem Patrickem Harrisem, nebo extrémním extrémismus uprostřed večerky. 

Tenhle film je i po letech tak rozkošně bezelstný, že mu odpustíte tu a tam slabší pasáž, protože nikdy netrvá déle než minutu. A pak se odněkud zase zjeví podpásovka do bránice, z níž se budete sbírat až do závěrečných titulků. Vlastně jsme nikdy pořádně nevypátrali, odkud se Danny Leiner (režisér tohoto filmu a Hele, vole, kde mám káru?) vzal. Nikdy předtím a nikdy potom nevznikl film s ani omylem podobnou DNA. To hulení v tom určitě roli hraje, ale jako člověk, co se v životě dotknul leda posekané trávy na zahradě u dědečka, můžu potvrdit, že tenhle druh pěstěného humoru funguje velmi dobře i na střízlivé jedince.

Výjimečnost prvního dílu dokazuje i tragický kvalitativní sešup ve dvojce a trochu vyměklé vybrání zatáčky ve vánoční trojce. Poprvé je to ale vždycky nejlepší, zvlášť s tím Asiatem z Prciček a s tím Indem ze Sexy párty. Co mohlo vypadat jako projekt dvou záložáků, se v roce 2004 zarylo do myslí teenagerů mimořádně hluboko. 

Od té doby jsme marně čekali na Oscary, červená čísla na ČSFd, nebo alespoň release v Criterion Collection. Nic z toho se nestalo, takže zasahujeme alespoň čestným VIM, které by k téhle klasice mohlo přivést novou generaci. Jestli vám v době premiéry bylo plus mínus šest měsíců, jste ideálním kandidátem na devadesátiminutovou komedii, jakou už dnes nikdo nenatočí. A možná je to dobře, protože by z toho rupla žilka mnoha lidem. Bojíte se, že budete jedním z nich? Nezbývá než to vyzkoušet. Můžete si pak připsat bobříka odvahy. A ňadra Katie Holmes!