Martin Scorsese je legenda, padesát let na vrcholu, natočil tohle a tohle… tenhle odstavec tentokrát přeskočíme a já budu předpokládat, že víte, že jde o jednoho z největších vypravěčů posledního půlstoletí. Scorsese je král a zároveň jeden z nejhlasitějších kritiků toho, co současný Hollywood posílá do kin. Ze své pozice si to může dovolit, i když třeba jeho Irčan nebyl zdaleka taková pecka, na jakou jsme u něj zvyklí. Ale má svoje odtočeno a těch klasik si připsal dost na to, aby si mohl dovolit ve svém věku mudrovat. A člověk svým způsobem musí respektovat, že se mu nelíbí, že do kina Disney posílá třetí Ant-Many a čtvrté Thory a že Warneři už nějakých deset let vymýšlejí, jak pořádně podojit komiksovky. Koneckonců ve svém vztahu k současnému filmovému mainstreamu není sám. A když na tohle budete myslet u jeho novinky, začne vám možná dávat víc smysl. 

Scorseseho Zabijáci rozkvetlého měsíce vyrážejí do kin jako film velkého režiséra, v němž se sešly dvě přední herecké osobnosti, s nimiž spojil svou kariéru. A taky jako snímek, který se nebojí nedělat to divákům lehké. Už jen svou více než dvousetminutovou stopáží. Nebudu tu psát, že délka je problém, ačkoliv si dovedu představit diváky, pro něž může být důvodem, proč Martyho novinku v kinech vynechat. Spíš je ale důkazem, že jde o „Scorseseho film a Scorsese si točí po svém navzdory Flashovi a dalším“. A že si ho musíte trošku zasloužit. V tomhle případě vysedět. 

Zabijáci rozkvetlého měsíce: FOTOGALERIE

206 minut fakt není málo a beze srandy si dejte pozor, kam na Zabijáky rozkvetlého měsíce vyrazíte, protože kino se špatnými sedačkami tady prostě pocítíte. Důležitější však je, jestli se povedlo ty skoro tři a půl hodiny zaplnit něčím, co stojí za to takhle dlouho sledovat. A tady se konečně dostáváme k tomu podstatnému. Jednoduše řečeno – těžko říct. Ale asi to radši trošku rozepíšu. 

Novinka Martina Scorseseho není divácký film. Pro jistotu si tu předchozí větu přečtěte ještě jednou. Jeho příběh o tom, jak ve dvacátých letech za podivných okolností umírali příslušníci kmene Osedžů, jimž se povedlo na jejich pozemcích najít ropu a neskutečně na tom vydělat, se může ze synopse a trailerů tvářit jako detektivka. Jenže Marty rozhodně netočí tradiční žánrovku. Už jen proto, že samotné pátrání se tu řeší až v poslední třetině a je spíš odbočkou od příběhu lidí, kteří tu žijí, milují se, zakládají rodiny, zabíjejí a umírají. A že víceméně od první chvíle víme, kdo za těmi ošklivými věcmi stojí. Scorsese spíš než příběh jednotlivých lidí a snahu o vypátrání zločinců řeší jednotlivé hrdiny, jejichž životní cesty osud spojil uprostřed pustiny, kde se točí obrovské peníze a stačí po nich hrábnout. A občas se při tom trošku zašpinit. 

Ve svém dvousetminutovém vyprávění se zaměřuje víc než na příběh nebo gradaci násilností na několik postav a možná trochu nečekaně to jsou hrdinové, s nimiž není zrovna příjemné trávit čas. Robert De Niro i Leonardo DiCaprio tu jsou brilantní, ale někdy po šedesáti minutách zjistíte, že vás jako diváky možná úplně netěší trávit s nimi v kině čas. Protože to jsou zrůdy. Scorseseho příběh se tak točí okolo tří postav, přičemž dvě jsou naprosto odpudivé. Zatímco De Niro tu září jako milý strýček, který pod maskou úsměvů a sousedské bodrosti skrývá chladnokrevně kalkulujícího cynika, ovšem je jaksi „standardně zlý“, DiCaprio tu vystřihl jednu z nejopovrženíhodnějších postav stříbrného plátna vůbec. 

Jeho bývalý voják Ernest Burkhart – ve skutečnosti vojenský kuchař – je odporný zbabělec, tupý primitiv, lakomec, lidská zrůda a jako bonus i tak trošku idiot, jenž se sebou nechává ochotně manipulovat. Je vlastně fascinující sledovat, jak není ve skutečnosti tradičně zlý. Miluje svou manželku i rodinu, má rád vyženěné příbuzné a za jiných okolností by to byl celkem i fajn chlap. Jenže se sebou nechává vytírat podlahu, má rád peníze a ochotně dělá i svým nejbližším strašlivé věci. A těžko říct, jak moc se do toho musí ve skutečnosti nutit… Což nakonec vede k tomu, že ty tři a půl hodiny přemýšlíte, jestli ho máte litovat, nebo nenávidět, protože on sám v podstatě není schopný ovládat své lakotné pudy a i když ho to strašně mrzí, občas prostě někoho zabije nebo nechá zlikvidovat. Protože se mu to řekne, nebo se díky tomu bude mít lépe. Scorsese tak diváka staví do nepříjemného postavení – musí tři a půl hodiny trávit s hrdiny, jimiž bude pohrdat. A vedle nich pak září Lily Gladstone jako maják slušnosti a inteligence, která tu musí víceméně dvě stě minut trpět, ať už fyzicky, nebo emocionálně. 

Přehrajte si trailer Samozřejmě je tu výtečná kamera Rodriga Prieta a pompézní výprava nebo skvělá hudba, přesto jsou Zabijáci rozkvetlého měsíce spíš komorní podívaná. A velmi intenzivní v tom, jak zlá dovede být vůči divákům. Scorsese natočil opravdu velmi autorský snímek v tom smyslu, že si může dovolit nutit publikum, aby se v kině cítilo tři a půl hodiny nekomfortně, ať už kvůli délce, nebo postavám, pro něž s postupující stopáží budete mít méně a méně pochopení.

Dovedu si představit, že Marty přesně tohle chtěl. Velký film s velkými hvězdami, který půjde výrazně jiným směrem, než jaký dnes vytyčuje mainstreamový Hollywood. A že se někde potutelně směje lidem a jejich bolavým zádům, jimž po dvou a půl hodinách dochází, že se můžou těšit na další hodinu nepohodlí, ať už v mizerné sedačce v kině, nebo při sledování DiCapriova superšmejda. V Mafiánech, Casinu nebo Vlkovi z Wall Street dokázal Scorsese diváky donutit, aby fandili gangsterům a lumpům a třeba i toužili být součástí jejich světa. Tady to dělá přesně obráceně. Nejradši byste od téhle party lidského hnusu utekli co nejdál. A režisér vám to nedovolí. 

Takže – Is this cinema? Rozhodně. Tohle je film, který si mohl velký režisér natočit bez toho, že by mu někdo kecal do práce. Jsem přesvědčený, že Scorsese věděl, kde by šlo něco střihnout a zkrátit nebo jakou scénu by mohl udělat pro diváky trochu atraktivnější. A neudělal to. Protože je Scorsese. Protože je režisér zvyklý posouvat hranice i za cenu toho, že se to nemusí líbit každému. A že takové možnosti už velký Hollywood nabízí čím dál méně.

Ale stojí za to to vidět? Určitě ano, v jistých směrech jsou Zabijáci rozkvetlého měsíce brilantní. Jen však počítejte s tím, že po odchodu z kina budete mít pocit, že to mohlo být kratší, mohlo to být svižnější, mohlo to být zábavnější, mohlo to být snazší na sledování. To by už  však nebyl ten film, jaký chtěl Scorsese natočit.