Dar Salim je borec. Nemá smysl snažit se to napsat jinak. Tenhle dánský herec s iráckými kořeny má za sebou neuvěřitelnou životní cestu, na jejímž pomyslném vrcholu prozatím stojí nejvyšší dánské ocenění za herecký výkon v dramatu Jdi v pokoji, Džamile. Jednalo se navíc o Salimův debut, což je o to impozantnější. Od té doby přispívá dánské kinematografii stejně aktivně jako slavnější kolega Mads Mikkelsen, a podobně jako on se občas mihne (byť ve skromnější míře) i v americké produkci (EXODUS: Bohové a králové). Pokud nevíte, o kom je řeč, podívejte se na loňskou pecku Guye Ritchieho The Covenant a hned budete vědět. A dáte mi za pravdu, že Dar Salim je opravdu borec.

V roce 2017 si zahrál v dramatu Darkland (Underverden) o špičkovém kardiochirurgovi Zaidovi, kterého smrt bratra vtáhla do víru krvavé pomsty, v jejímž důsledku přišel prakticky o všechno – o kariéru, rodinu i svobodu. Darkland byl prvotřídní zářez do kategorie revenge thriller, kde se Salim představil v takové formě, že jste mu věřili jak zkušené pohyby skalpelem při namáhavých operacích, tak touhu vymlátit duši z každého, kdo má něco společného se smrtí jeho bratra. Zasazení do muslimského drogového podsvětí v Kodani navíc dodávalo ději potřebnou naléhavost a aktuálnost, čehož se Dánové rozhodně nebojí. Kdo jste tenhle přímočarý a akcí nabušený kousek minuli, doporučuji doplnit, protože právě teď se do kin dostává druhý díl a jak už možná tušíte, i tentokrát budu mít za co chválit.

Příběh s odstupem několika let navazuje tam, kde minule skončil. Zaid si odpykává mnohaletý trest odnětí svobody, protože vražda drogového bosse je pořád vražda. Namísto transplantací srdcí rozváží po vězení knihy z knihovny a když může, zastane se slabších spoluvězňů. Jinak se ale drží stranou veškerého dění. Jedinou starost mu dělá, že nemůže být s malým synkem, co se mu v mezidobí narodil. Proto nakonec kývne na nabídku policejní důstojnice, aby získal přízeň nového hráče na kodaňské drogové scéně a pomohl jej usvědčit. Jenže k tomu se bude muset ponořit hluboko do svého svědomí a začít dělat věci v naprostém rozporu s jeho dosavadním morálním kodexem. Díky tomu získává druhý Darkland zcela odlišný tón, protože Zaid tady nemstí spáchanou nespravedlnost, ale naopak dělá věci, za které se on sám hluboce stydí. Může je sice ospravedlnit tím, že je páchá na drogovém podsvětí, kde nikdo není úplně bez viny, ale člověk je pořád člověk a Zaid dobře ví, že menší zlo je pořád zlo.

Režisér s československými kořeny Fenar Ahmad zůstal stejně jako v prvním díle rovněž na pozici scénáristy (resp. jednoho ze dvou scénáristů) a po tragicky nezvládnuté fantasy Valhalla: Říše bohů (2019) se vrací na důvěrně známou půdu kriminálních dramat z prostředí muslimských menšin. Navíc udělal velice rozumný krok kupředu, když nezůstal u opakování téhož schématu jako např. v kultovní sérii Death Wish, k níž se první Darkland minimálně tematicky hlásí jako později narozený bratranec. Darkland: Návrat je svým zasazením čistokrevným kriminálním thrillerem o infiltraci drogového podsvětí, takže k bitkám, honičkám a přestřelkám sice taky dojde, ale v mnohem menší míře. Zaid už není Kráčející skála mlátící rovným dílem dánsky mluvící sunnity a šíity, ale pochybnostmi zmítaná lidská troska, jež dobře ví, že její starý život se už nikdy nevrátí. Jediné, co mu zbývá, je cesta kupředu. Protože když svůj kříž donese až na úplný konec pomyslné křížové cesty (muslimové prominou), možná tím zachrání alespoň svého syna.

Díky odklonu od akčního thrilleru k dramatu dostávají velký prostor především Zaidovy emoce, s jejichž zahráním nemá Salim coby charakterní herec vůbec žádný problém. Zůstává s nimi sice naprosto osamocen, protože ostatní postavy jsou buď okrajové figurky (včetně bývalé manželky a policejní důstojnice), nebo protihráči z řad nového mafiánského bosse, jenže ono to vůbec nevadí. Proč? Protože tohle je čistokrevná one-man show postavená na Salimově charismatu. Muslimská drogová scéna je opět příjemně mrazivá a kodaňská ghetta hemžící se drogovými dealery a mladými delikventy je znepokojující stejně jako v jedničce. Vlastně mnohem víc, protože tentokrát se stávají Zaidovým novým domovem, což je pro bývalého kardiochirurga a následného vězně doposud neznámá zkušenost. Nově navázaná přátelství procházející zatěžkávacími testy při nezastavitelném pohybu po spirále zločinu pak představují další fajn moment, kdy doufáte, že to Zaid zvládne, aniž by ztratil sám sebe. Scénář takovýchto okamžiků nabízí hned několik a dávají víc prostoru pro růst Zaidova charakteru, než tréninková montáž z jedničky (která je ale taky fajn, byť žánrově jinde).

Jistě, celé je to po příběhové stránce zhruba to samé, co před několika dekádami předváděl např. Van Damme v Není úniku a podobných béčkových produkcích. Jenže Van Damme není (s prominutím) Dar Salim a levné kanadské exteriéry nejsou vyloučené lokality soudobé Kodaně. Tohle spojení kriminálky a muslimských menšin funguje skvěle i napodruhé a pokud Ahmad se Salimem časem přidají ještě třetí díl Darklandu, mohli by zkompletovat trilogii na pomyslném protipólu k jiné dánské trilogii Dealer režiséra Nicolase Winding Refna. Něco takového bych si po dvou povedených kriminálkách o neobyčejně obyčejném antihrdinovi moc přál. A vy byste měli taky.