Ridley Scott se stal režisérskou legendou už díky Vetřelci a Blade Runnerovi, teprve na začátku nového tisíciletí ale začal pravidelně dodávat dobré a lepší filmy. Gladiátor, Černý jestřáb sestřelen, Americký gangster... samá paráda. Pak ale přišel rok 2010 a hůř přijatý Robin Hood, po kterém se začalo úpěnlivě čekat na Scottův historický reparát. Je tedy Exodus vytouženým návratem ke gladiátořím kvalitám? No... není.

To je samozřejmě ta jednoduchá odpověď. Ta složitější začíná tím, že židovský odchod z Egypta skřípe už od začátku. Scott sice patřičně vysvětlil, že kdyby neobsadil známé tváře, nikdy by na film nesehnal peníze. Jakmile ale vidíte Johna Turturra, Sigourney Weaver nebo Bena Mendeslona se zlatavým make-upem, tak nějak nepřemýšlíte o jejich postavách, ale o tom, jak divně to vypadá. Že všichni dobře hrají? Jistě. Iluze dávné egyptské říše ale prostě není stoprocentní a moc jí nepřidává ani Baleův Mojžíš, který hned v první scéně frajírkovsky stírá náboženské rituály. Což by pravý faraonův dvůr zřejmě nenesl zas tak poklidně.

Ačkoliv tedy ze všech záběrů čučí luxusní výprava, doplněná o vypiplané digitální scenérie, už v rozjezdu nemáte pocit úplného ponoření, jež filmu nedodá ani úvodní velkolepá bitva. Mojžíš a jeho "bratr" Ramses (taktéž natřený Joel Edgerton) se v ní střetnou s armádou domorodců a dojde na záchranu života, která Mojžíše vyšle vstříc zásadnímu odcizení. Veškerá osudovost je ale spíš tušená než těžce procítěná a posléze se rozjíždí dlouhá cesta ke známým dějovým milníkům, které jsou působivé především vizuálně. Emocionální zaháčkování jim ale ve většině případů zcela chybí.

Tím chci říct, že se před vámi odvíjí staletí opečovávaná legenda, u níž se napětí, dojetí nebo alespoň minimální humorné odlehčení objevují velice sporadicky. Scott diváka prostě chytne za flígr a dvě a půl hodiny ho snaživě táhne kupředu, jelikož ale látku nenechá pořádně dýchat, nikdy z ní nevyláme dramaticky tíživou dobovou fresku, k níž byste se někdy chtěli vrátit. Vedlejší postavy tu nemají dost prostoru. Ústřední bratrský konflikt nenachází potřebné pnutí. A památných momentů je tak málo, že si po kině vzpomenete jen na brilantně provedené egyptské rány a možná na finální vlnu, která se řítí na dva duševně nevyrovnané hrdiny a tisíce lidí, jejichž osud je vám totálně ukradený.

Veškeré řemeslné kvality jsou tak v Exodu potopeny mdle podaným příběhem s řadou pochybných autorských rozhodnutí. Jestli si v něm měli libovat věřící, proč je Bale prezentován jako magor, kterému se boží přítomnost jen zdá? Skoro to vypadá, jako by Scott chtěl jít naproti i ateistům, ale s tolika nadpřirozenými událostmi je to přeci dávno prohraný boj. Mnoho obočí jistě zdvihnou dialogy mezi Mojžíšem a Ramsesem, ve kterých se odchod židů neřeší jako oponování boží vůli, ale jako hospodářsky velmi problematická věc. A zdaleka nejzábavnější je Mojžíšova reakce na otázku, proč jeho bůh zabíjí tolik nevinných lidí: Zaryté mlčení.

Exodus tudíž srdnatě stojí na pomezí věrného náboženského mýtu a historické fantasy s polidštěnými hrdiny, kteří se snaží uvažovat natolik racionálně, aby jim mohlo fandit i moderní publikum. Místo udržování kýžené rovnováhy se ale soustavně padá z jedné strany na druhou, aby se došlo ke dvojici supermanů, s nimiž byste nechtěli jít na pivo ani za to nejzlatější prase. Že Bale i Edgerton dávají do svých postav všechno? Ano, o přesvědčivé řvaní a akurátně odhodlané pohledy tu vůbec není nouze. I tak se ale z Exodu vyklubal nerozhodně průměrný film, který se rychle zařadí mezi ty slabší a vlastně i zbytečnější biblické spektákly.